Nemoci oběhové soustavy představují nejčastější příčinu nemocnosti a úmrtnosti nejen v Česku, ale i ve zbytku Evropy. Podle Evropské kardiologické společnosti (ESC) tvoří náklady na péči o tyto pacienty ve vysokopříjmových zemích EU zhruba 16 procent celkových výdajů na zdravotnictví. Podle odhadů to v Evropě dělá dohromady kolem 200 miliard eur (zhruba pět bilionů korun). Jde přitom o nemoci, které lze při včasném záchytu účinné léčit. Odborníci proto volají po celoevropském kardiologickém plánu, se zvláštním důrazem na diabetes. „Pokud se tato onemocnění zkombinují, mortalita i morbidita roste exponenciálně,“ upozornil na odborné konferenci, která se uskutečnila v pondělí v Bruselu pod záštitou českého předsednictví v Radě EU, kardiolog a předseda výboru ESC pro advokační činnost Francesco Cosentino.
V Evropské unii žije více než 50 milionů lidí s některou z nemocí oběhové soustavy. Ty stojí za celou pětinou předčasných úmrtí před 65. rokem. „Každý den zemře na některou z kardiovaskulárních chorob pět tisíc lidí. Je to dvakrát více než na nádorová onemocnění,“ upozornil v pondělí v Bruselu na mezinárodní odborné konferenci s názvem „Jak lze snížit výskyt předčasných a preventabilních úmrtí způsobených nemocemi oběhové soustavy a diabetes?“ předseda výboru Evropské kardiologické společnosti (ESC) pro advokační činnost Francesco Cosentino.
Zvýšené riziko kardiovaskulární choroby navíc mají lidé s diabetes, u nichž tato onemocnění snižují předpokládanou délku života o deset až čtrnáct let. Diabetiků žije v Evropě kolem 32 milionů, to je dvakrát více než před deseti lety. Zároveň se má jejich počet do roku 2030 ještě podle odhadů zvýšit na 38 milionů. „Pokud se tato onemocnění zkombinují, mortalita i morbidita roste exponenciálně,“ varuje Cosentino. Přitom zhruba u každého třetího dospělého není diabetes včas odhalena. Podobně dvacet až čtyřicet procent infarktů se přihodí lidem, u nichž nebyla dříve žádná nemoc oběhové soustavy diagnostikována.
„Tyto nemoci dokážeme účinně léčit, ale k tomu je potřebujeme včas zachytit. Jedině tak se můžeme vyhnout závažným komplikacím do budoucna,“ říká Cosentino, podle něhož se s ohledem na rostoucí počty stárnoucích pacientů může situace brzy pro zdravotnické systémy stát neudržitelnou. Kardiologové proto volají po koordinovanějším úsilí o zlepšení kardiovaskulární prevence, se zvláštním důrazem na diabetes. Podle nich je nejvyšší čas začít diskutovat na evropské i národní úrovni o opatřeních, která pomohou zlepšit včasné odhalování těchto onemocnění.
Investice, která se vrátí
Nemoci oběhové soustavy i diabetes jsou podle Cosentina často vnímány především jako nemoci spojené s nevhodným životním stylem. Pozornost se v této souvislosti upírá zejména na rizikové faktory (kouření, alkohol, strava, pohyb) a osvětu mladší generace. „Tato prevence je samozřejmě důležitá. Nesmíme však zapomínat ani na ostatní věkové skupiny. Problémy se totiž objevují u lidí středního věku a právě zde je potřebujeme také včas zachycovat,“ zdůrazňuje kardiolog.
Do plošného včasného záchytu bude zapotřebí investovat nemalé peníze, připouští předseda České kardiologické společnosti Aleš Linhart. „Navíc potrvá dost dlouho, než budou k vidění první výsledky. To však neznamená, že bychom o to neměli usilovat,“ upozorňuje.
Taková investice se totiž velmi rychle vrátí. Pokud se nemoc včas zachytí, klesnou i náklady na péči o pacienty, které by jinak v případě komplikací jen rostly. „Pokud budeme například pečlivě mezi diabetiky pátrat po příznacích preklinického srdečního selhání, můžeme velmi efektivně oddálit nástup komplikací. To jsou věci, které jsme ještě před několika lety ani nevěděli,“ dodává Linhart.
