Slovensko si na konci října bude ve společných volbách do takzvaných vyšších územních celků (VÚC) a komunálních volbách vybírat starosty, primátory, lokální poslance či předsedy samosprávných krajů. Pozici předsedy Prešovského samosprávného kraje (PSK) chce obhájit i Milan Majerský z mimoparlamentní strany KDH. V nadcházejících volbách ho podporují i strany SaS, Sme rodina a Za ľudí.
Proč a kdy jste se začal angažovat v komunální politice?
Do komunální politiky jsem se v roce 1998 rozhodl vstoupit z téhož důvodu, pro který jsem ve veřejné službě dodnes. Pomáhat řešit lidem jejich skutečné problémy.
Myslíte, že je lepší kandidovat s podporou politické strany nebo jako nezávislý kandidát?
Otázka nestojí, co je lepší, ale zda kandidát přináší čitelnou vizi, jasný plán a má za sebou skutečné výsledky dosavadního působení. Na pozici župana musíte pro jejich dosažení umět spolupracovat a sladit široký tým poslanců, kterým záleží na veřejném dobru. To pak může přinést lepší život pro lidi v kraji.
Jak byste zhodnotil dosavadní působení současné vlády v oblasti zdravotnictví?
Současná vláda získala zdravotnictví ve stavu po dlouholetém zadlužování a pod taktovkou bývalých vlád s minimální snahou věci zlepšovat. Zejména když některé skupiny navzdory všemu profitovaly. Za dlouhá léta soustředění se na peníze jakoby se zcela zapomnělo na hodnotu služby všech zdravotníků a na pacienty. Do toho přišla pandemie covidu, vyčerpání zdravotníků a propad výkonnosti nemocnic. Místo toho, abychom akcelerovali a doháněli odsunuté výkony, přešlapujeme na místě. Této vládě se nedá upřít verbální snaha věci změnit, ale je zjevné, že nemá jednotný plán, jak systematicky v čase řešit požadavky zdravotníků a hlavně, jak v čase alokovat potřebné peníze, bez kterých to nejde. Ambulantní sektor se zatím drží, dokud neohlásí náhlý hromadný odchod lékaři v důchodovém věku. Nemocnice budou potřebovat více peněz na avizované zvyšování platů, přičemž z navrhovaného rozpočtu není vidět, odkud na to vzít. Mám obavu, že nemocnice bez systémových změn zažijí domino efekt. Chce-li vláda efektivní nemocnice, musí zobjektivnit platby za výkony, ale zároveň vytvořit pro zaměstnance prostor pro racionální a efektivní pracovní výkon.
Funguje na Slovensku centralizované řízení zdravotnictví?
Ukazuje se, že striktně centralizované řízení selhává. Systémová řešení musí přicházet z národní úrovně a kraj může být klíčovým partnerem. Právě župy ukázaly, že při pandemii uměly rychle reagovat, připravovat řešení a implementovat je v praxi. VÚC ale musí dostat noty a rozumné rozdělení nákladů na více „investorů“. Nemůžeme táhnout všechno ze své kapsy. K tomu, abychom měli více sester, na kterých stojí a padá bezprostřední péče o pacienty, potřebujeme pro výuku více lektorů, například i akreditovaných v nestátních zařízeních, na jednodenních chirurgiích a v ambulancích, ale to znamená i alespoň symbolickou odměnu. Nevidíme ze strany státu programy, jak zvyšovat zájem o absolventy medicíny, aby zůstávali na Slovensku, aby zůstávali právě v ambulancích obvodních lékařů, kde jich potřebujeme nejvíce. VÚC chtějí pomoci s plynulým přechodem lékaře do ambulance tak, aby ho to co nejméně zatěžovalo, aby se on mohl soustředit na svou práci a simultánně na studium a aby zde zůstal. Je nezbytné nastavit životní procesy – například, jak vyřešit dotaci lékaři po atestaci, kdy ještě nemá žádný příjem a již nemůže po obdržení diplomu být evidován alespoň na Úřadu práce a v tomto období si nemůže vzít ani půjčku. Toto je velká mezera v legislativě, kterou je nutné přepracovat. Stát chce pomoci z Fondu obnovy jen novým ambulancím, ale naším problémem je výměna lékaře – důchodce ve stávající ambulanci za mladého a v tomto případě máme také legislativní mezeru. V případě, že ministerstvo nemá čas a kapacity, ať decentralizuje vzdělávání, zatraktivní rezidentský program a rozšíří ho podle potřeby a ať řekne, kde a kolik máme mít i specialistů. My umíme a chceme pomoci státu, ale nemůžeme táhnout všechno sami.
