Vzteklina stále nezmizela. Veterináři bez hranic pomáhají i v Česku
Příběh této infekční choroby ukazuje nejen na to, jak jsou lidé a zvířata propojeni, a tak mohou sdílet i některé infekce, ale i na to, že očkování je efektivní nástroj, jak chránit životy, ať již zvířecí, nebo lidské. Vzteklina, i když se to při z pohledu bezpečného Česka nemusí tak zdát, pořád představuje vážné riziko pro veřejné zdraví. Stále se vyskytuje ve více než 150 zemích světa a každoročně v důsledku této infekce umírá zhruba 59 tisíc lidí.
Zdravá zvířata – zdraví lidé, takové je hlavní motto mezinárodní neziskové organizace Veterináři bez hranic (Vétérinaires Sans Frontières). Obdobně jako jejich humánní kolegové se starají o zvířata, kde běžná veterinární péče není z nejrůznějších důvodů dostupná. Tím, že se tito veterinární lékaři a lékařky starají o zvířata, však pomáhají i lidem. To se týká i vztekliny, infekce, která stále zabíjí jak lidi, tak zvířata. A není to až tak dávno, kdy zabíjela i na našem území. Import nákazy je navíc reálný.
„Vzteklina se, na rozdíl od ČR, nadále vyskytuje v některých evropských zemích. Několik pozitivních případů ročně je hlášeno z Polska a Rumunska. Rizikovou zemí je dlouhodobě Turecko, kde jsou pozitivní nálezy hlášeny prakticky z celého území,“ upozorňuje Státní veterinární zpráva ČR na svých webových stránkách. Vzteklina se také stále vyskytuje na Ukrajině, jen během prvního pololetí roku 2021 bylo podle Světové zdravotnické organizace (WHO) zaznamenáno více než 300 ohnisek nákazy. Na začátku dubna bylo hlášeno jedno z ohnisek na hranicích mezi Ukrajinou a Rumunskem. Například v roce 2019 evidovalo Evropské středisko pro kontrolu nemocí (ECDC) čtyři případy nákazy vztekliny u lidí, tři z toho byly importované nákazy spojené s cestami mimo kontinent.
Vzteklina zabíjí zvířata i lidi. Může však být eliminována
Každoročně podle údajů WHO na vzteklinu zemře zhruba 59 tisíc lidí s tím, že v 99 procentech případů se jedná o přenos infekce ze psa na člověka. 40 procent pokousaných osob od potenciálně nebezpečných zvířat tvoří děti mladší 15 let. WHO vyčísluje každoroční škody způsobené vzteklinou na 8,6 miliard amerických dolarů. Přitom se jedná o infekci, jejíž šíření lze zásadně omezit.
I proto WHO ve spolupráci s Veterináři bez hranic a také Světovou organizací pro zdraví zvířat vyhlásila plán s cílem dosáhnout do roku 2030 eliminace vztekliny. „Vzteklina je očkováním preventabilní onemocnění. Očkování psů je nákladově nejefektivnější strategií pro prevenci vztekliny u lidí. Očkování psů snižuje počet úmrtí spojených se vzteklinou, která je přenesena na člověka ze psa, a potřebu post-expoziční profylaxe jako součástí péče o pacienty po pokousání psem,“ shrnuje WHO základní opatření. K dalším krokům pak patří vzdělávání veřejnosti o chování psů, a to včetně dětí, s cílem s snížit riziko pokousání zvířetem, i předávání informací o tom, jak se správně chovat, pokud už k napadení zvířetem dojde.
Poslední a neméně důležitou součástí je očkování lidí, ať již v rámci pre-expoziční, nebo post-expoziční profylaxe. „Pre-expoziční imunizace je doporučena pro lidi, kteří pracují v rizikovém povolání, jako jsou laboratorní pracovníci v kontaktu s živou vzteklinou a viry příbuznými vzteklinou, a pro lidi (jako jsou pracovníci kontrolních orgánů a ochrany přírody), kteří při svých profesionálních či soukromých aktivitách přicházejí do přímého kontaktu s netopýry, masožravci nebo jinými savci, kteří mohou být infikovaní,“ shrnuje doporučení WHO s tím, že indikací k očkování proti vzteklině je také outdoorové cestováni či život v oblastech, kde je vysoký výskyt vztekliny: „Ke zvážení je očkování dětí, které žijí nebo navštěvují tyto oblasti. Jak si hrají se zvířaty, mohou být závažně pokousány nebo také nemusí o pokousání informovat ostatní.“ Post-expoziční profylaxe je pak každoročně provedena u 29 milionů osob, které byly napadeny zvířaty, nejčastěji právě psy.
Mohlo by vás zajímat
Veterináři bez hranic očkují v Česku psy lidí bez domova
Vakcinace psů je tak zcela klíčovým opatřením proto, aby bylo možné snížit počet lidských obětí vztekliny. „Vzteklina je téměř stoprocentně preventabilní pomocí zajištění bezpečných, účinných a široce dostupných vakcín pro lidi a zvířata. Avšak úmrtí většinou souvisí s vysokými náklady na léčbu nebo nedostupností post-expoziční profylaxe. To je spojeno s tím, že si většina obětí neuvědomuje závažnost onemocnění, nebo nemá přístup k základní zdravotní péči,“ upozorňují Veterináři bez hranic.
