Od začátku letošního roku byl v Česku odstartován pilotní program screeningu rakoviny plic. Ze čtyř tisíc oslovených lidí v riziku jich přitom nabídky se do screeningu zapojit využila polovina – a u pěti procent zúčastněných byl záchyt pozitivní. Pokud se povede screening zavést tak, aby ho riziková populace využívala, mohlo by se zvýšit přežití pacientů s rakovinou plic. Odborníci by ale také chtěli zapracovat na průchodu pacienta systémem, a to zejména v některých regionech. Smutnou realitou totiž je, že lidé žijící v některých krajích mají v případě, že onemocní rakovinou plic, vyhlídky podstatně horší než v regionech jiných. Pravidlem by tak mělo být, že pacienti s tímto onemocněním budou léčeni v některém ze sedmi pneumoonkochirurgických center. Na kulatém stole Zdravotnického deníku na téma Cesta pacienta s karcinomem plic za včasnou diagnózou a léčbou, který se konal 9. listopadu v Praze, to řekla předsedkyně Výboru České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP a přednostka Pneumologické kliniky 1. LF UK a Thomayerovy nemocnice profesorka Martina Koziar Vašáková.
Onkologická péče v Česku má své cíle a priority vytyčeny v Národním onkologickém plánu (NOP) „Národní onkologický plán pomůže, protože jde o závazný, oficiální dokument. To, kam bychom si přáli, aby onkologie směřovala, by mělo být i plněno. Peníze by měly jít převážně z evropských zdrojů za jednotlivými kapitolami NOP. Jednou z vlaštovek jsou centrální multidisciplinární týmy, přičemž by bylo vhodné restrukturalizovat systém komplexních onkologických center. Ta by měla zůstat, ale třeba v Praze by místo umělého rozdělení bylo vhodné udělat jeden velký KOC Praha s pododděleními a orgánově specifickými centrálními multidisciplinárními týmy. To by urychlilo cestu pacienta systémem,“ uvádí Martina Koziar Vašáková.
Bohužel je přitom dnes situace taková, že pacienti z některých regionů, jako je Karlovarský kraj, část Ústeckého nebo část Jihočeského kraje, mají zhoršený přístup k diagnostice a péči. Na klinice v Thomayerově nemocnici tak znají i smutné případy, jako byl ten mladého muže z Karlovarska, který měl v době CT vyšetření resekabilní nádor, když se ale po čtyřech měsících, během nichž se nedělo nic, konečně dostal do centra, měl již vzdálené metastázy.
Právě rakovina plic přitom vede žebříčky mortality na zhoubné nádory, a to nejen v Česku. U nás si tuto diagnózu každý rok vyslechne kolem šesti tisíc lidí a podobný počet pacientů onemocnění podlehne. Ještě před sto lety byl ale bronchogenní karcinom vzácností, což se změnilo s rozmachem strojově balených cigaret. Během světových válek se cigarety staly benefitem, byly levné a dostupné, takže se ve zvycích lidí zakořenily a dvacet let poté raketově stoupl výskyt rakoviny plic. A protože ženy začaly kouřit později, v současnosti u nich stále ještě výskyt tohoto onemocnění stoupá.
Česko jako lídr screeningu
Odborná společnost by přitom ráda dosáhla toho, aby se nejen zlepšila diagnostika a léčba, ale aby se zvýšilo přímo plicní zdraví. Když se tak po deseti letech úsilí odborníků na začátku tohoto roku povedlo odstartovat screening rakoviny plic, zlepšil se zároveň záchyt i dalších plicních chorob, například u pacientů s fibrózními změnami či při rozšíření o funkční vyšetření také CHOPN.
Startem pilotu screeningu rakoviny plic se Česko zařadilo mezi jediné tři země v EU, kterým se screening povedlo plošně zavést alespoň ve fázi pilotu. Proto Evropská respirační společnost profesorku Koziar Vašákovou požádala o podporu implementace screeningových programů v Evropě. V září tak proběhl seminář na české ambasádě v Bruselu, který měl za cíl přesvědčit všechny stakeholdery. že tento screening stojí za to podporovat. Zároveň byl na evropské úrovni odsouhlasen implementační projekt pro screening rakoviny plic, v němž má ČR na starosti celý balíček zaměřený na vysoce rizikovou populaci.