Jaké jsou u vás v současnosti největší problémy v rámci zdravotnictví ve vašem kraji?
Přestože Prešovský samosprávný kraj nemá v přímé zřizovatelské působnosti žádné zdravotnické zařízení a manažuje „jen“ ambulantní sektor, za největší slabinu považujeme nedostatek lékařů. Je to problém, kterému čelíme již dlouhodobě jako kraj i jako země.
Důvodem je jejich vysoký věk a jejich odchod do důchodu, který se prohloubil v době pandemie. Je to vidět i v rámci naší agendy, kde se doslova zápasíme s adekvátním zabezpečením poskytování všeobecné ambulantní zdravotní péče, jakož i s dostupnosti některých specialistů. Bohužel naše kompetence jsou téměř nulové. Vlastními silami nedokážeme do systému přitáhnout dostatečný počet mladých lékařů ochotných pracovat v ambulantním i ústavním prostředí.
Jak by se podle vás měl řešit nedostatek všeobecných lékařů v regionech?
Částečně by tento problém mohl vyřešit rezidenční program, avšak ten od svého vzniku probíhá plně v působnosti a pod gescí ministerstva zdravotnictví. Řešením jsou rozšířené kompetence župy, díky kterým bychom neměli svázané ruce. Rovněž vidím řešení v nastavení a aktivním přístupu ve vzdělávání zdravotnických pracovníků, změně veřejné minimální sítě, ale i výraznější motivaci lékařů zůstat v kraji. To však předpokládá aktivní spolupráci mezi ministerstvem zdravotnictví, lékařskými fakultami, nemocnicemi na území kraje, zdravotními pojišťovnami, Slovenskou lékařskou komorou a stavovskými organizacemi. V tomto směru už „bušíme“ na pověstné dveře a připravujeme strategii pro zvrácení tohoto nelichotivého stavu. Jako kraj chceme být iniciativní i v přímé podpoře a v rámci grantového programu připravujeme schéma pro začínající lékaře. Navíc jsme schopni pomoci i se sběrem informací, které by mohly pomoci rozhodnutí vybrat si právě ambulantní sektor pro budoucí profesionální zaměření a propojovat studenty, lékaře a jednotlivé instituce, což už částečně také děláme. Nejdůležitějším hráčem však nadále zůstává resortní ministerstvo, které kromě jiných výše zmíněných opatření musí změnit platby od zdravotních pojišťoven. Těmito změnami můžeme ovlivnit zásadně počet lékařů v regionech.
Více než dva tisíce lékařů z celého Slovenska podalo výpověď. Pokud je nestáhnou a někteří nakonec odejdou, co to způsobí ve vašem kraji?
Tento scénář je přímo katastrofický, věřím, že k němu nedojde a stát zasáhne. Určitě při tolika výpovědích by se snížila dostupnost a kvalita zdravotní péče i v našem regionu. Bude na managementech nemocnic situaci opět sanovat, ale to není řešení. Výpovědi dokáže zastavit jen vláda. Rovněž přinést i řešení na přetížený zdravotnický systém.
Po krajských volbách se má realizovat stratifikace nemocníc. Jak jste na ni připraveni a co to bude pro kraj znamenat?
