Soud neschválil dohodu s obžalovaným předloženou až v hlavním líčení, Blažek neuspěl se stížností
Mohl by to být námět pro legislativce, ale není to porušení zákona. Takový závěr učinil Nejvyšší soud, když zamítl stížnost ministra spravedlnosti Pavla Blažka ve prospěch obviněného. Trestní řád stanoví postup pro uzavření dohody v přípravném řízení odlišně od dohody uzavřené až v řízení před soudem. Na sjednání dohody o vině a trestu není zaručené právo, upozornil Nejvyšší soud k případu dohody předložené v hlavním líčení a neschválené soudem.
Fakta případu shrnul ministr spravedlnosti ve své stížnosti pro porušení zákona. Připomněl, že už v přípravném řízení se obviněný zcela doznal k trestné činnosti, pro kterou je stíhán a požádal o status spolupracujícího obviněného, který mu ale nebyl přiznán. Obviněný zopakoval své doznání i u hlavního líčení, ale ostatní obvinění jeho doznání zpochybnili a odmítli, že by jejich cílem byl tisk padělaných bankovek.
„Za této situace došlo dne 9. 4. 2021 mezi státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a obviněným R. Š. k uzavření dohody o vině a trestu podle § 175a tr. ř. a byl o tom vyhotoven protokol. Následně státní zástupce dne 16. 4. 2021 předložil soudu prvního stupně návrh na schválení této uzavřené dohody o vině a trestu, jímž se soud prvního stupně zabýval v rámci hlavního líčení konaného dne 24. 5. 2021,“ uvádí dále Nejvyšší soud.
Krajský soud v Ostravě návrh projednal za účasti dalších obviněných, dal prostor obhájcům, aby se k dohodě vyjádřili a poté usnesením předloženou dohodu o vině a trestu neschválil. Stížnost obviněného proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě zamítl Vrchní soud v Olomouci.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z července 2021 podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. Š
Mohlo by vás zajímat
Případ projednalo trestní kolegium Nejvyššího soudu na svém zasedání dne 15. prosince 2022. Trestní kolegium rovněž schválilo právní větu
Úplný text usnesení Nejvyššího soudu, kterým zamítl stížnost ministra spravedlnosti, je zde.
Státní zástupce: Ze zákona nelze dovozovat odlišný právní režim
Podle ministra spravedlnosti ale zákonodárce neomezil možnost sjednání dohody o vině a trestu jen na fázi přípravného řízení. „Podle názoru ministra spravedlnosti nelze ustanovení § 314r odst. 2 tr. ř. vnímat tak, že je omezeno na proces schvalování dohody o vině a trestu před podáním obžaloby, neboť pak by neexistovala právní úprava použitelná pro rozhodování o schválení či neschválení dohody o vině a trestu předložené v rámci probíhajícího hlavního líčení před soudem prvního stupně,“ uvedl ministr spravedlnosti s tím, že jiný senát Vrchního soudu v Olomouci už učinil opačný závěr.
S podanou stížností pro porušení zákona se ztotožnil rovněž státní zástupce. „Podle jeho názoru ani z ustanovení § 314r odst. 2 tr. ř., ani z jiného zákonného ustanovení nelze dovozovat, že by v případě dohody o vině a trestu uzavřené až v průběhu řízení před soudem měl být její právní režim odlišný v otázce možnosti podat opravný prostředek a dožadovat se přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně stížnostním soudem od situace, kdy je dohoda o vině a trestu uzavřena před podáním obžaloby,“ uvedl státní zástupce s tím, že je možné použití analogie v trestním právu ve prospěch obviněného.
NS: Dohodu nelze uzavřít kdykoli, trestní řád stanoví postup odlišný
Podle Nejvyššího soudu je však argumentace ministra nesprávná: „Nelze přisvědčit ani argumentaci ministra spravedlnosti, že dohodu o vině a trestu je možné uzavřít kdykoliv v průběhu řízení, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 175a odst. 1 tr. ř. Dohoda o vině a trestu byla dříve institutem použitelným pouze v přípravném řízení, o čemž svědčí i právní úprava v § 314o a násl. tr. ř. Proto byly v § 175a odst. 1 tr. ř. stanoveny podmínky, které musí být v přípravném řízení splněny, aby bylo možné uzavřít dohodu o vině a trestu. Nelze se ztotožnit ani se závěrem ministra spravedlnosti, že nově přijatá úprava podle § 206b tr. ř. umožňuje kdykoli v průběhu řízení před soudem prvního stupně schválit uzavřenou dohodu o vině a trestu,“ uvedl k tomu Nejvyšší soud.