Mohlo by vás zajímat
Spojit síly je naše povinnost
Klíčová je zde role primární péče. Nicméně podle Cosentina je nutné vhodně nastavit i druhou linii péče, a to ve spolupráci napříč odbornostmi jako jsou kardiologové, diabetologové, endokrinologové, ale třeba i nefrologové. „Mohly by vznikat například kardio-metabolické kliniky, kde by pacienti na jednom místě probrali své problémy. Takové kombinované zdravotní prohlídky by mohly pomoci péči zefektivnit,“ je přesvědčený Cosentino.
A podle něj je třeba překročit hranice nejen mezi odbornostmi, ale vzhledem k rozsahu problému i napříč státy, mezi nimiž navíc panují ohledně výskytu kardiovaskulárních onemocnění a dostupnosti adekvátní prevence a péče značné rozdíly. „Je přímo naší povinností spojit síly, abychom tuto zátěž snížili,“ myslí si kardiolog.
„Jde o oblast, která dalece přesahuje možnosti lékařů. Potřebujeme spolupracovat s vládou a dalšími aktéry,“ souhlasí Aleš Linhart. Značný význam v nerovnoměrném rozložení kardiovaskulární zátěže hrají totiž podle něj i socioekonomické faktory. „Například v Česku je v některých bývalých průmyslových regionech tato zátěž o polovinu vyšší než v Praze nebo Brně,“ vysvětluje.
U rizikových faktorů jako kouření a alkohol má vliv i společenská přijatelnost těchto legálních návykových látek. „Zde je velmi důležitá osvěta. Musíme se věnovat mladé generaci, aby si byla vědoma rizikových faktorů ve svém chování,“ dodává Linhart.
Na evropské úrovni se ale kardiovaskulárním onemocněním věnuje příliš málo pozornosti, a to se musí změnit, je přesvědčený Francesco Cosentino, jsou to totiž politici, kdo rozhoduje o tom, kam se napře pozornost, síly a peníze. „Máme Evropský plán boje proti rakovině, ale schází nám podobný pro kardiovaskulární onemocnění. A to je pro nás nepřijatelné,“ zdůrazňuje.
Evropská komise: Děláme toho dost
Marianne Takki z Generálního ředitelství Evropské komise pro zdraví a bezpečnost potravin příliš nesouhlasí s tím, že by její úřad věnoval této oblasti málo pozornosti. Připomíná mezinárodní závazky států vyplývající ze strategických dokumentů OSN či WHO ohledně snižování zátěže chronickými onemocněními. „Evropská komise je tu od toho, aby státy v jejich úsilí podpořila, a to dělá,“ brání se.
Jako konkrétní příklad uvádí současnou iniciativu v oblasti chronických onemocnění „Healthier Together“ (Společně za lepší zdraví). Vyhlášena byla před rokem a podíleli se na ní zástupci vládních úřadů, pacientů, zdravotníků a dalších odborníků. Jejím hlavním úkolem je pomoci zemím EU identifikovat a realizovat vhodná a účinná opatření, a to i v oblasti kardiovaskulárních chorob a diabetes, a doporučit příklady nejlepší praxe. Zahrnuta je i prevence rizikového chování a včasného odhalování nemocí. Na realizaci iniciativy plánuje Komise každý rok uvolnit ze svého zdravotního programu EU4Health peníze, letos to je 156 milionů eur (zhruba čtyři miliardy korun).
„Například 53 milionů eur jsme vyčlenili na společnou akci (typ projektu, do něhož je povinné se zapojit na úrovni vládních – rozhodovacích – orgánů – pozn.red.) v oblasti kardiovaskulárních chorob a diabetes, dalších 53 milionů by do ní měly vložit samy státy. To už je přes 100 milionů, to není malá částka. Na další společnou akci, která se zaměřuje na determinanty zdraví, jsme vyčlenili 75 milionů eur,“ popisuje Takki a doplňuje, že ke sdílení příkladů nejlepší praxe zřídila Evropská komise také Portál nejlepší praxe.