Prešovský samosprávy kraj nesouhlasí s takto připravovanou reformou nemocnic, což deklarovalo zastupitelstvo kraje na svém zasedání 21. června loňského roku a přijalo usnesení, kterým vyjádřilo svůj nesouhlas s navrhovanou reformou. Neodmítáme reformu jako takovou, zdravotnictví potřebuje nové přístupy, celkovou revitalizaci, ale avizované změny vnímáme negativně. Nemáme dostatek informací a hlavně stanovisek, jak bude transformace probíhat, jaký dopad to bude mít na pacienty, jak bude zajištěna zdravotní péče. Zatím neznáme ani oficiální dokument, ani seznam nemocnic, kterých by se transformace nemocnic měla týkat. V rámci připravované Optimalizace sítě nemocnic může být Prešovský kraj nejvíce postiženým krajem. Podle medializovaných informací by mohla Optimalizace sítě nemocnic přinést transformaci až pěti nemocnic v kraji na zařízení komunitního typu, tedy zařízení bez dostupné akutní lůžkové zdravotní péče – Levoča, Kežmarok, Vranov nad Topľou, Svidník, Snina, a porodnice v Humenném. Reformě nemocnic musí předcházet systémové změny ve zdravotnictví, které vyřeší zejména akutní nedostatek zdravotníků. V souvislosti s připravovanou optimalizací sítě nemocnic by měl být ambulantní sektor posílen, aby bylo možné zajistit dostupnou, odbornou a hlavně kvalitní zdravotní péči. Další problém vidíme v tom, že připravované změny žádným způsobem nezohledňují regionální rozměr této reformy, neznáme spádovost pro jednotlivá zařízení, nevíme, zda a jakou formou budou zohledněny regionální rozdíly v dopravní dostupnosti nemocničních zařízení. Vidíme zde reálné riziko časové nedostupnosti akutní ústavní zdravotní péče pro obyvatele některých regionů Prešovského kraje.
Odborníci říkají, že opatření ve zdravotnictví nejsou moc efektivní hlavně proto, že je do nich zapojeno mnoho aktérů. Například organizace poskytovatelů, stát, kraje a podobně. Souhlasíte s tím? Existuje nějaká možnost, jak to zlepšit?
V počtu aktérů nevidím až takový problém. Hlavním problémem jsou finance a jejich efektivní využívání, máme nízkou platbu za pojištěnce státu, neustále oddlužujeme nemocnice. Je jasné, že pokud máme malý koláč, každý se bije, aby kousek z něj dostal. Do zdravotnictví by měla vstoupit systémová nastavení, racionalizace a vyhodnocování efektivity jednotlivých procesů a samozřejmě více financí.
Bude se kraj aktivně zapojovat do soutěží o peníze z plánu obnovy v rámci zdravotnictví? Jak?
Z plánu obnovy a odolnosti se zdravotnictví týkají tři komponenty zacílené na kvalitní a dostupnou péči, duševní zdraví a dlouhodobou péči. Prešovský kraj, jak již bylo zmíněno, není poskytovatelem zdravotní péče a tedy se nebude ucházet o peníze přímo. Zapojuje se však do více spoluprací se subjekty, které budou čerpat finance z plánu obnovy a odolnosti a pomáhá jim při provádění jednotlivých změn. Zvláštní kapitolou, kde budeme určitě aktivní, je zdravotní a sociální péče v námi zřízených domovech sociálních služeb, ale to je už jiná oblast týkající se našich přímých kompetencí.
Je lepší postavit jednu velkou nemocnici někde v Bratislavě nebo raději více regionálních? Specializované nemocnice by určitě měly být lokalizovány ve velkých městech, ale nesmíme zapomínat ani na potřeby občanů v regionech. Regionální nemocnice mají být umístěny tak, aby lidem byla zajištěna dostupná zdravotní péče. Specializované nemocnice nebudou plnit svůj účel, nebudou-li také nemocnice, které zastabilizují stav pacienta a ty musí být v dobré dostupnosti pro každého.
Stát má v plánu zřídit jednotný objednávkový systém pacientů k lékaři, přičemž už v rámci krajů něco podobného, ale individuálně funguje. Není jednotný systém zbytečný?
Objednávkový systém má své výhody – pacient nemusí čekat dlouhé hodiny v přeplněné čekárně, čímž se zvyšuje efektivita práce lékaře, komfort pacienta a v konečném důsledku i ochrana jeho zdraví. Mnozí lékaři objednávkový systém již mají a využívají jej. Pokud by byly jasně definovány podmínky a parametry tohoto systému a byl by výhodný jak pro lékaře, tak i pacienty, funkční, přehledný, nemůžeme mít žádné výhrady ani k této iniciativě státu.
Mají samosprávné kraje v oblasti zdravotnictví dostatek kompetencí nebo by jich mělo být více? Pokud ano, jaké by měly přibýt?