Konkrétně se tato organizace celosvětově podílí na očkování psů a koček. Od roku 2006 se tak podařilo naočkovat více než 340 tisíc zvířat a vyškolit více než 80 tisíc lidí o rizicích spojených se vzteklinou. Konkrétně v roce 2021 bylo očkováno proti vzteklině více než 115 tisíc psů a koček v rámci projektů v Keni, Ugandě, Jižním Súdánu, Etiopii, Indii, Severních teritoriích Kanady a České republice.
„V Česku očkujeme proti vzteklině už dvanáctým rokem psy patřící lidem bez domova. Díky tomu pomáháme majitelům splnit povinnost danou zákonem, a zároveň máme možnost psy klinicky vyšetřit a odhalit tak další potencionální problémy včetně případných infekčních onemocnění přenosných na lidi,“ vysvětluje veterinární lékařka Barbora Červená, která působí v české pobočce Veterinářů bez hranici. „Majitelé psů z řad lidí bez domova velmi vítají tuto možnost mít svoje zvířata očkovaná a skutečně pravidelně přicházejí každý rok,“ dodává.
Není to ale jediná aktivita s cílem omezit šíření smrtící vztekliny, které se Veterináři bez hranic ČR věnují: „Letos také budeme na konci října provádět očkování proti vzteklině ve vesnicích kolem národního parku Bwindi Impenetrable v Ugandě, kde žijí mimo jiné i horské gorily. Zde očkování opravdu pomůže výrazně chránit zdraví lidí, ale i dalších zvířat včetně již zmíněných goril. Součástí těchto kampaní je samozřejmě i vzdělávání lidí různého věku o tom, co je vzteklina a jak jí předcházet,“ doplňuje veterinární lékařka.
V Česku je očkování psů proti vzteklině povinné od roku 1953
Česká republika je oficiálně zemí prostou vztekliny od roku 2002. Tehdy došlo k poslednímu nálezu vztekliny u lišek. Že se podařilo dosáhnout, že se tato infekce u nás nevyskytuje, je pak výsledkem desetiletí práce a systému očkování. Pro srovnání: na sklonku 19. století bylo na území Čech a Moravy zaznamenáno několik set případů vztekliny u psů, koček a dalších zvířat. Podle informací Státní veterinární správy ČR mezi lety 1919 až 1937 zemřelo na vzteklinu v Československu celkem 132 lidí a téměř 25 tisíc jich bylo léčebně očkováno v Pasteurově ústavu v Praze.
Po druhé světové válce se hlavním šiřitelem vztekliny staly lišky. Povinná vakcinace psů pak v někdejším Československu začala v roce 1953. Vzteklina domácích masožravců poté ustoupila a roční výskyt vztekliny u psů se snížil na minimum. U lišek bylo naopak diagnostikováno až několik set případů ročně. V osmdesátých létech dosáhla vzteklina největšího geografického rozšíření. S výjimkou několika okresů byla rozšířena na celém území ČR. Maximální výskyt byl zaznamenán v roce 1984, celkem 2232 případů, z toho 2052 bylo u lišek. Přes určitý pokles počtu případů v dalších létech byla situace nadále nepříznivá,“ konstatuje SVS ČR.
Zásadní změnou pak byla orální imunizace volně žijících zvířat, která byla postupně zaváděna i u nás. Princip spočívá v podání očkovací látky ukryté v plastikové ampulce uvnitř vhodné návnady. Při konzumaci návnady a prokousnutí plastikového obalu přichází živý očkovací virus do styku se sliznicí dutiny tlamy a hltanu a navodí stav imunity.
„Pro Českou republiku jsou rizikem zejména importy zvířat neznámého původu a tím i zdravotního stavu. Proto byla například zavedena opatření, jak kontrolovat zvířata dovezená například z oblastí postižených válkou,“ přibližuje SVS ČR. Prakticky to znamenalo to, že spolu s uprchlíky z Ukrajiny byli a stále jsou v Česku přijímáni jejich mazlíčci, kterým je rovněž poskytnuta potřebná veterinární péče.
Rizika spojená s dovozem zvířat z Ukrajiny sice existují, ale je možné je minimalizovat právě dodržováním platných veterinárních předpisů a nařízení. „Riziko zavlečení vztekliny domácími mazlíčky, kteří doprovázejí ukrajinské uprchlíky, je nižší, než když někdo začal odchytávat tam volně obíhající zvířata a vozit je sem. Přeci jen si domácí mazlíčky lidé hlídají a riziko nákazy vzteklinou je v zásadně minimální,“ doplňuje Martina Načeradská, která vede vlastní kliniku na Praze 10, a přidává základní radu pro každého, kdo vlastní psa, kočku, nebo třeba fretku: „Důležité je mít vakcinaci svého vlastního zvířete v pořádku, a pak se nemusíte bát zvířat dovezených z Ukrajiny.“
Úvodní foto: Veterináři bez hranic/Klára Mašínová
Ludmila Hamplová
Ludmila Hamplová
