Komerční připojištění by do určitých oblastí léčby mohlo přinést řadu benefitů, domnívá se přednosta Ústavu imunologie a alergologie LF UK a FN Plzeň profesor Petr Panzner. Posílení spoluúčasti, ať už přímé nebo z případného připojištění, však považuje za pozitivní nejen jako další zdroj financování. „Jsou to zejména důvody regulační, jak ve smyslu k pacientovi vzhledem k nadužívání zdravotní péče, tak k lékaři, kde by dávala možnost ke zvýšení kvality výstupů jak faktických, tak formálních,“ prezentuje v dalším díle rozhovorů na téma připojištění své názory profesor, jenž je zároveň předsedou České společnosti alergologie a klinické imunoterapie.
Vláda má ve svém prohlášení možnost zavést připojištění pro občany na dobrovolném základu. Identifikujete oblasti léčby, na které se dnes nebo v budoucnu nedostávají nebo nebudou stačit finanční prostředky?
V rámci našeho oboru jsou všechny oblasti diagnostiky a léčby dobře dostupné, většinou plně hrazené. Nevidím tedy prostor pro komerční připojištění. Samozřejmě, pokud by došlo k posunu v úhradách ve smyslu negativním, situace by byla jiná. Těžko ale spekulovat předem, bylo by třeba vycházet z nastalé situace. Stejně tak v této chvíli nejsem schopen odhadnout, zda v budoucnu budou nebo nebudou dostačovat finanční prostředky, natož v jakých oblastech léčby. Nicméně některé tyto oblasti si dovedu představit, a dokonce si dovedu představit, že by tento posun mohl vést k racionalizaci diagnostiky a léčby a k úsporám.
Ještě účinnější a racionálnější cestu k optimalizaci kvality péče i nákladů v oblasti specializované ambulantní péče vidím ale v zavedení algoritmů, které jsou běžné v jiných zemích – tedy v odesílání pacientů ke specialistovi výhradně prostřednictvím doporučení praktického lékaře, které by bylo fakticky informačně hodnotné a nikoli jen formální, a naopak zpětné jednoznačné doporučení specialisty praktikovi ohledně dalšího postupu léčby, nutnosti dalších kontrol u specialisty, resp. převzetí pacienta do péče specialisty. Tento proces u nás často pokulhává, bohužel někdy i vinou lékařů, ale významně i tím, že přístup ke specialistovi není pro pacienta nijak restringován. Ne výjimečně tak pacient obchází různé specialisty, kteří nejsou pro jeho onemocnění příliš – nebo vůbec – relevantní, a vždy si odnáší nějaký „výsledek vyšetření“, který často diagnostiku ani léčbu nikam neposouvá. Občas dokonce pacienti navštěvují i různé specialisty téhož oboru.
Třicetikorunový poplatek byl tím minimem, které toto alespoň trochu regulovalo. Ale toto všechno, ne jen poplatek, by měla být rozhodnutí politická.
Identifikujete nějaké zdravotní výkony, které dnes není možné hradit z veřejného zdravotního pojištění, a přitom by mohly přinést vyšší kvalitu nebo komfort pro pacienta?
V rámci stávajících výkonů v rámci našeho oboru nevím o žádných.
Identifikujete některá léčiva, která dnes nejsou plně hrazena, a dávalo by smysl, aby se na ně lidé připojistili?
Domnívám se, že v rámci našeho oboru, je většina důležitých léčiv zdravotním pojištěním buď plně hrazena, nebo s akceptovatelnými doplatky. Současný problém v úhradě léků pro SLIT (Specifická alergenová imunoterapie o které jsme psali zde a zde, pozn. red.) je něco jiného. Tam se jedná o to, aby tato léčiva získala rozumnou úhradu v rámci stávajícího systému a ne úhradu likvidační. Tento problém by se připojištěním řešit neměl.
Nicméně jinou otázkou je to, že není vůbec nutné a možná ani vhodné, aby tyto, ale i jiné léky měly úhradu plnou. Pak by jistě možnost připojištění na úhradu léků obecně smysl dávala.
Dává smysl, aby u některých nových terapií mohlo fungovat dobrovolné připojištění?
Nemyslím si to. Stáří a cena terapie by podle mého názoru neměla být kritériem.
V jakých oblastech by vám připojištění dávalo smysl?
V našem oboru za současného stavu nemám žádný nápad.
Potřebuje zdravotnictví vícezdrojové financování a posílení role soukromých zdrojů? Kde nejvíce?
Zdravotní pojištění považuji za hlavní zdroj a nedovedu si příliš dobře představit jiné „vícezdrojové“ modely. K této otázce bych možná byl schopen vyjádřit se konkrétněji, pokud bych byl s touto oblastí a uvažovanými možnostmi více obeznámen. Obecně však posílení spoluúčasti pacienta (a to jak přímé, tak z případného připojištění) považuji za pozitivní. A to nejen jako další zdroj financování, ale zejména z důvodů regulačních – jak ve smyslu k pacientovi vzhledem k nadužívání zdravotní péče, tak k lékaři, kde by dávala možnost ke zvýšení kvality výstupů jak faktických, tak formálních.
Dávalo by někde smysl zavést nebo zvýšit spoluúčast pacientů? Kde?
Ano. V rámci našeho oboru by se mohlo jednat právě o oblast alergenové imunoterapie, kde v současné době jsou některé preparáty plně hrazeny, ačkoli to není nutné a na druhou stranu jiné preparáty mají relativně k jejich ceně úhradu tak nízkou, že prakticky nejsou dostupné. Bohužel současná legislativa asi příliš neumožňuje tyto záležitosti optimálně „balancovat“ pouze na základě odborných kritérií.
Jinou oblastí, kde by bylo asi možno revidovat současný stav, je oblast některých preparátů na podporu imunity, kde si určitou spoluúčast ze strany pacienta dovedu představit a v některých případech si myslím, že by byla vhodná.
-pur-
