Výrobní farmaceutický průmysl přináší ve srovnání s jinými výrobními odvětvími výrazně nadprůměrný podíl přidané hodnoty na celkové hodnotě produkce. Navíc při stále častějších výpadcích léků má i strategický význam. Přesto ale ani v Česku, ani v Evropě není nijak podporován, jak je běžné u jiných strategických odvětví. U nás bychom proto mohli začít tím, že by si stát nechal udělat nezávislou analýzu, která by se zaměřila na možné přínosy výrobního farmaceutického průmyslu, a podle ní pak udělal další kroky. Na II. ročníku summitu ZD Ekonomika zdravotnictví to řekl výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem Filip Vrubel.
„Investice ve zdravotnictví putují zejména poskytovatelům zdravotních služeb, což je správně. Otázkou ale je, zda někdo myslí na dodavatelský a výrobní zdravotnický průmysl. Na ten se strategicky a strukturovaně nemyslí nejen v Česku, ale celé EU. Resorty průmyslu a obchodu ve většině evropských zemí řeší energetický průmysl, automotiv či zemědělství, ale že by se strukturovaně řešilo, jestli máme zajištěny dodávky zdravotnických technologií do zdravotnických systémů, o tom se nehovoří,“ uvádí Filip Vrubel.
Zatímco přitom v Evropě až na pár výjimek incentivy a subvence do tohoto odvětví chybí, Indie a Čína systematicky podporují přesun průmyslu na jejich území. Dělají tak jak formou přímých dotací, tak nepřímých subvencí. Evropa tak v tomto ohledu nemá šanci konkurovat.
Paradoxem je, že dnes už téměř denně řešíme výpadky léčiv, což je ovšem výsledkem toho, že se na zdravotnický průmysl desetiletí nemyslelo. Přitom ještě před dvaceti lety vyráběly dvě třetiny léků pro evropský trh závody umístěné v Evropě. Dnes je situace taková, že jsou dvě třetiny umístěny v Asii. K tomu, že byl farmaceutický průmysl ponechán na ryze tržních mechanizmech, se navíc přidala velmi přísná cenová regulace. „Politika EU je, vyrábějte, kde chcete, skladujte, kde chcete, ale chceme nejnižší cenu,“ konstatuje Vrubel.
Aby toho nebylo málo, nevyrábějí se léky na jednom místě. Chemické komponenty, aktivní léčivá látky, pomocné látky, lékové formy či finální balení vznikají na různých místech, takže se celý řetězec prodlužuje. Stačí pak výpadek na jediném z míst, a lék se nemusí dostat k pacientům. Navíc bývá problém vůbec zjistit, kde se vlastně stala chyba.
Aktivní léčivé látky jsou klíčovou strategickou surovinou, na níž je Evropa závislá
Evropská komise už si přitom problému všimla, když před dvěma lety vypracovala novou průmyslovou strategii, k níž vznikla analýza strategických závislostí. Aktivní léčivé látky zde byly identifikovány jako jedna z šesti kritických strategických surovin, na nichž je Evropa závislá a musí s tím něco udělat. Problémy s výrobou a dodavatelskými řetězci řeší i farmaceutická strategie pro Evropu. Jenže zatím vše zůstává jen na papíře a není jasné, co se bude dít dál.
Beztak problematickou situaci v Evropě Česko nijak nevylepšuje, právě naopak. Cena léků se určuje podle tří nejnižších cen v zemích referenčního koše. Úhrady léků ze strany zdravotních pojišťoven pak jsou nejnižší v EU. Přitom v současnosti velmi rostou náklady na výrobu – třem největším výrobcům, kteří v Česku vyrábějí, narostly za tento rok náklady na elektřinu a plyn o stovky milionů.
