Zatímco ještě nedávno patřila Česká republika co do kardiovaskulárních chorob mezi státy se středním rizikem, dnes jsme se přesunuli do rizika vysokého. Na vině je hlavně náš přístup ke zdraví, pokulhávající životní styl a nevalná zdravotní gramotnost, které vedou k velkému zatížení civilizačními chorobami. I když tak máme zdravotní péči na dobré úrovni (byť i zde ještě máme co zlepšovat), pro dosažení delšího života ve zdraví je třeba, abychom do hry vtáhli i další aktéry, jako jsou ministerstvo školství, MPSV či potravinářský průmysl. K tomu bychom ale potřebovali strategický plán, který by stanovil jasné cíle a zodpovědné osoby. První krok již udělala Česká kardiologická společnost, která nyní s Evropskou kardiologickou společností jedná o vytvoření evropského plánu, který by pak měl národní modifikace. Problematice se věnoval Kulatý stůl ZD na téma Cesta české populace ke kardiovaskulárnímu zdraví, který se konal 13. října v Praze.
„Kardiovaskulární problematika se z veřejného prostoru trochu vytratila. Z úst čelních politických představitelů jsme v minulých dobách slyšeli, že naší hlavní prioritou se stávají jiná onemocnění. Jenže jsou to pořád kardiovaskulární příhody a onemocnění, které vedou mortalitní statistiku, a v Česku skoro 50 procent zemřelých připadá na kardiovaskulární choroby. Navíc se ČR posunula z kategorie zemí se středním základním rizikem do vysokého rizika. Naše úmrtnost je totiž dvojnásobná než třeba ve Francii, Británii či Norsku, což jsou země, které měly v minulosti vyšší kardiovaskulární mortalitu než my,“ uvádí předseda České odborné společnosti pro aterosklerózu a zástupce přednosty III. interní kliniky 1. LF UK a VFN Michal Vrablík.
Podle něj je fakt, že nás některé státy tak výrazně předstihly, otázkou kultury, zdravotní gramotnosti, osobní zodpovědnosti, životního stylu i tlaku na to, že zodpovědnost za zdraví je v rukou každého jednotlivce. To se pak promítá i do diverzifikace zdravotního pojištění, takže ti, kdo se o sebe starají, mají jiné podmínky než ti, kteří na své zdraví nedbají. Lidé v západních i jižních státech se navíc často více hýbou, obecně jedí zdravěji, méně kouří a také konzumují menší množství alkoholu.
Česká kardiologická společnost by proto chtěla pomoci vytvořit podmínky pro to, aby se do roku 2035 snížila kardiovaskulární mortalita o pět procent. Metu nastavila dost vysoko, když uvážíme, že pokud bychom zachovali současný stav, bude kardiovaskulární mortalita stoupat (psali jsme také například zde). Navíc je faktem, že když se zhoršuje ekonomická situace, odráží se to i na zdravotním stavu obyvatel, což platí o kardiovaskulárních chorobách dvojnásob.
Odborná společnost ale sice může poskytnout doporučení, jak zlepšení kardiovaskulárního zdraví docílit, ovšem úsilí musí být celospolečenské. A k tomu je třeba i politická podpora. „Snížení kardiovaskulární úmrtnosti do roku 2035 o pět procent je velký úkol, který je mi blízký jak z pohledu mého zaměstnání, tak práce v senátu. Beru to jako velkou výzvu a vidím velký potenciál na tom dál pracovat,“ říká novopečený senátor za ANO kardiolog Zdeněk Matušek.
Prevenci by podpořila vícesložková pojistná schémata
Je třeba začít od pacientů, kde by se měla zlepšit zdravotní gramotnost, na což ale potřebujeme spolupráci více rezortů (jako je ministerstvo školství a MPSV) a ekonomických subjektů. Co se pak týče zlepšení životního stylu, je to i o zapojení potravinářského průmyslu.
Právě prosazování primární prevence by rády viděly zdravotní pojišťovny. „Tady ale musím zacílit i do vlastních řad, protože primární prevence je jako ten pověstný yetti, kterého v pojišťovnách nacházíme jen velmi těžko. Jsme svázáni někdy ne zcela logickými a správnými legislativními požadavky, které platí pro fondy prevence. Kdyby byly mantinely flexibilnější, mohli bychom udělat více a podpořit zdravý životní styl na školách nebo ve vybraných vulnerabilních skupinách. Střednědobý a dlouhodobý úkol do budoucna tak je, aby pojišťovny více dbaly o zdraví svých pojištěnců a mohly intervenovat pomocí vícesložkových pojistných schémat. Bez tohoto nástroje, který by doplňoval flexibilnější mantinely fondů prevence, se daleko nedostaneme,“ konstatuje náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny pro zdravotní péči Jan Bodnár.
Mohlo by vás zajímat
Podle zdravotní ředitelky Oborové zdravotní pojišťovny Jitky Vojtové by byla na místě prevence, edukace, ale také emancipace pacientů tak, aby převzali odpovědnost za své zdraví. A i když i ona uznává, že jsou možnosti pojišťoven omezené, přesto se OZP v tomto směru již pokusila o změnu. Od začátku tohoto roku totiž příspěvky z fondu prevence navázala na absolvování preventivních prohlídek.
