I stručné odůvodnění nařízení karantény v podobě jedné věty je přezkoumatelné a obstojí z pohledu zákona, obsahuje-li bližší určení rizikového kontaktu. K takovému závěru dospěl nedávno Městský soud v Praze (MS), který rozhodoval o žalobě matky nezletilé dcery, která přišla ve školce do styku s nakaženými onemocněním covid.
Soud konkrétně řešil žalobu matky, jejíž nezletilá dcera přišla minulý rok v lednu ve školce do styku s nakaženými onemocněním covid. Matce se nelíbilo, že odůvodnění karantény, kterou dceři nařídila pražská Hygienická stanice, neobsahovalo bližší informace o nakažených osobách, ani rozsah rizikového kontaktu. Konkrétně se odůvodnění omezilo v podstatě na jedinou větu, totiž že dcera byla v konkrétní den „v předškolním zařízení, které navštěvuje, v úzkém kontaktu s osobou, u které bylo prokázáno onemocnění covid-19“.
Podle názoru soudu se však sice jedná o odůvodnění „poměrně stručné“, avšak i z této jediné věty lze seznat důvody, pro které byla karanténa nařízena. Je v ní totiž podle soudu uveden, vedle popisu onemocnění a způsobu jeho šíření, také rizikový kontakt žalobkyně. A to včetně určení místa, kde k němu došlo.
„Důvod tkvěl právě ve styku žalobkyně s infekčně nakaženou osobou, přičemž tento kontakt žalovaný vyhodnotil jako významný (viz obrat „úzký“). Zároveň žalovaný nesetrval na obecném konstatování o kontaktu žalobkyně s nakaženou osobou, ale tento kontakt blíže specifikoval. Výslovně uvedl datum kontaktu (21. 1. 2021) a také jeho místo – předškolní zařízení, které navštěvuje. Zároveň uvedl podrobnosti o šíření nemoci covid–19, z nichž bylo možno seznat, proč považuje kontakt s nakaženou osobou za rozhodující okolnost pro nařízení karantény,“ konstatuje soud v rozhodnutí.
Přezkum je vyhrazen soudu
Námitku, že v rozhodnutí měla být uvedena jména nakažených osob, soud odmítl. V zájmu ochrany osobních údajů mají být totiž tato jména uvedena v oddělené části spisu, do které není možné nahlížet. A případný přezkum je vyhrazen pouze soudu. „Uvedené však dle soudu nezvyšuje riziko libovůle ze strany správních orgánů. Každý jednotlivec se může následně proti nařízení karantény bránit správní žalobou, přičemž soud v rámci posouzení věci má k dispozici též informace obsažené v oddělené části spisu vyloučené z nahlížení. Soud pak v každém případě posoudí, zda mají závěry hygienických orgánu oporu ve spisovém materiálu, včetně toho, zda existuje konkrétní člověk, s nímž byla osoba, které byla nařízena karanténní opatření, v kontaktu, případně zda o jaký kontakt se jednalo,“ konstatoval soud.
Ohledně důvodnosti nařízení karantény soud dospěl k závěru, že bylo provedeno epidemiologické šetření, které zákon předpokládá, když zástupkyně ředitele zařízení vytipovala děti a zaměstnance, kteří přišli do kontaktu s nakaženými osobami. A takto zjištěné údaje byly postačujícím zákonným podkladem pro zvolené řešení v podobě nařízené karantény.
„Soud si je vědom toho, že nařízení karantény je závažný zásah do ústavně zaručených práv na svobodu pohybu (čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a může být spojen se značnými problémy pro rodiče nezletilých dětí, avšak vzhledem k potřebě ochrany zdraví jiných osob, jeví se ochrana veřejného zdraví v tomto případě jako prioritní. S ohledem na podklady poskytnuté vedením mateřské školy a na způsob šíření nemoci, lze mít za prokázané, že žalobkyně byla v rizikovém kontaktu s osobou nakaženou infekčním onemocněním a stala se tak osobou podezřelou z nákazy. Soud proto žalobou napadené rozhodnutí považuje za zákonné,“ uzavřel soud.
Karanténa esemeskou
Mimochodem, totožný senát (předsedkyně Karla Cháberová, soudci Štěpán Výborný a Iveta Postulková) jen týden před tímto rozhodnutím označil za nezákonné rozhodnutí o nařízení karantény formou SMS zprávy, kterou pražská Hygienická stanice poslala v lednu letošního roku žákovi základní školy. Podle soudu totiž zprávy přímo neuváděly podstatné údaje o výkonu karantény, blíže nespecifikovaly rizikový kontakt, neobsahovaly poučení o opravném prostředku, ani označení správního orgánu či oprávněné úřední osoby.
„Nejedná se o pouhou formalitu, ale záruku zákonného výkonu veřejné moci. Karanténa významně zasahuje do svobody pohybu dle čl. 14 Listiny a v případě žalobce navíc do práva na osobní účast ve výuce dle čl. 33 Listiny. Žalovaná měla žalobce obeznámit s důvody nařízení karantény, tj. měla žalobci vysvětlit, proč bylo nezbytné v jeho případě karanténu uložit a nepostačovalo mírnější opatření. Obsah SMS zpráv tomuto požadavku nedostál. Ačkoli je žalovaná, jakožto orgán ochrany veřejného zdraví, povinna šetřit zejména zdraví obyvatelstva, nemá právo na zdraví bez dalšího v době pandemie přednost před dalšími ústavními hodnotami. Žalovaná byla dle čl. VIII bodu 2 mimořádného nařízení povinna provést epidemiologické šetření za účelem ověření diagnózy, zjištění ohniska nákazy a vyhodnocení rizik spojených s kontaktem s nakaženou osobou. Žalovaná měla vzít v potaz situaci ve třídě a ve škole žalobce a zjistit, zda byl žalobce očkovaný nebo zda podstoupil po rizikovém kontaktu se spolužákem test na přítomnost viru a s jakým výsledkem. Teprve po vyhodnocení těchto skutečností mohla žalovaná rozhodnout o uložení odpovídajícího protiepidemického opatření. Nelze postupovat na základě rovnice: rizikový kontakt = karanténa. Je nutné šetřit míru rizika,“ uvedl v odůvodnění k tomuto případu soud.
Petr Dimun
Článek je převzat z portálu Česká justice, který stejně jako Zdravotnický deník náleží do portfolia vydavatelství Media Network.
