Rusové spojení s režimem Vladimira Putina, kteří žijí v ČR a vlastní tu majetek, jsou bezpečnostní hrozbou. Měl by jim být zabavován majetek, myslí si senátor, lékař, aktivista a kandidát na prezidenta Marek Hilšer. Šéfredaktoři a vydavatel našich zpravodajských portálů se ho ve speciální debatě zeptali na klíčová témata z oblasti ekonomiky, zahraniční politiky, justice a zdravotnictví. Přečtěte si první část rozhovoru s ním.
Mezi nejvýznamnější aktéry zahraniční politiky patří předseda vlády, ministr zahraničí a předsedové obou komor parlamentu. Jak byste si s nimi představoval koordinaci zahraniční politiky?
Vycházím z toho, že zahraniční politiku tvoří vláda, která vychází z demokraticky zvoleného parlamentu. I když prezident je také demokraticky zvolený, ale nejsme tu v prezidentském systému. Současný prezident – a částečně to dělal i ten minulý – si přisvojoval zahraniční politiku a často to dělal v rozporu se zahraniční politikou vlády. A ta měla co dělat, aby tu situaci zvládala, a z Česka tak nezněly dva hlasy. Což je pro zahraniční politiku to nejhorší, co může být. Kakofonie.
Já bych v tomto ohledu spolupracoval s vládou a věřím, že bych s ní nebyl v nějakém zásadním rozporu. S touto vládou a doufejme, že ani s tou budoucí. Protože si myslím, že všem rozumným lidem musí být jasné, že naše orientace na demokratickou Evropu a EU je naše vitální záležitost, nebo naše vitální potřeba.
Takže byste s vládou koordinoval svůj postup a snažil byste se být jakýmsi razícím štítem zahraniční politiky, kterou dělá vláda?
Ano. Může nastat situace, a doufejme, že nenastane, kdy bych mohl být s vládou v naprostém rozporu, a to s ohledem na vlastní přesvědčení nebo ve smyslu přísahy na demokratickou ústavu. Mám na mysli třeba případ, kdy by vznikla vláda, která by orientovala Českou republiku někam víc a více na východ. Tak tam bych nebyl moc povolný. Ale já předpokládám, že se to nestane.
Jak vnímáte váhu ekonomické diplomacie v celkové politice země naší velikosti a geopolitického postavení? A otázka druhá, která s tím souvisí, a souvisí se jmenováním velvyslanců: zajímalo by vás jako prezidenta, jakou koncepcí kandidáti na jmenování velvyslancem v oblasti ekonomické diplomacie mají?
Já jsem vystudovaný lékař, nejsem nějaký odborník na ekonomiku.
Jste ale také vystudovaný politolog.
Politolog taky, jasně.
A to už je diplomacie.
Já jsem říkal, že bych chtěl být razícím štítem politiky naší vlády a to je samozřejmě i ta politika, která souvisí s možností průniku naší ekonomiky na zahraniční trhy a různých typů spoluprací. Ale zároveň bych v tomto smyslu hájil lidská práva a nekladl bych ekonomickou diplomacii do rozporu s hájením lidských práv. Dokonce si myslím, že to je v souladu. Hájení lidských práv není žádný naivní idealismus, ale je to potřeba v mezinárodních vztazích a ve vztazích s ostatními státy, protože lidská práva jsou jakýmsi synonymem fungování právního státu a fungování pravidel, která se pak přenáší do ekonomických vztahů.
Takže pokud jezdíme do nějakých diktátorských nebo totalitní zemí, tak je potřeba se snažit upozorňovat na problematiku právního státu těch zemí, a to souvisí s lidskými právy. Prezident musí tohle vysvětlovat populaci, že to není v rozporu. A v minulosti se to, myslím, v řadě ohledů nedělo správně, protože se to dávalo do jakéhosi protikladu: ‚Nemůžeme mluvit o lidských právech, protože bychom si zavřeli cestu k obchodu‘. Já to tak nevnímám a chci to říct jasně.
A co se týká podpory našich podnikatelů, tak tam pochopitelně hraje důležitou roli ministerstvo průmyslu a obchodu. Já bych při svých misích, pokud budu prezidentem, vytvářel prostor na to, aby prezidentské letadlo neletělo vůbec prázdné. Zval bych zástupce nejen našeho průmyslu, ale všech odvětví tak, aby létali s prezidentem na návštěvy a ten jim pokud možno otevíral cestu svými sympatiemi a svým jednáním.
