Byl trest deset měsíců podmíněně pro novináře MF Dnes přiměřený? Otázku rozhodl štrasburský soud
Byl trest deset měsíců vězení podmíněně pro novináře Mladé fronty Dnes Martina Vokáče svojí povahou a přísností přiměřený? Otázku rozhodl Evropský soud pro lidská práva v rozsudku Vokáč v. ČR, který vyhlásí 7. července 2022. Vokáč byl odsouzen za pomluvu, když v roce 2012 napsal, že vedoucí jihlavský policista byl jedním z útočníků rvačky na večírku. Policista však byl pouze jedním z účastníků večírku. Stížnost k ESLP podal novinář.
Stížnost se týká odsouzení stěžovatele, novináře, za trestný čin pomluvy kvůli online článku obsahujícímu nepravdivá a pomlouvačná tvrzení o policistovi. Stěžovateli byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců se zkušební dobou na dva roky, uvádí Evropský soud pro lidská práva stručnou charakteristiku případu.
Začalo to zprávou o rvačce na Čeřínku
Případ, o kterém Evropský soud pro lidská práva zatím nezveřejnil žádná další fakta, byl široce medializován v České republice. Podle informací z dobového tisku se na podzim roku v roce 2012 konal večírek v rekreační oblasti Čeřínek. Na akci mělo dojít k bitce mezi policisty z večírku a dvacetiletým studentem ze sousední chaty. O události vysílala i TV Nova a psal deník Blesk.
Redaktor regionální redakce MFDnes v rámci zpravodajství získal informaci, že mezi útočníky měl být i vedoucí jihlavský policista Petr Petr. Což nebyla pravda, policista byl pouhým účastníkem večírku, jak následně vyšetřila i Generální inspekce policejních sborů.
Vyšetřování skončilo obžalobou novináře pro trestný čin pomluvy. Soudce Okresního soudu v Jihlavě nejprve odsoudil Martina Vokáče trestním příkazem k osmi měsícům vězení podmíněně na dva roky. Proti tomu podal Vokáč odpor, takže se muselo konat veřejné jednání.
Neobvyklé jednání, krkolomný případ
Případ je neobvyklý a značně krkolomný, když z dobového tisku vyplývá, že i „státní zástupce chtěl smír“. Redakce MF Dnes nesprávný údaj opravila týž den a zařadila do zprávy stanovisko policisty. Podle tisku na samém začátku žádal policista jen písemnou omluvu. Dokonce nikoli veřejnou, neboť informace ohrožovala jeho další kariéru. Omluvy se mu však nedostalo.
Spor se zřejmě vyostřil prostřednictvím advokáta policisty, který hájil jeho zájmy. Podle tisku dokonce usiloval o to, aby redaktor zcela skončil jako novinář, aby neměl možnost mstít se policistovi.
Mohlo by vás zajímat
Redakce MF Dnes měla podle advokáta poslat přípis, že věc se vyřeší až před soudem. Jak o případu napsal portál Hlídací pes.org, různé postoje účastníků mohou plynout z faktu, že policista po všech peripetiích nakonec žádal od Mladé Fronty Dnes částku čtvrt milionu za způsobenou nemajetkovou újmu.
Novinář podal stížnost k ESLP
Dne 25. ledna 2015 byl Martin Vokáč Krajským soudem v Brně uznán vinným z trestného činu pomluvy a pravomocně odsouzen k deseti měsícům vězení na dvouletou podmínku. Nejvyšší soud v červnu roku 2015 dovolání redaktora odmítl.
Jak uvedl portál Občasník.eu, stížnost Martina Vokáče proti rozhodnutí české trestní justice odmítl v červenci 2016 také Ústavní soud. Z článku vyplývá, že občansko-právní část sporu o nemajetkovou újmu stále nebyla vyřešeno.
Jak vyplývá ze záznamu případu u Evropského soudu pro lidská práva, redaktor Martin Vokáč podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva dne 13. prosince 2016.
Pochybila česká trestní justice?
„Stěžovatel se opírá o článek 10 Úmluvy a stěžuje si, že soudy neprokázaly, že popis událostí v dotčeném článku byl zcela nesprávný nebo vymyšlený, nebo že vnitřním cílem článku bylo poškodit pověst dotčeného policisty. Dále tvrdí, že trestněprávní sankce, která mu byla uložena, představovala nepřiměřený zásah do jeho novinářské svobody projevu,“ uvádí k případu Evropský soud pro lidská práva.
Stížnost byla projednána s českou vládou po šesti letech od podání stížnosti 23. února 2022. Oběma stranám položil Soud tyto otázky: Došlo v rozporu s článkem 10 Úmluvy k porušení stěžovatelova práva na svobodu projevu, a zejména jeho práva na šíření informací a myšlenek? Zejména s ohledem na to, že stěžovatel byl odsouzen k trestu odnětí svobody na deset měsíců, byla uložená sankce přiměřená svou povahou a přísností?, táže se Soud s odkazem na judikaturu v případech Cumpňaa Mazare v. Rumunsko, Fatullajev v. Ázerbájdžán a Sallusti v. Itálie.
Ve všech třech případech, ke kterým odkazuje Evropský soud pro lidská práva, Soud shledal porušení Článku 10 – právo na svobodu projevu, zastávat názory a šířit informace.
Irena Válová
