Muži získali dítě smlouvou s náhradní matkou v USA, soud ve Štrasburku se ho zastal kvůli zapsání do rodného listu
Dva Švýcaři získali dítě smlouvou s náhradní matkou v Kalifornii. Švýcarsko odmítlo zapsat rodný list dítěte do matriky, protože ve Švýcarsku je surogátní mateřství zákonem zakázané. Dítě nesmí být trestáno za vadné jednání rodičů, Švýcarsko překročilo meze volného uvážení, uvedl k tomu v úterý Evropský soud pro lidská práva. Naopak oba muži podle Soudu obešli švýcarský zákon a stát postavili před hotovou věc. Jejich práva porušena nebyla.
Muži DB a MaB jsou dva muži žijící v registrovaném partnerství od roku 2011. Mají švýcarské občanství. V Kalifornii v USA uzavřeli smlouvu o náhradním mateřství. „Do dělohy matky bylo implantováno vajíčko od anonymního dárce a sperma od muže DaB. Jakmile bylo těhotenství potvrzeno, kalifornský soud vydal rozhodnutí, ve kterém oba muže prohlásil za zákonné rodiče nenarozeného dítěte,“ uvádí fakta rozsudek ESLP.
Rozsudek v případu DB a MaB a BM v. Švýcarsko byl vyhlášen dne 22. listopadu 2022. Proti hlasoval jeden soudce, dva soudci sepsali částečně nesouhlasné stanovisko a jeden soudce napsal souhlasné stanovisko. Rozsudek je k dispozici pouze ve francouzštině a je k dispozici zde.
Dítě MB se surogátní matce narodilo 11. dubna 2011 a obdrželo rodný list v souladu s americkým rozhodnutím, že jejími rodiči jsou dva Švýcaři. DB ukončil profesní činnost, aby se mohl věnovat výchově dítěte a domácnosti. MaB si práci ponechal, aby finančně podporoval rodinu.
Śvýcarský správní soud: Dítě nesmí trpět za volbu rodičů
Oba muži požádali ve Švýcarsku o uznání amerického rozhodnutí a o zápis osvědčení do matriky. Řízení trvalo rok. Po roce úřad kantonu Saint-Gall odmítl kalifornský rozsudek uznat a zapsat rodný list dítěte MB do matriky. To se změnilo odvoláním k ministerstvu vnitra, proti dalšímu rozhodnutí se však odvolalo ministerstvo spravedlnosti.
Švýcarský správní soud vydal o tři roky později v jejich prospěch rozsudek, o který se opírá i nynější rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Jádrem výroku je stanovisko, že dítě nemá být trestáno za rozhodnutí svých rodičů.
Mohlo by vás zajímat
„Rozsudkem ze dne 19. srpna 2014 kantonální správní soud odvolání (ministerstva spravedlnosti – pozn. autorky) zamítl poté, co zvážil konflikt zájmů mezi zákazem náhradního mateřství a zájmem dítěte. Soud uznal tyto dva principy jako součást švýcarského právního řádu, a v zásadě namítal, že dítě by nemělo trpět negativními důsledky – byť politováníhodné – volby svých rodičů,“ cituje ESLP švýcarský soud.
Federální soud: Výsledná negenetická vazba a obcházení zákona
Avšak tento rozsudek zrušil v roce 2015 švýcarský federální soud. „Poznamenal zejména, že zákaz všech forem náhradního mateřství vyžaduje setrvalý postoj k odmítnutí uznat výslednou negenetickou rodičovskou vazbu a že zjevné obcházení zákona vedlo k narušení veřejného pořádku,“ cituje Evropský soud pro lidská práva.
Federální soud sice uznal kalifornské rozhodnutí týkající se vazby mezi dítětem a jeho genetickým otcem MaB, ale odmítl uznání svazku mezi dítětem a mužem DB s tím, že i přes neuznání rodičovské vazby je dítě dostatečně chráněno v souladu se švýcarským právním systémem.
Oba muži podali v roce 2015 stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Požádali rovněž o spojení případu se stížností „svého“ dítěte MB narozeného náhradní matce, Soud jim vyhověl.
V roce 2018 vešla v účinnost novela švýcarského občanského zákona umožňující adopci dítěte homosexuálními páry. Oba muži ihned podali žádost a bylo jim vyhověno. V roce 2019 vydal Soud poradní stanovisko k uznání vztahu rodič a dítě ve vnitrostátním právu mezi dítětem narozeným z náhradního mateřství v zahraničí a zamýšlenou matkou.
