Politici se bojí věcné debaty o zdravotnictví, shodli se novináři na konferenci

Komunikace zdravotnických témat v médiích, role politických stran ve zdravotnické politice i připravenost lidí a politiků na dobrovolné připojištění zdravotní péče byly tématy diskusního panelu „Zdravotnictví pohledem novinářů – zdravotnická agenda a veřejné mínění“ na konferenci Zdravotnického deníku Komunikace ve zdravotnictví. Debaty se zúčastnili novináři z předních tuzemských médií.

Novinářská debata začala hledáním odpovědi na otázku, zda tuzemská média řeší celkový objem peněz, které má české zdravotnictví k dispozici, například i ve srovnání s našimi bohatšími sousedy – Německem nebo Rakouskem. „Média to vnímají, ale řekl bych, že je to pod rozlišovací schopnost čtenářů. Ti chtějí vědět, kolik je zdravotnictví bude stát, kolik budou platit z vlastní kapsy,“ řekl ekonom z jihlavské Vysoké školy polytechnické a současně i redaktor CNN Prima NEWS Petr Musil. A dodal: „Nezajímá je, kolik z něho odvedou do nějakého – z jejich pohledu imaginárního – fondu. Mám pocit, že o zdravotnictví se zajímají jen ve chvíli, kdy se na ně řítí hrozba nějakých poplatků nebo spoluúčasti, případně když hrozí, že ze zdravotnictví někdo bude chtít sebrat nějaké peníze, a pro ně to znamená, že existuje hrozba omezení zdravotní péče.“

„Lidi by to nicméně zajímat určitě mělo,“ doplnil komentátor Seznam Zpráv Martin Čaban. A zmínil, že podle něj financí v českém zdravotnictví rozhodně není málo: „Nejpozději od covidu, po působení Adama Vojtěcha na ministerstvu a po masivním zvýšení plateb za státní pojištěnce si podle mne není v tomto ohledu už moc na co stěžovat. Celkový balík peněz není malý ani v mezinárodním srovnání. Jsou v něm jiné disproporce, jako minimum spoluúčasti a příliš velká závislost na veřejném pojištění a na ekonomickém cyklu, ale pokud jde o ten celkový balík, tak ten malý není. Myslím, že ve zdravotnictví ještě zbývají nějaké vnitřní rezervy v kontrole kvality a efektivity, ale volat po radikálním navýšení celkového balíku už nedává valný smysl. Pokud se tedy nebudeme bavit o smysluplné spoluúčasti.“

Šéfredaktor Zdravotnického deníku Tomáš Cikrt dodal: „Bez zmíněného mimořádného navýšení za ministra Vojtěcha, by vznikl ekonomický tlak na zdravotnictví. A to by možná rozproudilo debatu o objemu peněz, které do něj jdou. A to by bylo velice užitečné, protože kdyby se pak nějaké peníze přidávaly, tak by se mohly přidávat s podmínkou, že je třeba udělat nějaké změny a restrukturalizace. Myslím si sice, že bylo správné nalít peníze do zdravotnictví během covidu, ale paradoxně to oddálilo všechny nutné debaty. A teď tu není žádný tlak vést debatu o třeba změně struktury, protože peněz je dost na udržování stavu, na který jsou všichni zvyklí a který měnit nechtějí,“

V novinářské debatě se stočila řeč i ke komunikaci zdravotnických témat v médiích. Podle komentátora Aktuálně.cz Davida Klimeše je pro takovou komunikaci klíčové uvádět data v celkovém kontextu. „Lidé chtějí vědět, jakým způsobem se zlepší dostupnost zdravotní péče nebo jaká bude spoluúčast. V médiích a obecném vnímání je podle mne možné postihnout nějaký trend, a je trochu i jedno, jestli se pohybujeme v miliardách nebo v halířích, ale trend postihneme. Pokud vystřelíme do laické debaty jen dvě čísla a z toho děláte jednoduchou trojčlenku, tak to vždycky dopadá dost špatně a nikam to příliš nevede,“ řekl Klimeš. Vedoucí dramaturgyně pořadů Události, komentáře a Interview ČT24 Martina Riebauerová z České televize k tomu dodala: „Když v televizi chceme diváky oslovit nějakým zdravotnickým tématem, vždycky k němu informace musíme v té dvojminutové reportáži dostat přes nějaký příběh, přes nějakou nemoc, ne přes úhradovou vyhlášku.“

Chybí politická debata

Podle diskutujících novinářů chybí ve srovnání s minulostí ambice politických stran tvořit věcnou politiku. „Ta debata prostě není. Žádná politická strana není ochotna seriózně se o zdravotnictví bavit, ostatně nejen o zdravotnictví. Když si vzpomenu na doby, kdy existovaly fungující stínové vlády a bylo jasně řečeno, kdo bude odpovídat za jaký resort, tak tehdy ten stínový ministr prostě pracoval a do voleb přicházel s jasnou vizí, co chce s tím konkrétním resortem dělat,“ upozornil Petr Musil. Jeho tezi doplnil Martin Čaban: „Ano, rezignovaly na to strany. Ve Sněmovně přitom sedí poslanci, kteří jsou lékaři a mají nějaký názor na zdravotnictví a nebojí se ho občas použít. Nelze říct, že na nápady rezignovali politici, ale chybí tomu ucelená forma, něco jako byla kdysi Modrá kniha ODS (resortní koncepce z prosince 2004 – pozn. red.), chybějí tomu politické programy, které měly víc než pět stránek, chybějí pravidelné výstupy.“