„V minulosti jsem viděla mnoho strategií a plánů a nikdy se nic nestalo. Chyběla totiž politická vůle,“ pokračuje Takki a připomíná i čerstvé usnesení Evropského parlamentu k diabetes přijaté 23. listopadu, kde je „spousta úkolů pro všechny“. Podle Takki však to, co je teď zapotřebí, jsou konkrétní činy. A s tím může pomoci právě iniciativa Healthier Together a plánované společné akce. Komise podle ní dělá v této souvislosti v rámci svých kompetencí vše, co může. „Nejen co se týče kardiovaskulárních chorob a diabetes, ale také dalších chronických onemocnění. Nemůžeme ale dělat vše,“ zdůrazňuje Marianne Takki.
Máme plán boje proti rakovině, můžeme mít i jiný plán
Náměstek ministr zdravotnictví Jakub Dvořáček souhlasí s tím, že země EU jsou v této chvíli, a to i díky covidové zkušenosti, více než kdy jindy nakloněné větší spolupráci v oblasti zdravotnictví. „Máme Evropský plán boje proti rakovině. Ten vnímám jako velmi příhodný nástroj k tomu, jak zlepšit přístup pacientů k péči. Pokud máme takový plán v oblasti onkologie, věřím, že bychom jej mohli mít i v jiných oblastech,“ říká Dvořáček.
Podle něj lze uvažovat i o formě závěrů nebo doporučení přijatých na úrovni Rady EU, tedy ministrů zdravotnictví zemí EU. Je to ale složitější cesta, protože text dokumentu musí být přijatelný – a realizovatelný – pro všechny. Odborné společnosti či pacienti pak ale mají v ruce nástroj, s nímž mohou „tlačit“ na politiky. „A tady vidím možnou roli pro Evropskou komisi – vybrat vhodné a dosažitelné standardy a přesvědčit státy, aby do nich investovaly a uvedly do praxe,“ konstatuje.
Zároveň však zdůrazňuje, že by v diskuzi o jakýchkoli opatřeních v této oblasti neměli chybět plátci péče. „Protože oni jsou v konečném důsledku odpovědní za své klienty,“ zdůrazňuje náměstek.
Roste význam pacientů
Vedle toho vyzdvihuje Jakub Dvořáček ještě dalšího aktéra, který bude podle něj do budoucna hrát v této debatě čím dál větší roli – pacienty. Jako příklad uvádí – v pozitivním slova smyslu – lobbying mezinárodní nevládní organizace EURORDIS sdružující pacientské organizace v oblasti vzácných onemocnění. „To, co české předsednictví v této oblasti dokázalo (společný evropský postup v oblasti vzácných onemocnění byl jednou z českých priorit – pozn. red.), by se nepodařilo bez úsilí pacientských organizací. Jejich úloha bude důležitá i v případě kardiovaskulárních onemocnění a diabetes. Dokáží zformulovat a prosazovat to, co je podle nich důležité pro ně samotné a jejich životy,“ vysvětluje.
Zároveň mohou sehrát významnou roli také v osvětě a šíření informací, resp. boji proti dezinformacím. „Covid ukázal, že musíme změnit způsob komunikace, zaměřit se na moderní prostředky. Pacienti v tom mohou výrazně pomoci,“ je přesvědčený Dvořáček.
„V ESC jsme založili pacientské fórum, které je poměrně aktivní,“ dodává k tomu Francesco Cosentino. „Zapojujeme je do přípravy našich doporučení, potřebujeme slyšel jejich hlas,“ souhlasí.
Dvořáček v této souvislosti upozorňuje, že pokud státy chtějí podpořit postavení pacientů a jejich zapojení do rozhodovacích procesů, budou muset uspokojivě vyřešit jejich financování. „Nabízí se kombinace vládní podpory s podporou v rámci dílčích projektů od (farmaceutického) průmyslu. Je to důležité téma a je zapotřebí na něm pracovat,“ uzavírá náměstek.
Helena Sedláčková
Foto: Alexandre Dechaumont
