Tuzemským lékařským fakultám se daří navyšovat počty studentů, jejich kapacity ale nejsou nekonečné a bojují i s jinými limity. Klíčové je podle děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Martina Vokurky především motivovat učitele, což zajistí udržení kvality výuky. Vokurka na druhém ročníku konference Zdravotnického deníku Personální management v nemocnicích upozornil také na to, že hledání způsobů, jak si opatřit lékaře nebo vzdělání pro budoucí lékaře kvůli „lékařským pouštím“ v některých regionech, není dnes nutností jen v České republice, ale celosvětově. A zmínil i složitost případné reformy specializačního vzdělávání.
Desetiletý program zvýšených dotací, na kterém se dohodla ministerstva zdravotnictví a školství, a jehož cílem je patnáctiprocentní nárůst počtu studentů medicíny, funguje. „V prvním ročníku má letos 1. lékařská fakulta přes 500 studentů, což je významný počet. Je ale nutno si uvědomit, že ne všichni studium dokončí,“ upozornil Martin Vokurka, děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, která vychovává nejen všeobecné lékaře, ale provozuje i programy nelékařské, fakultou procházejí i nostrifikační procesy a je zodpovědná i za specializační vzdělání. Studium podle zkušeností z předchozích let dokončí něco přes polovinu přijímaných studentů.
Vokurka řekl, že přesně neví, o jaké procento by byla fakulta schopna počet studentů finálně navýšit, upozornil ale na to, že limity nejsou jen kapacitní: „Jako lékařské fakulty narážíme na různé mantinely, které těžko prolamujeme – konkurence jiných vysokoškolských oborů, náročné studium, stres mediků nebo dlouhý specializační proces.“
Zabezpečit stabilizaci vyučujících
„Doufáme, že jsme i při navýšení počtu studentů zachovali kvalitu. Ta je dána prostorem, vybavením a lidmi, kteří učí,“ řekl Vokurka. Zvýšené dotace mají podle něj zabezpečit především stabilizaci učitelů. „I u nich totiž narážíme na limity. Učit na lékařské fakultě totiž rozhodně není snem každého. Když půjdete do praxe nebo do vědy, získáte víc peněz. Především v teoretických oborech tak kompetujeme o to, kdo je bude učit. Sehnat třeba dost lidí, které baví anatomie natolik, aby učili pořád jenom anatomii, není úplně snadné. Takoví lidé se najdou, ale jde o to, aby byl jejich počet dostatečný,“ uvedl Vokurka. Částečně se podle něj daří motivovat vyučující i finančně, „i když se teď nůžky mezi platy ve zdravotnictví a ve školství zase ještě více rozevíraly“, významnou motivací je i věda. „Lékaři, kteří učí, mají velký vztah k vědě, která jim umožňuje realizovat se. Kongresy, publikace a vlastně i určitý druh slávy jim doplňují to, že učí,“ vysvětlil Vokurka.
V panelové diskusi se Martina Vokurky dotázal vicepremiér a ministr vnitra Vít Rakušan, zda nehrozí, že ve snaze získat větší množství studentů a absolventů lékařské fakulty trochu poleví ve studijních nárocích, což je podle něj v některých jiných oborech „snáze představitelné než u medicíny“. Podle Vokurky ale nemá zvyšující se počet studentů medicíny na náročnost studia vliv a náročné síto mnohaletého studia funguje spolehlivě, a to především v prvním ročníku: „Někteří starší kolegové samozřejmě říkají: To za mých mladých let, to byli medici! Ti se učili, ti všechno uměli a dnes to u státnic byla hrůza. Je to těžké analyzovat, ale připsal bych to spíše vzpomínkovému optimismu. Je sice pravda, že když analyzujeme na vstupu, kolik bodů je potřeba k přijetí, mírný pokles je patrný. Na druhou stranu se ale nemění míra neúspěšnosti ve studiu, takže stále neprojdou dál ti, kteří se odmítají naučit svaly, hrbolky na kostech a nervy.“
A doplnil, že má dokonce osobní pocit, že ti studenti, kteří na fakultu v posledních letech dorazili, jsou v průměru lepší než studenti před několika lety. „Doufám, že to není něco jako vzpomínkový optimismus kolegů – jen nějaká projekce něčeho optimistického z pohledu nostalgie,“ dodal s úsměvem Vokurka.
Celosvětový boj o lékaře
Děkan Vokurka se v rámci panelové diskuse vyjádřil i k „lékařským pouštím“, jak bývají označovány oblasti, v nichž se nedaří naplnit potřebné lékařské kapacity. „Nedostatek lékařů v některých regionech není jen problémem České republiky, je to problém celosvětový. I v západní Evropě jsou oblasti, které zoufale shání lékaře.“ Ve světě kvůli tomu dochází k určitému vývoji na trhu. „Různé země hledají způsoby, jak si opatřit lékaře nebo vzdělání pro budoucí lékaře. Tento pohyb, který ve světě nastává, je zásadní i pro kompetitivnost našich univerzit – získávání zahraničních studentů i zahraničních učitelů.“
„Celosvětová kompetice o stávající doktory je velká. Problém má například i Izrael, který rozhodně nepatří mezi chudé státy,“ uvedl typický příklad Vokurka. Pouze 40 procent izraelských lékařů vystuduje v Izraeli, 60 procent v zahraničí. A přestože svým studentům v zahraničí Izrael proplácí stipendia, hodně z nich se do země po studiu nevrátí. „I Izraelci, kteří vystudují na naší fakultě, často odcházejí pracovat například do USA,“ řekl Vokurka.
Tématem panelové diskuse bylo i specializační vzdělání a to, zda by českému zdravotnictví neprospělo jeho zkrácení. „Specializační vzdělání je zatím určeno zákonem, vyhláškami a prováděcími předpisy ministerstva. Vedeme různá jednání s IPVZ (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví – pozn. red.) a s ministerstvem zdravotnictví, jak specializační vzdělávání vlastně uspořádat, jestli ho zkracovat, v jakých oborech, jaké kompetence komu dát a jak jsou nemocnice příslušně akreditované, aby byly schopny vzdělávání poskytovat. Je to věc, ke které se nechci fundovaně vyjadřovat, vede se o ní velmi široká debata, které se účastní řada lidí. A jejich návrhy rozhodně nejsou stejné. Je nicméně jasné, že této oblasti panuje určitá dlouhodobá nespokojenost,“ uvedl Vokurka.
Jakub Němec
Mohlo by vás zajímat
Foto: Radek Čepelák
Konference personální řízení nemocnic se konala za laskavé podpory OKbase – SW řešení pro digitalizaci HR procesů od společnosti OKsystem a.s..
