Pod pojmem nemocniční kaplan si mnozí představí člověka, který na vyžádání navštěvuje věřící pacienty, popřípadě šíří víru mezi nevěřícími. Zkušenosti čtyř kaplanů z Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně však potvrzují, že to tak zdaleka není. Hlavním úkolem kaplanské služby je podle nich navštěvovat nemocné, povídat si s nimi o tom, co je pro ně v tu chvíli důležité a o čem sami chtějí hovořit, nebo pomoci nemocným hledat odpovědi na jejich otázky po smyslu života. I proto je kaplan u nemocničního lůžka a někdy také v pomoci zdravotníkům stále žádanějším, informovala nemocnice v tiskové zprávě.
V Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně (KNTB) působí čtyři kaplani, tři muži a jedna žena. Když před téměř dvaceti lety v nemocnici začínali, byli ještě zaměstnanci arcibiskupství, nyní je již platí nemocnice. Vzniklo samostatné oddělení klinické pastorační péče a dva kaplani jsou tři roky také členy multidisciplinárního Podpůrného a paliativního týmu KNTB.
„Za pacienty chodíme na jejich vyžádání, prosbu rodiny, zdravotnického personálu apod. Většinou s námi pacienti sdílí své obavy, hovoří o svém životě, nemoci, o svých bolestech, potřebují povzbudit. Nástrojem kaplana je osobní rozhovor, aktivní naslouchání i práce s tichem,“ popsal Vít Kadlčík, vedoucí Oddělení klinické pastorální péče KNTB, a dodal, že rozhovory s pacienty jsou velmi individuální, často záleží i na tom, kde jsou hospitalizováni. „Jiná je práce v prostředí intenzivní medicíny, kdy je člověk často odkázán na bibliografickou anamnézu ze strany rodiny, v chirurgických oborech se projevuje strach a úzkost z náročné operace. Na neonatologii nemocniční kaplan pracuje s úzkostí a strachem rodičů, na odděleních následné péče je prostor pro kontinuální doprovázení,“ dodává.
Nemocniční kaplani někdy představují pro nemocné zástupce Boha nebo církve a někteří pacienti reagují na jejich přítomnost s nedůvěrou. „Lidé mají například negativní zkušenosti s kněžími, církví jako takovou, mnohdy Bohu vyčítají, že dopustil nemoc, smrt, války… Stávají se případy, že pacient má výhrady vůči přítomnosti kaplana nebo na něj podrážděně reaguje. I mně se to párkrát stalo, ale vždy jsem se s dotyčným člověkem snažil domluvit,“ pokračuje. Ve většině případů se to podle něj daří a nakonec si kaplan dokáže dobře popovídat i s původně nepřátelsky zaujatým pacientem.
„Uvědomujeme si, že nemocný člověk má trochu jiné vnímání, je daleko citlivější na vnější podněty. Také se ovšem stává, že se pacient na sousedním lůžku, který původně přítomnost kaplana nechtěl, přidá k modlitbě, nebo ho požádá, aby se věnoval jemu, i když není praktikující katolík,“ poznamenává Kadlčík.
Mohlo by vás zajímat
Nemocničním kaplanem se rozumí osoba (muž nebo žena), která poskytuje duchovní péči pacientům a jejich blízkým, personálu a návštěvníkům, řídí práci dobrovolníků v oblasti duchovní péče a zajišťuje kontakt s duchovními křesťanských církví dle přání pacientů. Působí na základě pověření vlastní církví a vyslání Českou biskupskou konferencí nebo Ekumenickou radou církví v ČR. K dalším kvalifikačním předpokladům patří vysokoškolské vzdělání v oblasti teologie na magisterském stupni, tři roky působení v obecné pastorační péči a specializovaný kurz nemocničního kaplanství.
-sed-
