Podvýživa může nastat v každém věku, existují však jedinci, kteří jsou jí zvláště ohroženi. Mezi ně patří především senioři a onkologičtí pacienti. Některé studie uvádějí, že podvýživou mohou trpět až dvě třetiny seniorů nad 65 let. „Osobně se setkávám spíše s obézními seniory. Ale existuje a právě v seniorském věku je poměrná častá kombinace obezity a podvýživy,“ vysvětluje Peter Minárik, gastroenterolog a vědecký pracovník Biomedicínského centra Slovenské akademie věd.

Konkrétně podle něj jde o kombinaci obezity, tedy nadměrného obsahu tělesného tuku, a sarkopenie, tedy úbytku kosterní svaloviny. Taková kombinace je spojena se zvýšenou nemocností, sníženou mobilitou, tělesným postižením, sociální odkázaností, zvýšenými náklady na zdravotní péči až po zvýšenou mortalitu. Podle geriatra profesora Štefana Kovala seniory nad 65 let není třeba brát jako kohortu nemocných starých lidí. „Pouze 10 procent těchto lidí je těžce nemocných, takže trpí podvýživou ze zdravotních důvodů,“ dodává Štefan Koval.

U institucionalizovaných starých lidí je podvýživa vzácná

Podvýživa je přitom stav, který nastává tehdy, nastane-li nerovnováha mezi množstvím přijatých živin a energie a fyziologickou potřebou jejich příjmu k udržení dobrého fyzického a duševního zdraví. Důsledkem je hubnutí, ztráta podkožního tuku, celková tělesná slabost a křehkost, oslabená imunita, ztráta svalové hmoty a svalové síly (sarkopenie), zhoršené hojení ran, prodloužená doba léčení i hospitalizace či vyšší úmrtnost.

„Snížený příjem starších lidí nad 65 let je důsledkem věkových změn zažívacího aparátu včetně ztráty chrupu, nekvalitní náhrady chrupu, nedostatečné prevence ztráty chrupu ve středním věku při absenci implantačních náhrad a podobně. To je nejdůležitější příčina stravovacího diskomfortu. Pokles pocitu hladu a žízně, mobility a vylučování potřebných šťáv u starších lidí je fyziologický,“ konstatuje Štefan Koval. Další příčinou možné podvýživy je sociální stav seniora – osamělost, kognitivní poruchy, pokles mobility, neschopnost přípravy teplé stravy, nezabezpečená donáška jídla či chudoba mnoha starobních důchodců.

„U institucionalizovaných starých lidí je podvýživa vzácná, protože nemocným klientům se podává náhradní výživa, a ostatní mají zajištěnou stravu podle norem a zásad racionální výživy s přihlédnutím k věkovým změnám,“ doplňuje geriatr.

V nemocnicích by měla proběhnout screeningová vyšetření

Podle Petra Minárika je podvýživa podmíněna několika faktory, mezi ty základní však patří zejména zhoršení celkového zdravotního stavu (např. po mozkové příhodě, po srdečním infarktu, těžké artrózy nebo postižení páteře) či zhoršená mobilita až imobilita, tělesné postižení, celkové tělesné zeslabení a sociální odkázanost.

„Nejčastěji jde o sociální charakter příčiny podvýživy, jako je osamělost, tuláctví, alkoholismus či týrání starého člověka v domácnosti,“ říká k k výskytu podvýživy u pacientů starších 65 let Štefan Koval.

Mohlo by vás zajímat

Dalšími faktory mohou být zhoršení kognitivních funkcí a v extrémním případě až demence, případně stařecké deprese. Častým tělesným příznakem totiž bývá nechutenství, popřípadě odpor k jídlu.

„Screeningová vyšetření na odhalení podvýživy by se měla provádět ve všech zdravotnických zařízeních, tedy v nemocnicích, vždy při přijetí pacientů k hospitalizaci. K odhalení stávající nebo hrozící podvýživy slouží jednoduché screeningové dotazníky, například NRI, tedy Nutriční rizikový index, který se skládá ze tří ukazatelů – BMI, procenta změny hmotnosti a albumin v krvi,“ přibližuje Peter Minárik.

Pomůže kvalitní strava a vitamíny

Pomoci seniorům s podvýživou lze podle Petra Minárika především kvalitní stravou bohatou na lehce stravitelné bílkoviny, vlákninu, sacharidy s nižším glykemickým indexem, tuky s vyšším obsahem esenciálních omega-6 a omega-3 mastných kyselin, esenciální mikroživiny další stopové prvky. Velmi důležitý je vitamín D potřebný pro metabolismus kostí, imunitu či pro prevenci zhoubných nádorů, a mnohé další.

V indikovaných případech již rozvinuté podvýživy nebo i při hrozící podvýživě by senioři měli dostávat podpůrnou výživu ve formě speciálních dietetických přípravků, orálních nutričních suplementů určených pro pomalé popíjení. „Jsou to dietetické přípravky určené pro zvláštní medicínské účely, jsou registrovány Státním ústavem pro kontrolu léčiv a kategorizovány Ministerstvem zdravotnictví SR. Lze je koupit v lékárnách a v indikovaných případech je může předepsat lékař. Většinu přípravků mohou předepisovat všichni lékaři bez ohledu na specializaci, tedy i všeobecní lékaři,“ říká Peter Minárik.

Jiné přípravky, které jsou obohaceny o některé speciální živiny, jsou vázány na předpis některých specialistů (onkolog, diabetolog, gastroenterolog a podobně). V indikovaných případech jsou pacientům předepisovány na šest měsíců bez doplatku. Po šesti měsících musí jejich další preskripci k úhradě zdravotní pojišťovny schválit revizní lékař.

„Jelikož nutričně kvalitní potraviny jsou drahé, měly by při zajišťování nutričně kvalitní stravy a výživy seniorům být nápomocné jejich děti. V ideálním případě by seniorům s výživou měl do jisté míry pomáhal i stát. Alespoň těm, kteří jsou v horší sociální a finanční situaci,“ uzavírá Peter Minárik.

Jozef Brezovský