Platit jen za léčbu, která má požadované výsledky, je cestou, jak využívat prostředky z veřejného zdravotního pojištění co nejefektivněji. Naučit se s těmito outcome-based risksharingovými modely pracovat bychom se mohli na vzácných onemocněních, kde je malý počet pacientů a nákladné léky (psali jsme také zde). VZP by přitom do takového pilotu byla ochotna jít, podmínkou je ale jasné vydefinování cíle takového projektu. Tím by mohlo být stanovení parametrů, kterými se výsledek bude měřit. Problematice efektivity léčby, lékové a úhradové politiky se věnoval II. ročník summitu Zdravotnického deníku Ekonomika zdravotnictví.
„Outcome-based risksharing je z ekonomického pohledu něco, co rozhodně dává smysl. Pomáhá nám to soustředit prostředky, kterých je málo, do oblasti, kde mohou přinést větší užitek. Druhá věc je, jak to funguje v praxi, protože se ne vždy podaří naplnit předpoklady. Je tu zátěž poskytovatelů i pojišťoven a problémy s daty, ale myslím si, že to stojí za to. Cesta však není jednoduchá,“ uvádí člen Národní ekonomické rady vlády Pavel Hroboň.
Podporu tomuto přístupu vyjadřují i politici. „Pozitiva vnímám jak na straně medicínské, tak ekonomické. Umožní to vstup nových inovativních léčiv, ale vyžaduje to i leadership pojišťoven, protože jde o inovativní přístup ve smyslu úhrad,“ poukazuje předseda sněmovního podvýboru pro léčiva Kamal Farhan, podle něhož je ale k realizaci potřeba politická podpora.
K tomu, aby bylo možno začít outcome-based risksharingové modely používat, jsou však podle místopředsedy sněmovního výboru pro zdravotnictví a šéfa správní rady VZP Toma Philippa nezbytná data.
„Pojišťovny outcome-based risksharingové smlouvy zkoušejí, ale je velmi těžké vyhodnotit data, jak to funguje – je to vlastně ruční práce. Mluví se tu o sdílení dat a tom, jestli je máme nebo ne. My jsme ale trochu prošvihli dobu, kdy jsme mohli dělat zákony tak, aby se data dala sdílet a nebyl k tomu takový odpor. Dnes vás hned ve sněmovně začnou podezřívat, že chcete dělat Velkého bratra. Potřebná data už přitom jsou ve zdravotnické dokumentaci, která ale často není strukturovaná, případně to lékaři nevypisují. Tady je klíč – donutit zaměstnance v nemocnicích, aby data náležitě vyplňovali,“ domnívá se Tom Philipp.
Jak ovšem poukazuje poradce předsedy vlády Ivan Netuka, často předem nevíme, která data budou podstatná. Zdravotní pojišťovny by každopádně podle něj mohly bonifikovat, případně penalizovat, za to, že jim budou dodávána v požadované podobě.
Podle poslance Petra Fifky v tomto směru může pomoci evropská směrnice o společném datovém prostoru. „Pokud se data budou sbírat dobře, mohla by se i sekundární data vracet do podobných modelů. Budeme je přitom mít sebraná z celé Evropy, nebudeme spoléhat jen odléčení několika málo pacientů v ČR,“ dodává Fifka.
Poradce ministra financí Martin Šamaj zároveň připomíná, že institucí, která v Česku umí velmi dobře data sbírat a zpracovávat, je ÚZIS. Metodiky by se podle Šamaje měly v oblasti vzácných onemocnění ujmout hlavně odborné společnosti se zapojením plátců péče s tím, že inspiraci můžeme hledat například v sousedním Německu. Také je třeba najít správné indikátory u konkrétních onemocnění.
Při hodnocení výstupů léčby by ale bylo na místě zohledňovat i měkká kritéria, která je obtížné matematicky popsat. Na druhou stranu už nyní lékový ústav v rámci zvláštní cesty pro vstup do úhrad u léků na vzácná onemocnění ukazuje, že je tato kritéria možné do hodnocení zahrnout. „Už se v hodnocení nepohybujeme jen v rámci nákladové efektivity a dopadu do rozpočtu, ale jdeme i do takzvaných měkkých kritérií. Snažíme se tedy dívat na kvalitu života pacienta či to, jak to ovlivní rodinné příslušníky a pečovatele. Všechna tato kritéria se snažíme v mezích legislativy vsouvat. Už jsme proto jednali s MPSV a v budoucnu by bylo dobré dívat se i na dopad pro sociální systém, tedy třeba, že pacient může pracovat. Nemůžeme tedy zůstat jen u matematického výpočtu,“ říká k tomu ředitelka SÚKL Irena Storová.
Nepřešlapujme na místě
I když se ale v podstatě všichni stakeholdeři vyslovují pro hrazení za výsledek, zatím je před námi to nejdůležitější: totiž skutečně začít. „Z diskuze vyplývá, že outcome-based risksharing všichni chtějí, jenže přešlapujeme na místě a čekáme, až přijde shora nějaký unikátní systém, kde budeme mít všechna data lusknutím prstu a nikdo nebude muset nic psát. Obávám se však, že nic takového nepřijde,“ konstatuje ředitel HTA Oaks Consulting Martin Kolek.
Cestou by tak mohl být pilot. „Pilotní projekt bych přivítal, protože by to posunulo vstup inovativních léčiv i nových úhradových mechanizmů. Protože jako lídra českého zdravotnického pojišťovnictví vnímám VZP, věřím, že by se nad takovým pilotním projektem zamyslela,“ podporuje pilot Kamal Farhan.
VZP by byla ochotna do projektu jít, ale za podmínky, že se jasně řekne, co vlastně má být cílem pilotu. „Co se týče uzavírání risksharingových smluv, snižování cen a zvyšování dostupnosti, máme vyzkoušené nástroje a uzavíráme stovky smluv v různých podobách. Pokud bychom tedy mluvili o pilotu, museli bychom si říci, co bude jeho cílem – třeba že si ukážeme, jak určovat výsledek. Je totiž častou diskuzí, že jestliže chceme platit za výsledek, musíme si definovat, co to výsledek je. Pilot by tak mohl ověřit vestavění parametrů výsledku jako takového. Tam bych určitě byl aktivní,“ dodává ředitel VZP Zdeněk Kabátek.
Poděkování za podporu konference patří hlavním odborným partnerům – společnostem Roche a ORCZ a generálním partnerům Takeda, MSD, Novartis, Zentiva, Alk, Satum, ČPP a Kooperativa.
Foto: Radek Čepelák
Michaela Koubová