Muži na své stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva trvají, protože museli čekat osm let, než mohli dítě adoptovat, a proto nemohli plnohodnotně vykonávat rodičovská práva. Kvůli délce rozhodování si muži stěžují na porušení práva na spravedlivý proces a na porušení zákazu diskriminace. Soudí, že je s nimi zacházeno nerovně kvůli tomu, že jsou dva muži.
Muži: Dítě už máme, nelze tvrdit, že ho stát chrání před obchodem
Co říká zákon ve Švýcarsku? „Uznání cizího rozhodnutí musí být ve Švýcarsku odmítnuto, pokud je zjevně neslučitelné se švýcarským veřejným pořádkem,“ cituje Soud zákon.
Co se týče náhradního mateřství, Švýcarsko takový způsob získání dítěte zakazuje. „Lidské bytosti musí být chráněny před zneužíváním ve věcech lékařsky asistovaného plození a genetického inženýrství. Konfederace přijímá zákony o využívání lidského zárodečného a genetického dědictví. Zajišťuje přitom ochranu lidské důstojnosti, osobnosti a rodiny a ctí zejména tyto zásady: …Darování embryí a všechny formy náhradního mateřství jsou zakázány,“ stojí ve švýcarském zákoně.
Toho ostatně využila švýcarská vláda, která trvala na tom, že náhradní mateřství je ve Švýcarsku zakázané zákonem a jednání mužů bylo v rozporu s veřejným pořádkem. Vláda rovněž poukázala na fakt, že situace již pominula, neboť druhý muž dítě adoptoval.
Muži proti tomu argumentovali, že podle švýcarského zákona narušení veřejného pořádku musí být zjevné. Podle nich však uznání amerického rozsudku, který stanovil rodičovský svazek mezi jedním z mužů a dítětem nebylo „zjevně “ v rozporu s veřejným pořádkem, jak stanovuje zákon. „Pokud jde o legitimní cíle, kterých se dovolává švýcarská vláda, konkrétně ochrany náhradní matky a dítěte, stěžovatelé se domnívali, že cíle sledované zákazem náhradního mateřství ve Švýcarsku neodůvodňují odmítnutí uznat příbuzenství založené v zahraničí u dítěte z náhradního mateřství,“ cituje Soud argumentaci mužů.
Stěžovatelé podle Soudu dále tvrdí, že pokud již bylo náhradní mateřství uskutečněno a dítě se narodí, není již oprávněné s ohledem na nejlepší zájem dítěte tvrdit, že je chce chránit před abstraktní komercializací.
Nevládní organizace: Tolik otázek morálních, sociálních, právních
K případu vydaly stanovisko organizaci ADF International a Ordo Iuris jako vedlejší účastníci řízení. „Ordo Iuris tvrdí, že právo a praxe členských států Rady Evropy vykazují velkou neochotu zahrnout do rodných listů jiné osoby než biologické rodiče. Mimoto se vedlejší účastník řízení domnívá, že mezi členskými státy neexistuje shoda ohledně zákonnosti smluv o náhradním mateřství. Státu proto musí být poskytnut široký prostor pro uvážení,“ stojí v rozsudku ESLP.
„ADF International poznamenává, že většina států Rady Evropy náhradní mateřství zakazuje a že je na každém státu, aby rozhodl, jak regulovat tuto otázku, která vyvolává tolik etických, morálních, psychologických, sociálních a právních otázek. Vedlejší účastník, který je třetí stranou, tvrdí, že praktikování náhradního mateřství může vést ke komercializaci a obchodování s lidmi a ohrožuje důstojnost a bezpečnost žen a dětí,“ cituje Evropský soud pro lidská práva lidskoprávní organizaci.
Soud: Je třeba uznat vazbu k právní matce
Evropský soud pro lidská práva ve svém rozhodnutí uvedl, že není pochyb o tom, že došlo k zásahu do práva třetího stěžovatele (dítěte – pozn. autorky). „Zbývá určit, zda tento zásah byl ,nezbytný v demokratické společnosti ´ k dosažení cíle, přičemž pojem ,nezbytnost´ implikuje zásah založený na naléhavé společenské potřebě a zejména přiměřenosti legitimnímu cíli,“ uvedl Soud, který citoval poradní stanovisko z roku 2019 pro situaci, kdy se v cizině narodí v náhradním mateřství dítě zamýšleného otce a dárce. Soud ocitoval tyto zásady:
1. právo na respektování soukromého života dítěte ve smyslu článku 8 Úmluvy vyžaduje, aby vnitrostátní právo nabízelo možnost uznání vazby mezi tímto dítětem a zamýšlenou matkou označenou v legálně vydaném zahraničním rodném listě jako „právní matka“.
