Soud považoval vyhoštěného za uprchlého. Proces se musí opakovat, rozhodl Nejvyšší soud
Obžalobu za znásilnění doručoval Ukrajinci český soud poštou na Ukrajinu mimo justiční orgány. To je v rozporu s mezinárodní úmluvou. Ukrajinec bez víza, majetku a kontaktů byl v ČR propuštěn z vazby, obdržel výjezdní příkaz a musel vycestovat domů na Ukrajinu. Soud ho začal stíhat jako uprchlého. Procesní chyby jsou tak významné, že není možné je ignorovat, uvedl Nejvyšší soud s vědomím, že v nové situaci se proces nemusí vůbec uskutečnit. Přímé doručování na Ukrajinu je nepřípustné.
Ukrajinec bez legálního pobytu měl v roce 2019 znásilnit opilou ženu v metru. Za to byl v ČR odsouzen v nepřítomnosti ke třem letům vězení s ostrahou. Letos v březnu uznal Nejvyšší soud dovolací důvody a nařídil nalézacímu soudu případ znovu projednat a rozhodnout.
„Nejvyšší soud si je pochopitelně vědom současné situace na území Ukrajiny, která zásadním způsobem brání běžnému postupu justičních orgánů tohoto státu. Vytýkaná procesní pochybení nalézacího i odvolacího soudu, která předcházela vydání jejich meritorních rozhodnutí, jsou ale natolik významná a zásadní, že je nebylo možné ignorovat, a to i při vědomí, že to může znamenat nemožnost projednat a rozhodnout věc obviněného v dohledné době,“ uvedl Nejvyšší soud v závěru usnesení.
Dne 15. prosince 2022 schválilo na svém zasedání trestní kolegium Nejvyššího soudu z předmětného případu právní věty. Podle první nelze návrat domů bez dalšího považovat za vyhýbání se trestnímu řízení. Podle druhé právní věty, pokud soudy doručovaly obžalovanému v rozporu se zákonem, nemohly vyvodit závěr, že proti němu lze konat řízení jako proti uprchlému.
Úplný text usnesení Nejvyššího soudu je zde.
Mohlo by vás zajímat
Dvě verze v extrémním nesouladu
Ukrajinec se měl znásilnění dopustit o půlnoci v prázdném vagónu metra na konečné stanici, kdy „překonal odpor poškozené M. H., kdy proti její vůli ji chytil rukama a v pozici ve stoje jí sáhnul jednou rukou pod šaty, odsunul spodní prádlo a vsunul prsty do pochvy, následně poté, co poškozená ze soupravy vystoupila a opět do ní chtěla nastoupit, ji obžalovaný proti její vůli chytil za ruku a stáhl na nástupiště, držel ji svojí paží za horní část těla a přitom ji vlekl po nástupišti směrem k východu a pak, z důvodu zaregistrování jeho jednání dalšími osobami, jednání zanechal a odešel“.
Ustanovený obhájce však v dovolání uvedl, že Ukrajinec chtěl naopak ženě pomoci a že událost, jak byly obžalobou popsána, nebyla bez pochyb prokázána. „V uvedené souvislosti obhájce zdůraznil, že odsouzení dovolatele zde bylo postaveno pouze na výpovědi poškozené, která se v rozhodné době nacházela ve stavu těžké opilosti (3,71 ‰ alkoholu v krvi) a podle výpovědi znalce není vyloučeno, že v danou chvíli byly narušeny její schopnosti správně vnímat realitu a zachovat si zdravý úsudek. Nebylo tedy vyloučeno, že jednání obviněného ve vlakové soupravě vnímala jinak, než jak se ve skutečnosti událo, a tuto svou představu následně interpretovala při svých výpovědích. Při jedné z nich navíc sama připustila, že byla opilá, a nepamatuje si vše. Dále pak uvedla, že když ji zadrželi pracovníci metra s tím, že byla přivolána policie, prosila je, ať ji nechají odejít domů s tvrzením, že se nic nestalo,“ cituje Nejvyšší soud z podání obhájce. Podle něho oba soudy rozhodnutí zatížily extrémním nesouladem.
Muž dal soudu adresu na Ukrajině, k soudu nepřišel
To však nebyl hlavní důvod zásahu Nejvyššího soudu. Důvod se týkal způsobu komunikace s obviněným. Jak namítl v podání obhájce, „obecné soudy v rozporu se zákonem konaly hlavní líčení a veřejné zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného, čímž došlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces“.