Budu se opakovat. Samosprávný kraj potřebuje k dobrému manažování zdravotní péče na svém území více kompetencí. Zmíním nejdůležitější z nich – spolurozhodování při uzavírání smluv mezi lékaři a zdravotními pojišťovnami. Samosprávný kraj sice vydá rozhodnutí, ve kterém povolí provozování dané ambulance, ale ambulance k tomu, aby přežila, potřebuje smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Ty v podstatě zajistí, že zdravotní péče pro daného pacienta bude proplácena ze zdravotního pojištění. Pokud samosprávný kraj vidí potřebu vstupu dalšího lékaře do systému například endokrinologa v určitém okrese, zdravotní pojišťovna musí takovou smlouvu uzavřít. Nynější situace je taková, že v případě naplnění veřejné minimální sítě definované v roce 2008, zdravotní pojišťovna nemusí a ve většině případů ani nezasmluvní lékaře a to znamená, že lékaře, kterého v daném regionu potřebujeme, mít nebudeme a samosprávný kraj neumí tento problém ovlivnit ani vyřešit. Další potřebnou kompetencí je spolupráce při řízení dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků, zejména lékařů a sester. Samosprávný kraj potřebuje mít k dispozici informace o lékařích zařazených do rezidentského studia nebo specializačního studia, aby mohl zajistit veřejnou minimální síť a řídit tak zdravotní péči na území kraje. Těžko se vytváří ambulantní síť a plánuje, pokud samosprávný kraj neví, kolik lékařů vstoupí respektive může vstoupit do tohoto sektoru. Samosprávný kraj má být partnerem lékařských fakult a ústavních zdravotnických zařízení. Momentálně jsme z této spolupráce vyčleněni, ale v konečném důsledku se lékaři vychovávají i pro ambulantní sektor, který má být řízen samosprávným krajem. Paradoxně ale kraj nemá žádné informace o tomto procesu. Zmíním ještě spolupráci při tvorbě strategie a koncepce ve zdravotnictví. Samosprávné kraje se mají podílet na tvorbě strategických dokumentů a ne být pouze obeznámeni s hotovou strategií, která zasahuje a ovlivňuje poskytování zdravotní péče v kraji, a to bez předchozí konzultace.
Jak by měla vypadat spolupráce župana se soukromými zdravotnickými zařízeními v kraji?
Jak již bylo zmíněno, samosprávný kraj by měl na svém území řídit zdravotnictví. Z toho vyplývá, že ve společných otázkách bychom měli budovat partnerství a toho se týkají i výše uvedené kompetence, jako vstup do uzavírání smluv se zdravotními pojišťovnami, účast na vzdělávání a jiné.
Když se obhlédnete za uplynulými lety, vidíte zlepšení v digitalizace zdravotnictví v rámci kraje?
Určitý posun tady je, ale zároveň musím dodat, že stále máme v kraji lékaře, kteří nepřešli na elektronické zdravotnictví. Hlavně stát by měl více tlačit na digitalizaci i v tomto sektoru, protože bez ní se velký posun neděje.
Proč jsou na Slovensku podle vás důležité samosprávné kraje?
Z hlediska zdravotnictví svou důležitost a v podstatě i nenahraditelnost již ukázaly
během covidové situace. Testování, očkování, zajištění zdravotní péče během nejhoršího období zůstalo v rukou samosprávných krajů. Bylo to mimořádně náročné období, ale kraje ukázaly svou životaschopnost a často suplovaly roli státu a ministerstva. A pokud by kraje měly více kompetencí, dovolím si tvrdit, že i zdravotnictví v zemi by bylo v lepší formě.
Jak vidíte budoucnost zdravotnictví v rámci svého kraje?
Posledních dvacet let bylo zdravotnictví našeho kraje jakousi „Popelkou“. Základ našich činností spočíval v přeneseném výkonu státní správy – vydávání povolení k provozování zdravotnických zařízení, schvalování ordinačních hodin, řešení podnětů a stížnosti atp.
Rádi bychom se začali věnovat zdravotnictví koncepčně, formou podpory vzdělávání mladých lékařů, zefektivnění rezidentského studia. I díky naší iniciativě se rozběhla spolupráce s nemocnicemi i lékařskými fakultami v Prešově a Košicích. Naší achillovou patou je nedostatek ambulantních lékařů a jejich vysoký věk, proto v nejbližších letech musíme na toto pole vstoupit, ale k efektivnímu řešení potřebujeme tolik zmiňované kompetence.
K čemu a jak by měl kraj čerpat eurofondy?