„Příjemně mě překvapilo, že máme za letošní rok nejvyšší počet čerpání příspěvků z fondu prevence. Ukazuje se tedy, že jsou pojištěnci ochotni na toto schéma přistoupit, i když chápu, že to není plošná záležitost. Nemůžeme mávnutím proutku změnit kulturní zažitosti, ale pomalu se posunovat,“ domnívá se Jitka Vojtová.
Přesto máme v tomto směru velké rezervy. „V okamžiku, kdy na preventivní prohlídky ke svým praktickým lékařům nechodí ani 50 procent populace, je něco špatně, a bez finanční motivace pojištěnců to nepůjde. Budeme muset být tvrdší. Na druhou stranu, když se dnešních, na můj vkus poměrně měkce nastavených bonifikačních programů pro primární péči neúčastní ani 50 procent praktických lékařů, je to také signál. Včasný záchyt a léčba raných stadií je přitom na nich, to není věc kardiologů. Tuto armádu čítající miliony lidí specialisté neobslouží. Je tedy třeba podívat se i na to, co změnit v primární péči,“ říká ředitel společnosti Value Outcomes a člen výboru České společnosti pro farmakoekonomiku a hodnocení zdravotních technologií Tomáš Doležal, podle kterého by platba za kvalitu měla tvořit zásadní část toho, co praktici od pojišťovny dostávají – mělo by jít alespoň o třetinu jejich příjmu. „Když si dnes jako praktik řeknu, že se toho účastnit nebudu, můžu dál v systému žít, mám méně práce a ekonomicky mě to nepostihne,“ dodává Doležal.
Potřebujeme jasně definované cíle a odpovědnost za plnění úkolů
Na druhou stranu ale odborníci poukazují na to, že jakkoliv je primární prevence zásadní, mortalitu v horizontu deseti let neovlivní. „Nefarmakologická prevence je běh na dlouhou trať – začne to u našich dětí a zúročí se to ta 30 či 40 let. My jsme si ale dali cíl za 13 let. Pak se musíme zaměřit na lidi v riziku,“ podtrhává člen České asociace ambulantních kardiologů a vedoucí lékař kardiologie Edumed Jiří Veselý s tím, že cílem by tak měli být lidé s vysokým krevním tlakem, cholesterolem či diabetici.
Díky datům Kanceláře zdravotního pojištění, která má nyní kardiologická společnost k dispozici, přitom mohou odborníci navrhnout změny v sekundární a terciální prevenci. „Je tu široká škála přístupů k terapiím, které nám pomáhají především u těch, kdo už o své zdraví nezvládnou pečovat jen za pomoci preventivních opatření a potřebují třeba i inovativní farmakologické postupy. I ve spolupráci s plátci se snažíme upozorňovat na to, kde jsou největší problémy a také největší potenciál pro utržení nízko visícího ovoce, tedy identifikace těch, kterým můžeme nejvíce prospět danou terapeutickou modalitou. Terapie jsou sice drahé, ale jejich benefit je tak výrazný, že to do ekonomického soukolí nakonec zapadne,“ vysvětluje Michal Vrablík.
Jak takto komplexní sadu úkolů uchopit? Pomoci by mohl, podobně jako je tomu v onkologii, národní plán či strategie. „Kardiovaskulární onemocnění zabijí více lidí než ta onkologická, a když si vezmeme, že už v roce 1998 vytvořila Světová zdravotnická organizace Call to action, aby se s kardiovaskulárními onemocněními začalo pracovat, tak se toho za těch více než dvacet let moc neudálo. Za tu dobu se ale pacienti emancipovali a začaly vznikat pacientské organizace. Nabízí se, aby byla péče poskytována v rámci komplexního systému za pomoci vytvoření národního kardiovaskulárního plánu, který by zcela jasně řešil, jak postupovat. Mělo by se vytvořit prostředí politické podpory a spolupráce lékařů na různých úrovních, pojišťoven i pacientů, což by plán mohl zastřešit a my bychom si díky němu rozdělili úkoly,“ říká Kristýna Čillíková, místopředsedkyně spolku Diagnóza FH.
Jak ovšem poukazuje Jan Bodnár, aby taková strategie byla efektivní, je také třeba definovat metody a indikátory, které budou monitorovány a vymáhány, přičemž za plnění cílů musí být někdo zodpovědný. Komplexní přístup je ale podle Bodnára na místě. „Bylo by dobré zpracovat národní plán, který by se problematikou zabýval holisticky. Hovoříme o fragmentovaných částech, ale nespojili jsme to do uceleného materiálu, kde bychom sledovali dopady jednotlivých intervencí,“ doplňuje Bodnár.
Odborná společnost už přitom začala dělat kroky, aby strategie vznikla – a to dokonce na evropské úrovni. „Česká kardiologická společnost v rámci českého předsednictví jedná s Evropskou kardiologickou společností, a byli bychom rádi, kdybychom na evropské úrovni odstartovali konstrukci obecného kardiovaskulárního plánu, který pak bude mít národní modifikace,“ uzavírá Michal Vrablík.
Problematice specializované léčby kardiovaskulárních onemocnění se budeme věnovat v nadcházejících vydáních ZD.
Laskavé poděkování za podporu uspořádání kulatého stolu patří společnostem Novartis a Sprinx.
Foto: Martin Kovář
Michaela Koubová