Dotkněme se nyní Visegrádské skupiny. Vztahy v ní jsou čím dál víc komplikované, zejména v souvislosti s postoji maďarského premiéra a maďarské diplomacie. Vidíte ve V4 nějakou budoucnost?
Vždy je dobré hledat budoucnost pro spolupráci se svými nejlepšími sousedy. Takže já bych tu spolupráci nezavrhoval. Protože ona se odvíjí na nejrůznějších úrovních. Třeba od spolupráce v oblasti vzdělávání nebo kulturní spolupráce. A nesmíme střední Evropu v tomto smyslu opouštět v situaci, kdy se třeba naše pohledy nebudou shodovat s Maďarskem. Já to vnímám jako cestu Maďarska a nevím, jestli nám přísluší nějakým způsobem ho kritizovat. Ale co se týká třeba vztahu k Rusku, tak to vidím jako problematické a do této řady bych se já nechtěl zařadit. Ale neberme si možnost komunikovat s Maďarskem. Nechtěl bych, abychom se stali jakýmsi kverulantem v EU, který vytváří nějaký lichý odpor a trucování ve věcech, kde by to bylo nemístné. Takže spolupráce ano, ale tak, aby nás to nevzdalovalo demokratické Evropě a nevytvářelo to nějaké bezpečnostní hrozby ve smyslu podpory Ruska.
Evropská rada je shromáždění hlav států a předsedů vlád států unie, za nás se jí účastní předseda vlády. Měl byste třeba nějakou větší tendenci se do tohoto formátu zapojit?
Náš systém vnímám jako parlamentní a nikoliv prezidentský. Takže já se nevidím jako někdo, kdo by do toho nějak zásadně chtěl premiérovi zasahovat a nějak excesivně jezdit na zasedání Evropské rady. Zůstal bych u toho, co je, případně kdyby premiér cítil nějakou potřebu, aby se prezident účastnil, respektive ho zastupoval.
Asi bych jezdil tam, kde by se otevíraly strategické otázky. Třeba Evropa a vztah k Číně. Myslím si, že Česká republika by mohla a měla téma lidských práv prosazovat i na evropské půdě. Rád bych přispěl k prosazování hodnot, které souvisí s demokracií a lidskými právy.
Které otázky v souvislosti s mezinárodními otázkami nebo s evropskou integrací a jejími aktuálními problémy vnímáte jako hlavní?
Jak už jsem řekl, lidská práva ve vztahu k Číně a Rusku. Ale teď s Ruskem bojujeme, tam je nejprve potřeba vybojovat tu válku. Tam pak bude důležité posuzování lidských práv ve vztahu k válečným zločinům. Takže tam bych se chtěl angažovat. Evropa, Čína. To bych asi považoval za svou prioritu. Jenom bych ještě chtěl poznamenat, že co se týče integrace v Evropě, to není nějaké zásadní téma v době Lisabonské smlouvy. Teď není tématem další integrace v rámci Evropy, pokud dobře vím, ale asi by byla zajímavá právě problematika financí a půjčování si peněz. Zase se to dost týká vztahu k Číně, a toho, zda si má EU vytvářet nějaké deficity. Víme, že Evropa má řadu projektů a programů, ale je velkou otázkou, kam bude směřovat v otázce vyrovnanosti. Zatím je to tak, že si Evropa peníze nepůjčuje, ale jsou různé tendence, které směřují k tomu, že bychom si už mohli na celounijní úrovni půjčovat.
Jak vnímáte roli NATO i v souvislosti s válkou na Ukrajině? Je dostatečně akceschopné?
Myslím si, že NATO je dostatečně silné na to, aby se vypořádalo s ukrajinskou krizí, ale je otázkou, jestli má dostatečnou vůli na Ukrajině nějak intenzivněji zasáhnout. Neberte to jako kritiku NATO, ale v té počáteční fázi bylo velké váhání, jestli Ukrajině pomůžeme, například ze strany Německa. Z počátku také vázlo zasílání munice. Velmi silně zapůsobilo veřejné mínění. Takže NATO schopné je, má prostředky. Vezměme si, když si to spočítáme, tak NATO představuje 500 milionů nejbohatších lidí zeměkoule, takže teď jde jen o to projevit vůli a zásadně pomoci. Myslím si, že jsme zanedbali pomoc v oblasti bezletové zóny nebo ochrany ukrajinského nebe. Když bych měl být konkrétní, vidíme, že se nás to teď zase může velmi vážně dotknout, protože pokud bude Ukrajina bez elektřiny, bude bez vody, tak to vyvolá další uprchlickou krizi. Pochopitelnou. Kdybychom byli schopni bránit, nebo Ukrajina byla schopna bránit, tuto infrastrukturu díky naší pomoci a našim systémům, které tam už měly dávno být, tak by to bylo samozřejmě mnohem lepší. Ale věřím, že v tomto smyslu Ukrajina zvítězí a díky pomoci zemí NATO se podaří tu situaci zvládnout. Bez naší podpory se neobejdou.
