Antidepresiva fungují dál. Deprese má však pravděpodobně více příčin než jen nedostatek serotoninu

Nová studie publikovaná v žurnálu Molecular Psychiatry zaměřená na serotoninovou hypotézu jako možnou příčinu vzniku deprese vyvolala velký mediální zájem. Už jen proto, že se soustředí na stále rozšířenou představu, že deprese vzniká kvůli nízké koncentraci serotoninu. Považovat ale tuto práci za důvod k tomu okamžitě ukončit léčbu antidepresivy, by však bylo příliš zkratkovité. Zvlášť když se tato analýza nezabývá efektivností této běžné farmakologické léčby, ani neotvírá zcela nové téma, „pouze“ se soustředí na jednu z mnoha teorií o vzniku depresivních poruch a doplňuje pomyslný dílek do skládačky o tom, jak deprese (ne)vzniká.

Jen málokterý medicínský obor je opředen takovou řadou mýtů a zkratek jako psychiatrie. Vzhledem k vysoké míře stigmatizace, která je spojená jak s duševním zdravím obecně, tak s lidmi, kteří žijí s některou z psychiatrických diagnóz, však tato zjednodušení mohou mít tragické následky. Třeba v podobě odmítání účinné léčby nebo oddalování vyhledání odborné pomoci, což se negativně podepisuje na kvalitě života jak pacienta samotného, tak jeho okolí.

Takového zjednodušení se dočkala i nová studie publikovaná v žurnálu Molecular Psychiatry, která se zaměřila na tzv. serotoninovou hypotézu, neboli teoretický předpoklad, že deprese je způsobena „chemickou nerovnováhou v mozku“, přesněji nízkou koncentrací serotoninu. Jedná se o vůbec první takto průřezovou studii shrnující celkem 17 různých rozsáhlých prací na toto téma.

„Náš komplexní přehled hlavních směrů výzkumu serotoninu ukazuje, že neexistují žádné přesvědčivé důkazy o tom, že je deprese spojena s nižšími koncentracemi nebo nižší aktivitou serotoninu, případně je jimi způsobena,“ shrnuje autorský tým závěry své práce a současně dodává, že představa o nízkých hladinách serotoninu či „chemické nerovnováze v mozku“ jako příčině deprese je mezi širokou veřejností široce rozšířena.

Zásadní ale je, že se jedná o pouze jedno z mnoha možných teoretických vysvětlení a současně je velký rozdíl mezi tím, jak na téma nahlíží široká, a jak odborná veřejnost.

Mohlo by vás zajímat

Většinu lékařů ohrožuje syndrom vyhoření, odbornou pomoc ale nevyhledávají

„Tato studie nepřichází s ničím revolučním, ale popisuje téma, které v psychiatrii důvěrně známe a věnujeme se mu zhruba patnáct let. Tedy tato práce není svými závěry nijak překvapivá,“ vysvětluje docent Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice. „Mechanismů, které se podílejí na vzniku prožitku depresivní nálady, je několik. Jako poslední byl nedávno diskutován vliv prodělání infekce covid-19 a aktivace imunitního systému jako faktoru indukujícího vznik depresivní poruchy spojené s úzkostí a nespavostí,“ dodává s tím, že deprese obecně, a to jak z hlediska příčin, tak vhodných možností terapie, patří k intenzivně zkoumaným tématům v psychiatrii.

„Bylo by velmi nebezpečné tuto studii interpretovat tak, že není důvod používat antidepresiva při terapii deprese. Už jen proto, že toto zjednodušení může vést k samovolnému ukončení léčby ze strany pacientů. Myslím, že jde o přirozený vědecký pokrok, podobně jako byly nahrazeny barbituráty benzodiazepiny a ty následně antidepresivy, která jisto jistě budou nahrazena dalšími,“ upozorňuje.

Populární teorie ze 60. let, která si žije svým vlastním životem

Jak upozorňuje online magazín Technology Networks zaměřený na oblast neurověd, je v případě interpretace této studie potřeba oddělit senzaci od faktů. Zároveň přináší komentáře různých expertů a expertek v oblasti psychiatrie: „Reakce mnoha akademiků by se daly stručně shrnout jako „zcela zjevné!““

„Výsledky tohoto souhrnného přehledu opravdu nejsou nijak překvapivé. Deprese má mnoho různých příznaků a nemyslím si, že bych se setkal se seriózními vědci či psychiatry, kteří by si mysleli, že všechny příčiny deprese lze vztáhnout jen na jednoduchou chemickou nerovnováhu v mozku,“ konstatoval pro Science Media Centre Michael Bloomfield, psychiatr, který působí na University College London.