S tím souhlasí i David Klimeš, který dodal, že často zmiňovaným důvodem, proč se třeba nikdo moc nehrne do funkce ministra zdravotnictví bývá, že ve zdravotnictví nejde dát sliby, které by byly zároveň nepopulistické a zároveň by vládu nezabily. S tímto názorem ale sám do jisté míry nesouhlasí. „Nemyslím si, že zdravotnictví je automaticky poukázka na politickou sebevraždu. Z výzkumů pravidelně vychází jako nejpoptávanější agenda před volbami. I před volbami 2021 chtělo 95 procent lidí vědět, co politické strany udělají se zdravotnictvím – myslí tím dostupnost místního zubaře, pediatra a další věci. A kampaň o tom přitom nebyla vůbec,“ upozornil Klimeš. A dodal: „Pokud si politické strany, které nejsou populistické a extremistické, myslí, že jakákoli reforma zdravotnictví, byť dílčí, znamená politický pohřeb, tak já si myslím, že se pletou.“

Dostat do systému peníze od bohatých lidí

Martina Čaban si nicméně dovede představit, jak působivý příběh například o potřebě připojištění připravit: „Do systému zdravotnictví potřebujeme dostat peníze od bohatých lidí. A oni je tam chtějí vkládat, jsou naprosto ochotni investovat do péče. Ale dělají to velmi často po šedých a černých cestách, protože systém ty peníze zákonně přijmout odmítá.“ Podle Čabana jde o věc, která by v prezentaci připojištění měla být zdůrazňována, ale vůbec se o ní nemluví. „Protože když se povede dobře vyřešit spoluúčast vysokopříjmových lidí, tak se to podle mne nemusí těch nízkopříjmových vůbec dotknout,“ dodává Čaban.

Moderátor debaty a vydavatel Zdravotnického deníku Ivo Hartmann naznačil, zda spíše než k debatám o spoluúčasti nenazrál čas na diskuse o důležitosti prevence, která je stejně jako připojištění jedním z bodů programového prohlášení vlády: „Je to něco, co může člověk hodně ovlivnit svým chováním, ať je bohatý, nebo chudý. Otázka tedy je, jestli není čas na začátek debaty o určité bonifikaci chování, které je z preventivního pohledu správné a přispívá nejenom k individuálnímu zdraví. A možná i o penalizaci chování, které je nešetrné nejen ke mně jako k pacientovi-pojištěnci, ale i ke zdravotnickému systému a ekonomické solidaritě. Protože pokud se člověk nechová v souladu se zásadami prevence, vytváří velké náklady pro zdravotní systém a jeho zdroje,“ uvedl Hartmann.

S tím, že je prevence pro zdravotnictví klíčovou věcí, kterou by politici měli komunikovat, souhlasí i Martin Čaban. Odměňování a penalizace jsou ale podle něj v oblasti prevence utopií. „Bonifikovat a malifikovat chování pojištěnce je prakticky nemožné. Pojišťovna nezkontroluje, zda si pacient, který lékaři slíbil, že nebude kouřit, nezapálí hned za rohem. Ale je pravda, že minimálně bonifikace preventivních prohlídek by fungovat mohla a asi i měla,“ řekl Čaban. S tím souhlasí David Klimeš, který by byl striktní. „Kdo nechodí na preventivní prohlídky nebo nenaplní to, co by měl, bude mít drobně vyšší pojistný plán… Bonifikace za prevenci je přesně to, v čem by si měly konkurovat pojistné plány pojišťoven,“ uvedl Klimeš. A připomněl, že české zdravotnictví dopadá v mezinárodním srovnání statisticky většinou dobře, „ale mohli bychom být ještě mnohem výše, kdybychom nebyli úplně na dně v prevenci. Český model zdravotnictví je, že do něj – na rozdíl od jiných států – pacient neuvěřitelně rychle vpadne, ale pak se v něm někde ztratí. Pokud by to bylo regulované prevencí, bude to důležitá věc pro stabilizaci systému.“

Debata se dotkla i otázky, co bude podle jejích účastníků nejdůležitějším zdravotnickým veřejně komunikovaným tématem příštích měsíců. „V souvislosti s energetickou krizí budou mít lidé určitě strach, jestli jim nebude v nemocnicích zima,“ odpověděla Martina Riebauerová. Podle ní bude dalším zásadním tématem i péče o stárnoucí populaci. Martin Čaban zase doufá, že hlavním tématem nebude covid. „Už teď mám problém s tím, jak se o tom pořád nemluví. Nějaká opatrnost a nějaké režimová opatření budou zase muset být a všichni víme, že když se to špatně a pozdě komunikuje, mohou z toho být velké potíže,“ upozornil Čaban. Tomáš Cikrt vyjádřil obavu, že zcela jistě dojde ke zhoršení zdravotního stavu populace, což souvisí nejen s covidem, ale i s chudobou nebo s horšími zdravotními výseldky některých regionů, což zdravotnictví dál zatíží. „Na druhé straně jsou tu ale inovativní terapie, které zachraňují tisíce životů, ale stojí velké peníze. I s tím se systém bude muset vyrovnat. A možná i to bude cesta z krize a k reformám,“ uzavřel debatu Cikrt.

Jakub Němec

Mohlo by vás zajímat

Stabilizované pacienty je lepší léčit blíže jejich bydlišti, míní onkoložka Jirsová

Foto: Radek Čepelák

Poděkování za podporu konference patří generálním partnerům Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Asociaci inovativního farmaceutického průmyslu, Takeda Pharmaceuticals, Amgen, ORCZ a partnerům Novartis, MSD, Alk, Remmark a Vojenské zdravotní pojišťovně.