Vy jste nedávno na Ukrajině byl.
Byl jsem tam před více než měsícem. Mluvil jsem tam s vojáky, civilisty i politiky a je vidět, jak je pro ně naše podpora strašně důležitá. Oni chtějí bojovat, chtějí bojovat za svou nezávislost, nechtějí se stát jakýmisi vazaly, nebo dokonce otroky Putina, nějakého diktátorského režimu. Jsou odhodláni bojovat a my je nesmíme nechat na holičkách. A NATO by na to mělo Ukrajinu jednoznačně podpořit a přispět k tomu vítězství. Je to naše bezpečnost.
Můžete tedy zhodnotit význam ekonomických sankcí, které by měly být významným nástrojem v té hybridní válce proti Rusku?
Nemám podrobnou analýzu toho, jak působí sankce v Rusku. Nicméně jsem spoluzaložil neformální platformu Spolek přátel svobodného Ruska na půdě parlamentu, takže často mluvíme s různými novináři z Ruska a ti samozřejmě poukazují na to, že sankce jsou nutné. Ono to ani jinak nejde. Nemůžeme spolupracovat s režimem, který je teroristický a ohrožuje také nás. Takže sankce ano. A pokud se ptáte na to, jaký mají dopad, tak Rusku rozhodně neprospívají. A nebudeme přece do Ruska dovážet čipy, aby z nich potom vyráběli rakety. Takže sankce určitě rozšiřovat.
Já bych tu chtěl ještě hovořit o takových našich vnitřních sankcích. Měli bychom více rozvinout sankce vůči těm Rusům, kteří jsou nějakým způsobem spojeni s režimem a jsou i v České republice, vlastní tu majetky. A to je velké nebezpečí, velký korupční potenciál. To je veliké bezpečnostní riziko.
To se týká i řady ruských politiků, mimo jiné i ze Státní dumy.
Ano. Tady bychom měli učinit mnohem více práce. A existuje seznam, myslím, že ho měl ruský opoziční politik Alexej Navalnyj, kde je asi šest tisíc lidí, a tam bychom to měli rozšířit. To je i náš domácí úkol, kde můžeme i my přispět významným způsobem k tomu, abychom tato rizika ovlivnili a omezili. A ještě bych opravdu přistoupil i k zabírání majetku. Protože kdo bude platit reparaci Ukrajiny? Budeme to my? Evropa? Měli by to zaplatit ti agresoři.
Konflikt na Ukrajině nám ukázal, že demokratický svět čelí nejenom klasickému válečnému konfliktu, ale i hybridní válce. Měl by to být nějaký impulz pro NATO a EU, jakým způsobem se připravit na podobné hrozby?
Určitě ano. Já nemohu říci ne. Jen řeknu konkrétní věc, abych nebyl zase moc obecný. Už před třemi lety, když přišli představitelé Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB) do senátu, nebo když jsme měli veřejná slyšení či semináře ohledně hybridních hrozeb a dezinformací, tak se ukazovalo, že jsme dostatečně finančně nepodporovali tyto struktury, že jsme to podceňovali. Ukazuje se to třeba ve zdravotnictví. Útoky na české nemocnice zřejmě přicházely z Ruska a v tomto smyslu je třeba vymezit značné finanční prostředky na to, aby NÚKIB nebyl nějakým otloukánkem, ale mohl pracovat na naší bezpečnosti.
Otázka ale byla na Evropskou unii, zda se má opravdu věnovat přípravě na další potenciální konflikty a smíšené systémy válčení?