„Pro případ, že dohoda o vině a trestu není schválena, stanoví trestní řád odlišný postup v § 314r odst. 2 tr. ř. pro dohodu o vině a trestu sjednanou v přípravném řízení a odlišný postup v § 206b odst. 4 tr. ř. týkající se dohody o vině a trestu předložené v hlavním líčení. Jestliže nedojde ke schválení dohody o vině a trestu sjednané před podáním obžaloby (návrhu na potrestání), soud podle § 314r odst. 2 tr. ř. vrátí věc usnesením do přípravného řízení. Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Pokud však není schválena dohoda o vině a trestu, která byla sjednána až v průběhu řízení před soudem, podle § 206b odst. 4 tr. ř. pokračuje soud v hlavním líčení na podkladě původní obžaloby,“ vysvětlil Nejvyšší soud.
Jen vhodnost analogie není důvodem pro její uplatnění
Ostatně proto podle Nejvyššího soudu „zákonodárce uvedl v § 206b odst. 3 větě čtvrté tr. ř., že po přednesení návrhu na schválení dohody o vině a trestu se v hlavním líčení postupuje jen přiměřeně podle § 314q odst. 3 až 5 a § 314r tr. ř., takže nelze použít všechna tato ustanovení bez dalšího“.
Podle Nejvyššího soudu se proto ustanovení, kterého se domáhá ministr spravedlnosti, nemůže uplatnit. „Kdyby proti usnesení soudu prvního stupně měla být přípustná stížnost, a to dokonce s odkladným účinkem, nemohl by tentýž soud vyhovět jednoznačnému zákonnému požadavku podle § 206b odst. 4 věty první tr. ř., aby v případě, že nedošlo ke sjednání dohody o vině a trestu nebo soud neschválil dohodu o vině a trestu, pokračoval v hlavním líčení na podkladě původní obžaloby,“ uvádí ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Takový závěr podle Nejvyššího soudu navíc odpovídá úmyslu zákonodárce.
Podle Nejvyššího soudu v tomto konkrétním případě ani nelze použít analogii. „Pouhá skutečnost, že se analogické použití konkrétního ustanovení jeví vhodným, není důvodem pro uplatnění analogie. V trestní věci obviněného R. Š. nelze dospět k závěru, že je v zákoně mezera, jelikož postup soudu při neschválení dohody o vině a trestu je výslovně upraven v ustanovení § 206b odst. 4 tr. ř., přičemž vedle toho se podle § 206b odst. 3 věty čtvrté tr. ř. v hlavním líčení postupuje přiměřeně i podle ustanovení § 314q odst. 3 až 5 a § 314r tr. ř.,“ vyjmenovává úpravy Nejvyšší soud.
Zaručené právo na alternativní vyřízení věci není
„Argumentace uplatněná ve stížnosti pro porušení zákona i ve vyjádření státního zástupce k ní o jistém znevýhodnění obviněného, který uzavřel dohodu o vině a trestu se státním zástupcem až v době po nařízení hlavního líčení, by snad mohla být pouze podnětem pro zákonodárce ke změně právní úpravy, nikoliv však podkladem pro použití analogie,“ uvádí dále Nejvyšší soud.
Navíc je podle Nejvyššího soudu třeba zdůraznit, že „obviněný nemá nějaké zaručené právo nebo nárok na uzavření dohody o vině a trestu, případně na využití jiných institutů (např. podle § 206c, § 206d tr. ř.) nebo alternativních způsobů vyřízení trestní věci (např. podle § 307 a násl., § 309 a násl. tr. ř.)“.
„Proto je věcí zákonodárce, jaké podmínky pro ně stanoví a zda budou tyto podmínky zcela shodné ve všech stadiích trestního řízení,“ uzavřel své usnesení Nejvyšší soud.
Právní věta:
„Proti usnesení, jímž soud prvního stupně v hlavním líčení neschválil dohodu o vině a trestu podle § 206b odst. 3 tr. ř., není přípustná stížnost. Ustanovení § 314r odst. 2 věty druhé a třetí tr. ř. se nepoužije.“
Irena Válová
