Změny klimatu se negativně promítají v duševním zdraví. Nejen, že samy o sobě zhoršují zvládání řady psychických onemocnění, ale také přináší obavy o budoucnost jednotlivce i celé společnosti. Na druhé straně, může psychologie pomoci dát odpovědi na to, jak získat spolupráci veřejnosti při řešení klimatických změn. Včetně situace, kdy někteří lidé přítomnost klimatických změn zcela popírají.

Existuje mnoho strategií a technologií, jak řešit neblahé důsledky klimatických změn, jeden potenciálně efektivní přístup však zůstává obvykle stranou, a to využití znalostí psychologie. Přesto může být cestou nejen k tomu, jak veřejnosti vysvětlit, co se skutečně děje, ale také jak získat její spolupráci. Podrobně se tímto zabývá americký časopis Time, který se zaměřil na nedávnou konferenci American Psychological Association, kde se využití psychologie při zvládání klimatických změn stalo jedním z probíraných témat.

„Dříve jsem své prezentace začínala mluvením o údajích teplot a skleníkových plynech, ale dnes většinu svých vystoupení začínám stejným způsobem: ‘Jak se cítíte ohledně změn klimatu?‘“, popsala Katharine Hayhoe, vedoucí vědeckého týmu nevládní ekologické organizace Nature Conservancy během panelové diskuse. Odpovědi podle svých slov dostává stále stejné. Lidé se v souvislosti s tématem klimatických změn cítí „úzkostní, vystrašení, frustrovaní, znepokojeni, naštvaní nebo dokonce vyděšení“. Prožívají také pocity beznaděje a velkých obav.

Jenže to, že se lidé nechají ochromit negativními emocemi nic nezmění. „Pokud nevíme, co s nimi dělat, může to vést k tomu, že se stáhneme, ustrneme a vzdáme se předem, místo toho, abychom začali jednat,“ dodala expertka. Na druhé straně cestou k tomu, jak zvládnout své obavy spojené se změnami klimatu, je snažit se svým každodenní životem činit volby, které jsou zodpovědnější. Znamená to třeba více využívat hromadnou dopravu, řešit svou spotřebu energií či neplýtvat potravinami. Konkrétním krokem je i snažit se kolem sebe najít komunitu lidí, jenž mají ohledně změn klimatu podobné pocity a současně cítí potřebu jednat. Možnost sdílení, ale také vzájemná sounáležitost je cestou jak své obavy zmírnit.

Změny klimatu jsou hrozbou pro duševní zdraví

Klimatické změny samy o sobě přináší zhoršení duševního zdraví populace. Extrémní jevy, jako jsou požáry či hurikány mohou vést k rozvoji deprese, úzkosti a post-traumatické stresové poruchy u lidí různého věku. To se pak násobí tím, jak se tyto změny promítají do obav ohledně potravinové nejistoty nebo dokonce vedou k nucenému vysídlení obyvatel, které musí opustit oblasti, kde již nemají zdroje obživy.

Vysoké teploty se na psychickém stavu podepisují nepříznivě hned několika způsoby. Profesorka Tahseen Jafry, ředitelka Mary Robinson Centre for Climate Justice na Glasgow Caledonian University, upozorňuje, že vysoké teploty přivádějí do nemocnic i více pacientů s psychickými obtížemi: „Existují důkazy, které ukazují, že s nárůstem teplot jsou spojeny častější návštěvy nemocnic v důsledku psychických obtíží, duševních onemocnění a poruch nálad.“ S nárůstem teplot roste také míra sebevražednosti. „Další problémy přináší skutečnost, že účinnost důležitých léků používaných k léčbě psychiatrických onemocnění může být snížena vlivem tepla. Také víme, že mnoho léků zvyšuje riziko úmrtí v souvislosti s horkem. Například antipsychotika mohou potlačit pocit žízně, což může vést k dehydrataci,“ varují ve svém společném článku Laurence Wainwright a Eileen Neumann, která se věnuje výzkumu neurověd na Univerzitě Curych.