Já myslím, že to je moderní způsob válčení. Hybridní válka, přesouvání uprchlíků na hranice. To je jeden z momentů, kde by EU měla být ostražitá. A co se týká budoucího konfliktu, tak uvidíme, jak to dopadne s Ruskem. Tam si myslím, že z toho Rusko nevyjde jako vítěz a bude na dlouhou dobu oslabené. Ale zmiňovali jsme tu Čínu. Tam jsou hybridní války, vezměme si sociální síť TikTok. Já se přiznám, že jsem vlastníkem dronu a také přemýšlím, jestli ho mám vůbec zapínat, a nebo ne. Protože nevíme, co nám uchází dál. To jsou, předpokládám, hybridní hrozby. A už jsme mluvili o těch infrastrukturních problémech, kterých se snad vyvarujeme, že bychom tu používali WiFi Huawei, že by naše sítě byly z tohoto hardwaru. To rozhodně ne a doufejme, že si to finanční skupina PPF, respektive společnost O2 už rozmyslela.
Polsko masivně zbrojí a razantně navyšuje početní stav armády, kupuje například houfnice. Měli bychom se také soustředit na nákup této těžké techniky, tedy tanků, bojových vozidel pěchoty a podobně?
Já nebudu předstírat, že jsem odborníkem na to, kolik máme mít tanků. Ale řekl bych, že se musíme v těch výdajích na obranu dotáhnout na ta dvě procenta našeho HDP. Ale já bych náš prostor viděl třeba v podpoře a rozvoji té zdravotnické služby. To je strašně důležité. Já tomu říkám zdravotnická služba. V rámci struktury NATO i v rámci EU máme myslím bojové jednotky na vysoké úrovni, možná i početně v pořádku, ale co chybí Evropě, je logistika. Schopnost přesouvat armády, ale i schopnost bojové podpory. A součástí tohoto je třeba ten zdravotnický servis pro zraněné vojáky atd. A jestli se nepletu, máme v tom i nějaké programy a tam si myslím, je také naše úloha. Takže nejen kupovat tanky a houfnice, ale můžeme být tím, kdo slouží logistice v rámci NATO.
Já vás z té otázky nepustím. Jste pro nákup supermoderních amerických letounů F35, nebo spíše pro modernizaci stávajících gripenů?
Nejsem odborník. Ale líbí se mi F35, protože jsem fanda do letadel a líbí se mi víc, protože jsou zkrátka skvělé. Takže kdybych měl svou starou Hondu Civic neustále předělávat a investovat do ní, tak bych asi nakoupil spíše nové stroje.
Byl byste pro přímý nákup formou G2G, tedy mezivládní dohodou? Právě bez těch prostředníků a lobbistů zbrojní techniky? A jakou roli v tom podle vás hraje český obranný průmysl?
To je hodně specifická otázka. Jako prezident bych na to měl poradce, kteří by mi v poradili. A pokud bych měl nějaké varovné signály k tomuto, tak bych to asi řekl otevřeně. I když je to vždy složité. Ale myslím si, že k prezidentovi se dostanou nejrůznější věci, stejně tak jako ke kandidátovi na prezidenta se už dostávají nejrůznější věci, takže v tomto ohledu bych na to možná nějak upozornit. Ať to máme co nejlepší a za co nejlepší cenu.
Důležitá je i podpora domácí vojenského průmyslu. Byl byste vy v tom nějakým ambasadorem?
Ano, proč ne. Ale nechtěl bych to avizovat nějak dopředu, aby tím třeba nebyla nějak ovlivňována prezidentská kampaň.
A mohl by to být třeba klíčový byznys této země?
Mohl. Je to náš tradiční průmysl, já bych tomu rozhodně nebránil. Nejsem rozhodně žádný pacifista, ale to už jste určitě poznali. Před Ruskou ambasádou jsem jako aktivní občan varoval před tím, že Putin je zabiják a tehdy se nám posmívali, vyzývali jsme premiéra, aby hájil svobodu a ne paštiky. Takže v tomto smyslu si myslím, že jsem rozumný člověk a jednoznačně bych tento rozvoj podporoval. Ale zase musíme dát pozor na to, abychom ty zbraně zase přes různé překupníky nedostávali do zemí, kde nemají co dělat. A tam bych ten lobbing viděl jako negativní. Tam se musíme držet našich hodnot a nevyměňovat je za groše, protože se to pak může obrátit proti nám.
Eva Paseková, Ivo Hartmann, Jan Hrbáček, Tomáš Cikrt
Foto: Radek Čepelák