Ještě přímočařejší byl ve svém komentáři profesor Phil Cowen, jenž se na Oxford University specializuje na farmakologii v oblasti psychiatrie: „Žádný odborník na duševní zdraví by v současné době nepodporoval názor, že komplexní heterogenní stav, jako je deprese, pramení jen z nedostatku jednoho neurotransmiteru.“

Jinými slovy, psychiatrie jako vědní obor se dívá na depresivní poruchy výrazně komplexněji a nespoléhá se pouze na jeden teoretický koncept.

Sami hlavní autoři zmiňované studie profesorka psychiatrie Joanna Moncrieff, která se na University College of London věnuje zejména kritické a sociální psychiatrii, a Mark Horowitz, jenž působí na stejném akademickém pracovišti, pro magazín The Conversation popisují, že teorie o nedostatku serotoninu v mozku jako příčině deprese vznikla už v 60. letech 20. století. Velkého rozšíření se však dočkala v 90. letech, kdy ji využil farmaceutický průmysl v rámci svého marketingu antidepresiv. Sdělení, že deprese je způsobena „nedostatkem serotoninu v mozku“, bylo srozumitelné a snadno se tak dalo široké veřejnosti vysvětlit, proč jsou antidepresiva vhodnou terapií. Sami autoři tak tímto zpochybňují serotoninovou nerovnováhu jako jednoznačné zdůvodnění, proč sáhnout po těchto lécích.

„Nespočet lékařů po celém světě opakoval tuto zprávu (pozn. redakce – deprese je způsobena chemickou nerovnováhou v mozku) ve svých soukromých ordinacích i v médiích. Lidé přijali, co jim bylo řečeno, a mnozí začali brát antidepresiva, protože věřili, že mají něco nepořádku s mozkem, což vyžaduje antidepresiva k nápravě,“ popisují autoři, jak se serotoninová hypotéza z pouhého teoretického konceptu stala široce přijímaným faktem ovlivňující každodenní lékařskou praxi i chování pacientů. Zdůrazňují, že tento „marketingový tlak“ vedl k zásadnímu nárůstu užívání antidepresiv, a to i u pacientů, u nichž tato farmakoterapie nemá opodstatnění či by bylo vhodnější jejich stav řešit dalšími léčebnými možnostmi nebo jejich kombinací.

Pozor na poppsychologii, není to věda

Před velkým zjednodušením výsledků studie varuje i Jaromír Šrámek, předseda Českého klubu skeptiků Sisyfos, který působí na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Podle něj je problematické, pokud veřejnost, ale i studenti medicíny nebo někteří lékaři podlehnou představě, že „poznání toho, jak funguje a jak se porouchává lidské tělo, je v zásadě uzavřené“.

„Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Tu a tam dokonce vezmou za své i hypotézy, které jsou tak oblíbené, že se dostaly i do poppsychologie a jiných odrůd popkultury. Jednou z takových hypotéz je serotoninová hypotéza deprese,“ vysvětluje.

„Výsledek je takový, že dosud publikované relevantní studie nepodporují ani hypotézu o nedostatku serotoninu, ani o nedostatečné serotoninergní aktivitě. To samozřejmě neznamená, že lze pokládat hypotézu o chemické nerovnováze za zcela zpochybněnou. To ne, zejména ne ve prospěch jiné zjednodušující hypotézy. Jen je třeba se smířit s tím, že příliš zjednodušující hypotézy, které nabízejí jednoduché a přímočaré vysvětlení, mohou být až příliš zjednodušující a proto neužitečné,“ dodává.

Zpochybnění teoretické hypotézy není důvod k samovolnému vysazení antidepresiv

Odmítnout na základě této práce antidepresiva jako taková by byla nebezpečná zkratka, kterou odmítají i sami autoři: „Mnoho z nás ví, že užívání paracetamolu může pomoci při bolestech hlavy, a nemyslím si, že by někdo věřil tomu, že je bolest hlavy způsobena nedostatkem paracetamolu v mozku. Stejná logika platí i pro depresi a její léčbu,“ popsal psychiatr Michael Bloomfield, který působí na University College of London s tím, že existují konzistentní důkazy pro to, že antidepresiva mají při léčbě deprese svůj efekt a mohou zachránit život. Navíc antidepresiva samotná jsou rozmanitou skupinou léků, které se od sebe navzájem liší, včetně mechanismu účinku.

„Je důležité, aby lidé věděli, že myšlenka, že je deprese výsledkem „chemické nerovnováhy“, je hypotetická. My zcela nerozumíme tomu, co dočasné zvýšení serotoninu nebo jiné biochemické změny vyvolané antidepresivy dělají s mozkem. Docházíme k závěru, že nelze říci, že se užívání SSRI antidepresiv vyplatí nebo je zcela bezpečné,“ shrnují závěry své práce autoři pro The Conversation. Současně ale dodávají: „Pokud užíváte antidepresiva, je velmi důležité, abyste je nevysazovali, aniž byste se poradili se svým lékařem. Lidé však tyto informace potřebují, aby se mohli informovaně rozhodnout, zda budou antidepresiva užívat či nikoliv.“

Ludmila Hamplová