Mohlo by vás zajímat

Negativní důsledky na své duševní zdraví pociťují však i lidé, kteří nejsou psychiatrickými pacienty. Horko zhoršuje kognitivní schopnosti, vede k nárůstu agresivity a současně k poruchám spánku, což je samo o sobě prediktorem rozvoje duševních onemocnění i u doposud zdravých jedinců.

„Silné emocionální reakce“ na změny klimatu jsou „normální“

Řada lidí také prožívá také něco, co lze označit jako klimatickou úzkost. Nejedná se o oficiální diagnózu, spíše o zastřešující pojem pro negativní pocity spojené s nepřiznivým vývojem stavu planety. Podle studie publikované v roce 2021 v žurnálu Lancet, která zkoumala postoje 100 tisíc mladých lidí ve věku 16 až 25 let v 10 zemích světa, zažívá 84 % z nich alespoň mírné obavy z budoucnosti v souvislosti s klimatickými změnami a 59 % z nich cítí extrémní obavy.

Podle profesorky psychologie Susan Clayton, která působí na College of Wooster in Ohio, není nijak neobvyklé prožívat v těchto souvislostech „silné emocionální reakce“, a proto může být v některých případech vhodné mít k dispozici profesionální podporu v oblasti duševního zdraví. Vedle toho by sami psychologové a psychoterapeuti měli být připraveni na to, že klienti s takovými obavami mohou přijít. Mělo by se jim mimo jiné dostat odpovědi, že se jedná o „systémový problém“, nikoliv jejich osobní selhání. „Lidé, kteří trpí klimatickou úzkostí, se mohou cítit osobně zodpovědní za záchranu světa. Žádný jednotlivec by však neměl nést takovou odpovědnost na svých bedrech,“ shrnula.

Poměrně častý je i pocit hněvu u mladých lidí, kteří trpí kvůli problémům, jež jejich generace nezpůsobila. Tato reakce je podle profesorky Claytonové oprávněná a může být využita pro motivaci ke konkrétní akci. „Hněv může být opravdu silný v motivování lidí,“ dodala s tím, že hněv, jenž následně vede k akci, může být pro některé lidi vhodnější reakcí než pasivita plynoucí z úzkosti. Důležité je však tento hněv umět správně nasměrovat.

Specifický přístup je třeba volit u dětí, které rovněž mohou zažívat stav popisovaný jako klimatická úzkost. „Jako rodič bych řekla dvě věci: Nelžete dítěti, protože to zjistí a podkopává to důvěru, a myslete na jeho emocionální potřeby. Prosím, neříkejte jim, že svět spěje ke konci,“ doporučila expertka. Konkrétní doporučení pro dospělé o tom, jak s dětmi mluvit o klimatických změnách, vytvořil i UNICEF. Například to znamená s dětmi sdílet to, jak celá rodina může přispět k lepšímu stavu životního prostředí, ať už je to neplýtvat vodou, třídit odpad či sázet stromy.

Popírání jako forma mentální obrany

Navzdory existenci řady solidních důkazů o tom, že ke změnám klimatu dochází a jsou způsobeny lidskou činností, část společnosti tuto skutečnost stále popírá. Podle profesora psychologie Gale M. Sinatry, který působí na University of Southern California a je spoluautorem knihy Science Denial: Why It Happens and What to Do About It, v níž se zabývá tím, jak pracovat s lidmi, jež popírají vědecké poznání, existuje řada emocionálních i kognitivních důvodů pro takové jednání.

Důležité je umět s nimi vhodně pracovat. Mimo jiné to znamená přizpůsobit sdělení tomu, jaké hodnoty příjemci vyznávají a nedostávat je do pozice „my versus oni“. Ve své knize také doporučuje snažit se porozumět se obavám, které lidé mají. Užitečné je dát druhé straně najevo, že jste ochotni je vyslechnout a jste otevření tomu, co vám budou sdělovat.

Ludmila Hamplová