2. právo na respektování soukromého života dítěte ve smyslu článku 8 Úmluvy nevyžaduje, aby toto uznání bylo provedeno přepisem dokladu o narození, který byl zákonně vydán v zahraničí, do matriky; lze to provést jiným způsobem, např. osvojením dítěte zamýšlenou matkou, za podmínky, že postupy stanovené vnitrostátním právem zaručí účinnost a rychlost jeho provedení v souladu s nejlepším zájmem dítěte.
Švýcarsko nesledovalo nejlepší zájmy dítěte
I když v tomto konkrétním případě bylo dítě získáno prostřednictvím darovaného vajíčka a gamet prvního otce, Evropský soud pro lidská práva uvedené zásahy na případ vztáhnul. „Mezi nejlepší zájmy dítěte patří mimo jiné právní určení osob, které jsou odpovědné za jeho výchovu, uspokojování jeho potřeb a zajištění jeho blaha, jakožto i možnost života a rozvoje ve stabilním prostředí…V důsledku toho je prostor pro uvážení států omezen s ohledem na samotný princip stanovení nebo uznání rodičovství. Soud se rovněž domnívá, že zájem dítěte nemůže záviset pouze na sexuální orientaci rodičů,“ uvedl Soud.
Nejvyšším zájmem je podle Soudu blaho dítěte. Z tohoto pohledu není argument o porušení veřejného pořádku dvěma otci rozhodující. „Soud se domnívá, že z hlediska Úmluvy je vhodné nepřihlížet k jakémukoli potenciálně spornému chování rodičů, aby bylo v takových situacích umožněno sledování nejlepšího zájmu dítěte, což je nejvyšší kritérium. To bylo také stanovisko správního soudu, který ve svém rozsudku zastával názor, že člověk by neměl trpět negativními důsledky nepochybně politováníhodné volby svých rodičů,“ citoval ESLP švýcarský soud.
„Za těchto okolností má Soud za to, že odmítnutí uznat rodný list legálně vyhotovený v zahraničí týkající se vazby mezi zamýšleným otcem (prvním stěžovatelem) a dítětem narozeným ve Spojených státech v náhradním mateřství, aniž by byly stanoveny alternativní prostředky uznání uvedeného spojení, nesledoval nejlepší zájem dítěte,“ uvedl Soud.
ESLP: Muži se uchýlili k obejití zákona v rozporu s veřejným pořádkem
Podle Soudu Švýcarsko překročilo meze uvážení: „Jinými slovy, obecná a absolutní nemožnost dosáhnout uznání vazby mezi dítětem a prvním stěžovatelem po značně dlouhou dobu představuje nepřiměřený zásah do práva třetího stěžovatele na respektování jeho chráněného soukromého života podle článku 8. Švýcarsko za okolností tohoto případu překročilo svůj prostor pro uvážení tím, že včas ve svých právních předpisech nestanovilo takovou možnost,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva s tím, že došlo k porušení práva dítěte a Článku 8 – práva na soukromý a rodinný život.
Co se týče dvou mužů, Soud dal v jejich případě plně za pravdu švýcarské vládě. „Soud opakuje, že náhradní mateřství, ke kterému se první a druhý stěžovatel uchýlili, aby založili rodinu, bylo v rozporu se švýcarským veřejným pořádkem. Domnívá se, že zjištění federálního soudu, že skutečnost, že se v Kalifornii uchýlili k náhradnímu mateřství za účelem obejití zákazu platného ve Švýcarsku, představovalo podvod proti právně relevantnímu zákonu, není svévolné ani nepřiměřené. První a druhý stěžovatel navíc netvrdí, že nevěděli o tom, že švýcarské právo zakazuje náhradní mateřství, a svým postupem postavili příslušné orgány před hotovou věc,“ uvedl Evropský soud pro lidská práva doslova.
Podle Evropského soudu pro lidská práva nedošlo neuznáním rodného listu ve Švýcarsku k významnému omezení rodinného života. „Soud připomíná, že Spolkový soud měl za to, že stěžovatelé v každém případě tvoří ,rodinné společenství´ chráněné článkem 8 Úmluvy,“ uvedl ESLP s tím, že údajné ústrky v praktickém životě se buď neprokázaly nebo nepředstavovaly výraznou újmu.
Muži žádali od švýcarské vlády odškodnění ve výši 75 280 eur včetně nákladů řízení. Soud jejich nárok zamítl. Dítěti naopak přiřkl částku 15 000 euro za nemajetkovou újmu a 20 000 euro za náklady řízení.
Irena Válová