Podle dotazníkového průzkumu, který jsme realizovali v roce 2021, žádají obce nejvíce o podporu projektů v oblasti dopravy, vodohospodářství, a to zejména k zajištění chybějících vodovodů a kanalizací, ale také výstavby a rekonstrukce budov, při řešeních v environmentální oblasti, cestovního ruchu, sportu a školství, zdravotnictví, ale také v oblasti digitalizace a využívání SMART řešení. Každá z těchto oblastí je důležitá pro rozvoj území a má potenciál k využití zdrojů z EU. Nástrojem pro lepší čerpání eurofondů by měla být Rada partnerství, která reflektuje potřeby regionů zdola, a díky které by tyto výzvy mohly být více „šité na míru“. Důležitá je i efektivní komunikace s ministerstvy as regionálními centry Ministerstva investic, regionálního rozvoje a informatizace. Abychom mohli čerpat eurofondy efektivněji a rychleji, potřebujeme zjednodušit procesy, odbourat byrokracii a zrychlit proces zadávání veřejných zakázek. Významným a účinným řešením by bylo i nulové spolufinancování eurofondů pro samosprávy. Zde jen musíme doufat, že připravované výzvy obsáhnou i oblast zdravotnictví a například podpory ambulantního sektoru, kde zatím není vytvořen prostor.
Jste spokojen s výsledky, kterých jste za pět let dosáhli? Co je pro vás největším úspěchem?
Do voleb samosprávného kraje jsem před 5 lety šel s heslem „Nová energie pro kraj“. Měl jsem tři hlavní priority, a to cesta, práce, rodina. Těmto prioritám jsme se aktivně věnovali během celého období a přestože nás zastihlo složité období pandemie, válečného konfliktu, jasně jsme ukázali, že nešlo pouze o předvolební slib či slogan, ale o program, který jsme se snažili poctivě naplňovat. Důkazem jsou výsledky. Masivně jsme například zrekonstruovali silnice a mosty v našem kraji. Za pět let jsme zrekonstruovali, opravili a do konce roku 2022 zasmluvnili rekordních 732 km silnic a 122 mostů v objemu téměř 150 milionů eur. Což je dosud nejvíce zrekonstruovaných cest od vzniku samosprávných krajů. Rovněž jsem hrdý na to, že Prešovský kraj je po těchto opravách již bez havarijních cest. Realizovali jsme projekty v rámci iniciativy Catching-up regions, která nám kromě optimalizace škol pomáhá také s jejich rekonstrukcí, nastavením nové filozofie odborného a duálního vzdělávání či s vodou a kanalizací ve Sninském okrese a projektem Poloniny Trail. Udělali jsme i první důležité kroky k zavedení integrovaného dopravního systému na východě Slovenska. Přes naše dotační výzvy směřovalo do měst a obcí napříč celým krajem 26 milionů eur, díky kterým se podařilo zrealizovat přibližně 3500 veřejně prospěšných projektů. Zavedli jsme participativní rozpočet, ve kterém se může více angažovat veřejnost. Aktivně vstupujeme do politiky zaměstnanosti přes podporu sociálních podniků a hlavně avizovaného příchodu nových investorů na naše území. Ve výpočtu toho, co se udělalo, bych mohl ještě dlouho pokračovat. Je před námi ještě hodně práce, ale výsledky navzdory těžkému období mluví za všechno.
Jak vypadala práce na krajském úřadě v době pandemie?
Promptně jsme se přizpůsobili dané situaci, zaměstnanci pracovali z domova, přijali jsme opatření pro zamezení šíření onemocnění covid19, maximálně jsme se snažili chránit zdraví, vytvořili jsme mimo jiné i mobilní odběrové místo. Necelé dva měsíce po dovezení vakcín na Slovensko jsme spustili očkovací centra, která byla v provozu rok a půl.
Mohla udělat země, i vy jako kraj, jinak nebo lépe během pandemie?
Od začátku pandemie jsme stáli v první linii, naši zaměstnanci distribuovali OOPP zdravotníkům a sociálním zařízením, zřídili jsme mobilní odběrové místo, měli jsme pět očkovacích center, ve kterých jsme podali skoro 300 000 dávek vakcín. Zajišťovali jsme dostupnost zdravotní péče. Celé období bylo náročné, vyžadovalo mnoho energie, rychlá řešení na problémy, které zde nikdy nebyly a častokrát jsme suplovali stát.
Dělali jsme maximum, co se dalo.
Je u vás v kraji o očkování ještě zájem?
Podle mých informací je zájem minimální. Očkování je aktuálně v gesci ministerstva zdravotnictví, takže nedisponujeme konkrétními statistikami.
Miroslav Homola