A jaké jsou dosavadní výsledky screeningu v ČR? Osloveny byly praktickými lékaři čtyři tisíce lidí, z nichž dva tisíce se do screeningu zapojily (připomeňme, že zapojit se mohou lidé, kteří vykouřili alespoň 20 balíčkoroků, tedy krabičku cigaret denně po dobu 20 let nebo např. dvě krabičky denně za deset let, a jsou ve věku 55 až 74 let). Ti pak navštívili pneumologa, CT, a dle nálezu znovu pneumologa nebo pneumoonkochirurgické centrum. Pozitivní záchyty přitom byly u pěti procent vyšetřených.
„Je to očekávatelný výsledek, který, pokud dojde k široké implementaci programu v ČR, by měl zlepšit přežití pacientů s bronchogenním karcinomem. Čím více klientů z rizikové populace se zařadí, tím lépe,“ konstatuje Martina Koziar Vašáková.
O pacienty pečuje sedm center
Specifikem rakoviny plic ovšem je, že praktičtí lékaři obvykle pacienty sami nereferují, protože nemají v rukou potřebné nástroje. Pro precizní diagnózu a staging je přitom potřeba odborná práce, přičemž pneumologové dnes určují operabilitu pacienta v tom smyslu, zda je vůbec schopen zákrok podstoupit. Optimální trajektorie pacienta tak je uvědomělý praktik posílající do screeningu asymptomatické lidi, případně praktik odesílající na bronchoskopii rizikové pacienty, kteří více než měsíc kašlou. Pokud existuje podezření na rakovinu plic, měl by pak pacient směřovat do centra, kde bude komplexně vyšetřen.
„V rámci výboru odborné společnosti na podnět pana docenta Votruby jako šéfa bronchologické sekce pracujeme na tom, abychom zkvalitnili diagnostiku bronchogenního karcinomu, definovali nepodkročitelná minima pro jednotlivé typy bronchologických pracovišť a zamezili tak falešně negativním záchytům, případně aby pacient nebyl traumatizován opakovaným vyšetřením pro jednu diagnózu,“ zdůrazňuje profesorka Koziar Vašáková.
Pokud se tedy potvrdí rakovina plic nebo léze nejasného původu, přicházejí na řadu jasně definovaná pneumoonkochirurgická centra. Stěžejní je zde pochopitelně chirurgická část, nesmí ale scházet tým zkušených pneumologů, bronchologů, podpůrné i intenzivní péče. Léčba totiž bývá individualizovaná a léčebných možností přibývá. I ti, kdo nemohou operaci podstoupit, tak mají díky novým terapeutickým možnostem šanci žít místo pár měsíců i několik let.
V současnosti přitom probíhá reakreditace pneumoonkochirurgických center, kterých je v Česku sedm (pro srovnání: na Slovensku mají dvě, takže pro Českou republiku je stávající počet dostatečný). V krajích, kde péče není dostupná, by pak měl fungovat onkologický tým, který bude vědět, kam pacienty předávat dál, případně bude mít možnost konzultovat dálkově péči a referování se zmíněnými centrálními multidiciplinárními týmy, jež se dané problematice věnují.
Po chirurgické stránce musí podle odborné společnosti pneumoonkochirurgická centra naplňovat nepodkročitelné počty výkonů, expertízu, přístrojové a technické vybavení. Co se ovšem týče množství prováděných zákroků a reakreditací, trochu nepořádek do systému vnesl covid, který zapříčinil, že všem klesly počty operací. Proto se jako referenční období používá doba před pandemií.
Klíčová role dat
Abychom ale měli přehled o tom, jaké terapie u kterých pacientů skutečně zabírají, je třeba sbírat data. To se dnes v případě rakoviny plic děje v rámci dobrovolného registru Lucas, do něhož vkládá údaje většina diagnostikujících a léčebných center. Díky němu tak máme několikaletý přehled o cestě (alespoň některých) pacientů systémem a jak u nich probíhá diagnostika i terapie. Vedle toho máme data z Národního onkologického registru, která ale mají nyní dva roky skluz a nejsou komplexní. Třetím zdrojem pak jsou zdravotní pojišťovny.
„Univerzálně nejsme schopni získat sto procent dat o cestě pacienta systémem. Díky Lucasu jsme si ale uvědomili, že existují rozdíly mezi jednotlivými trajektoriemi a také v mortalitě. Narodíte-li se a žijete ve špatném kraji, pak při stejném onemocnění a stejném rozsahu máte větší riziko, že na něj zbytečně či dříve zemřete, než když žijete v jiném kraji. Je to tedy námět, jak kontrolovat kvalitu,“ uzavírá Martina Koziar Vašáková.
Poděkování za podporu při uspořádání kulatého stolu patří společnostem MSD a Sprinx.
Foto: Radek Čepelák
Michaela Koubová