„Jsou to výrobci levných generik, jejichž krabičky stojí desítky korun. Kde mají náklady projevit, když máme cenovou regulaci takovou, jakou ji máme, a zakázky postavené na nejnižší cenu? Jsou tu nulové investice státu, nulová podpora, a k tomu ještě zvyšování poplatků a nákladů. Když zdravotnický průmysl poukazuje na inflaci a zvyšování nákladů, nedostane od národních států EU ani korunu, a možnost zvýšení cen a úhrad je nulová. A k tomu bylo jedno z prvních nařízení, které Evropská komise v letošním roce vydala v rámci zdravotnického balíčku, revize poplatků u Evropské lékové agentury. Ta totiž zdůvodnila, že jí kvůli inflaci rostou náklady, takže musí zvyšovat poplatky, které platí farmaceutické firmy,“ popisuje Vrubel.
Mohlo by vás zajímat
Od montoven přejít k průmyslu s vyšší přidanou hodnotou
Podpora farmaceutického průmyslu by přitom oproti jiným odvětvím měla několik plus. Podle analýzy, kterou provedla Česká asociace farmaceutických firem se společností Deloitte, má výrobní farmaceutický průmysl velkou přidanou hodnotu (psali jsme také zde).
„Jestliže státy střední a východní Evropy řeší transformaci průmyslu a chceme od montoven přejít k průmyslu s vyšší přidanou hodnotou, dává farmaceutický průmysl logiku. Má vysokoškolsky vzdělané, kvalifikované zaměstnance vydělávající poměrně dost peněz. Podíl přidané hodnoty na celkové hodnotě výroby ve výrobním farmaceutickém průmyslu dosahuje 42 procent, zatímco v celém zpracovatelském průmyslu je to pouze třetina,“ vysvětluje Vrubel s tím, že multiplikace hrubé přidané hodnoty ve výrobním farmaceutickém průmyslu dosahuje 1,9násobku.
Tržby výrobního zpracovatelského průmyslu přitom činily v roce 2019 51,2 miliardy korun, ale zároveň vedly k tržbám v návazných sektorech. Celkový dopad na tržby ve všech odvětvích tak dosáhl 97 miliard, což je 0,76 procenta celkové produkce v české ekonomice. Dopad na hrubou přidanou hodnotu ve všech odvětvích se vyšplhal 40,3 miliardy, tedy 0,79 procenta HDP, a pokud bychom k výrobnímu farmaceutickému průmyslu přidali i tuzemské výrobce zdravotnických prostředků, dostali bychom se na více než procento. Celkově u nás díky výrobnímu farmaceutickému průmyslu existuje více než 37 tisíc pracovních míst, a segment pomohl vytvořit příjmy vládního sektoru v objemu 16,1 miliardy korun.
„Podpora transformace průmyslu je podle nás jedna z věcí, které mohou pomoci nejen českému státu, ale i se zajištěním strategické bezpečnosti v dodávkách léčivých přípravků. Pokud přijde problém s dostupností léčivého přípravku, o kterém víme, že se vyrábí v ČR, komu budou volat z ministerstva zdravotnictví? Odpověď je logická,“ konstatuje Vrubel.
Jenže strategická spolupráce u nás chybí jak ze strany ministerstva zdravotnictví, tak průmyslu a obchodu. Bylo by tak na místě prostřednictvím státní sektorové analýzy identifikovat, jaký přínos pro průmysl i zdravotnictví by výrobní farmaceutický průmysl mohl mít, a podle toho ho případně podpořit.
„Pak se můžeme bavit o tom, co se tady vyrábí, jak je to důležité, co má smysl podpořit, kde bude mít smysl to podpořit a jak smluvně zajistit vztah mezi státem a průmyslem,“ uzavírá Filip Vrubel.
Poděkování za podporu konference patří hlavním odborným partnerům – společnostem Roche a ORCZ a generálním partnerům Takeda, MSD, Novartis, Zentiva, Alk, Satum, ČPP a Kooperativa.
Foto: Radek Čepelák
Michaela Koubová