„Obhájce připomněl, že obviněný byl nejprve stíhán vazebně a dne 9. 10. 2019, tj. ve fázi přípravného řízení, byl propuštěn na svobodu. V součinnosti s obhajobou si okamžitě zajistil legalizaci pobytu v České republice a bydlení na ubytovně v Praze, účastnil se úkonu prostudování spisu po skončení vyšetřování u policejního orgánu a poté podal na příslušném odboru Ministerstva vnitra ČR žádost o vydání dlouhodobého pobytu na našem území, tak aby se mohl v trestním řízení i nadále hájit osobně. V prosinci 2019 však již neměl finanční prostředky ani na zajištění základních potřeb, a proto byl nucen odcestovat do místa svého trvalého bydliště na Ukrajinu ke své rodině,“ cituje Nejvyšší soud z podání obhájce.
To, že se mu tam opakovaně nepodařilo doručit předvolání k soudnímu jednání, samo o sobě nemohlo vést k závěru o splnění podmínek pro vedení řízení proti uprchlému. Soudy měly nejprve důsledně a ve spolupráci s příslušnými ukrajinskými úřady zkoumat, proč obviněného nelze v místě trvalého bydliště zastihnout, což v potřebné míře neučinily, předložil argumenty obhájce.
Ukrajina své lidi nevydá, český soud je trpělivý
Jenže podle usnesení Nejvyššího soudu existuje jiná verze toho, co se stalo: „Posledním osobním úkonem obviněného v této věci bylo prostudování spisu dne 30. 10. 2019. Cizinecká policie obviněnému vystavila výjezdní příkaz platný do 31. 10. 2019. Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky potvrdilo, že obviněný si dne 23. 10. 2019 podal žádost o vydání dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území ČR. Ministerstvo vnitra pak rozhodlo dne 5. 11. 2019 tak, že mu vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území neudělilo pro nesplnění podmínky uvedené v ustanovení § 33 odst. 3 ve spojení s ust. § 120a odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb. Toto rozhodnutí v trestním spisu není založeno. Obviněný se podle vyjádření jeho tehdejší obhájkyně zřejmě v prosinci 2019 vrátil zpět na Ukrajinu,“ uvádí ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud s tím, že Ukrajinec posledních pět let žádost o vstup do ČR nepodal.
Z usnesení Nejvyššího soudu potom vyplývá, že poštou byla na Ukrajinu opakovaně doručována z České republiky obžaloba, poučení a předvolání na hlavní líčení na den 9. ledna 2020, posléze na 1. duben 2020 kvůli zákazu vstupu do ČR kvůli Covidu-19, potom na 3. červen 2020 a posléze na dva termíny v září 2020, když předseda senátu rozhodl o vydání příkazu k zatčení muže. Soud prvního stupně. rozhodl, že proti obviněnému bude nadále vedeno řízení proti uprchlému.
„Odvolací soud pak rovněž vyrozuměl obviněného o konání veřejného zasedání dne 29. 6. 2021 vyvěšením na úřední desku soudu,“ shrnuje Nejvyšší soud. Podle odvolacího Městského soudu v Praze „Ukrajina své vlastní občany nevydává a informace k nim podle zkušeností odvolacího soudu neposkytuje“ a Obvodní soud pro Prahu 10 „projevil vysoký stupeň trpělivosti a vyčerpal všechny možnosti, jež reálně měl ve vztahu k zachování práv obviněného k dispozici“.
NS: Přímé doručování je nepřípustné
Jenže ani nalézací ani odvolací soud se v tomto případě neřídily úmluvou, podle níž se doručují písemnosti do cizího státu v trestním věcech respektive výjimkou v dodatku, který si vymohla Ukrajina. Takovou multilaterální mezinárodní smlouvou, k níž přistoupila Česká republika i Ukrajina, je Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních. Za standardních okolností možnost doručovat přímo existuje.
Avšak Ukrajina v Druhém dodatkovém protokolu učinila v roce 2001 výhradu a využila právo nepřijmout úpravu přímého doručování. „Doručování písemností na Ukrajinu upravuje i Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 9. 4. 2014, č. j. 37/2013-MOT-J/65, o postupu soudů ve styku s cizinou ve věcech trestních, podle jejíž přílohy č. 16 je Ukrajina v souladu s čl. 15 odst. 1 věta druhá Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění čl. 4 Druhého dodatkového protokolu státem s možností přímého styku justičních orgánů. Ukrajina dále učinila prohlášení k čl. 7 této Evropské úmluvy tak, že předvolání obviněného, který je na území Ukrajiny, se zasílá orgánům, kterých se týká, nejméně 40 dnů před dnem, kdy se má dostavit k soudu. Ukrajina dále prohlásila, že ve smyslu čl. 24 Úmluvy se pro její účely ´justičními orgány´ Ukrajiny rozumí obecné soudy, prokurátoři všech stupňů a orgány přípravného vyšetřování,“ vyjmenovává ve svém usnesení Nejvyšší soud.
„Z uvedeného plyne, že nalézací soud nebyl oprávněn doručovat obžalobu a předvolání k hlavnímu líčení poštou, ale byl povinen za účelem provedení takového procesního úkonu požádat v intencích Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních příslušný justiční orgán Ukrajiny, na jejímž území má být úkon proveden. Nalézací soud popřípadě mohl požádat tyto ukrajinské orgány o součinnost v podobě vypátrání pobytu obviněného. V odvolacím řízení pochybil i odvolací soud, neboť byl na základě podaného odvolání povinen zkoumat, zda byly a jsou zákonné podmínky pro řízení proti uprchlému splněny. Pokud by tak řádně učinil, nemohl by předchozí postup soudu prvního stupně při doručování písemností obviněnému na Ukrajinu akceptovat a to právě z důvodu, že na Ukrajinu není přípustné přímé doručování soudních písemností poštou, nýbrž pouze prostřednictvím justičního orgánu, což uskutečněno nebylo,“ uvádí v usnesení Nejvyšší soud doslova.
Muž měl povinnost vycestovat, vazba byla pozoruhodná
Podle Nejvyššího soudu rovněž návrat občana do svého domovského státu za okolností, jak se odehrály, nelze mít za uprchnutí a za akt vyhýbání se procesu, zvláště když byla adresa známá. „Jestliže nalézací soud nedoručil obžalobu a předvolání k hlavnímu líčení prostřednictvím ukrajinských justičních orgánů a odvolací soud pokračoval v řízení proti uprchlému i přes takové pochybení, postupovaly oba soudy procesně nesprávně,“ uvádí v usnesení Nejvyšší soud.
„Taktéž je nutno přičinit poznámku, že pokud Ministerstvo vnitra ČR nevyhovělo žádosti obviněného o vydání víza nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území ČR, obviněný byl po propuštění z vazby z území ČR povinen vycestovat tím spíše, pokud do ČR přicestoval bez víza a finančních prostředků. To také posléze učinil. Za pozornost rovněž stojí, že za těchto okolností byl nemajetný obviněný bez jakýchkoli vazeb k ČR, pobývající na jejím území nelegálně a s povinností se vrátit do svého domovského státu, z vazby propuštěn, přičemž v trestním spisu ani není rozhodnutí o jeho propuštění z vazby založeno. Toliko z lustrace obviněného po podání obžaloby lze vysledovat, že tak zřejmě učinil soud, když vazba byla nahrazena jiným opatřením podle § 73 odst. 1 nebo § 73a tr. ř. za současného využití elektronické kontroly podle § 73 odst. 4 tr. řádu (viz č. l. 167),“ stojí doslova v usnesení Nejvyššího soudu.
Soudy se musí obrátit na ukrajinskou justici
Nejvyšší soud poté zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 i usnesení Městského soudu v Praze včetně řízení, která rozsudkům předcházela a včetně navazujících rozhodnutí.
„V novém řízení bude třeba, aby obvodní soud doručil obviněnému předvolání k hlavnímu líčení a obžalobu v intencích Evropské úmluvy o právní pomoci v trestních věcech prostřednictvím ukrajinských justičních orgánů, popřípadě prostřednictvím nich zjistil pobyt obviněného. Pokud by bylo i takové doručení, případně zjištění pobytu obviněného neúspěšné, může rozhodnout o konání řízení proti uprchlému ve smyslu § 302 tr. ř. a násl., v němž řádně odůvodní, zda tak činí proto, že se obviněný vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině anebo tím, že se skrývá,“ uzavřel Nejvyšší soud.
Právní věty schválené trestním kolegiem Nejvyššího soudu:
Návrat obviněného do státu, jehož je státním občanem, nelze bez dalšího považovat za akt, jímž se obviněný vyhýbá trestnímu řízení ve smyslu § 302 tr. ř., zvláště když je známa adresa jeho pobytu v domovském státě.
Pokud soudy doručovaly obviněnému na adresu jeho pobytu v cizině např. obžalobu, předvolání k hlavnímu líčení a vyrozumění o konání veřejného zasedání k projednání odvolání přímo (tj. prostřednictvím provozovatele poštovních služeb), ačkoliv takový způsob doručování byl v rozporu s ustanovením § 43 odst. 1, 3 z. m. j. s., tak ani z bezúspěšného doručování těchto písemností nemohly vyvodit závěr, že jsou splněny podmínky pro konání řízení proti uprchlému.
Irena Válová
