Systém předatestačního vzdělávání jako takový v zásadě funguje, ale není dodržován. Zcela chybí dohled a kontrola, a to vede k mnoha negativním důsledkům, shodli se účastníci panelové diskuse ke specializačnímu vzdělávání na konferenci MediDays 2023, kterou minulý týden uspořádaly společně spolky Mladých lékařů a Mladých lékárníků. Čerstvě odatestovaní lékaři a lékařky vyráží do systému nepřipravení a to je nefér vůči nim i pacientům, zdůrazňuje předseda Mladých lékařů Martin Kočí.
Systému specializačního vzdělávání se v posledních měsících dostává stálé větší pozornosti. Potřebuje stabilizaci, vstřícnější a efektivní model vzdělávání, jasné vzdělávací plány i odstranění nadbytečných formalit, píše se v programovém prohlášení současné vlády. Autoři této části dokumentu tak zareagovali na dlouhodobou kritiku systému předatestačního vzdělání, která poukazuje v lepším případě na jistou chaotičnost, nejasná pravidla a nadměrnou administrativní zátěž, v horším případě pak na podvádění a šikanu mladých lékařů a lékařek závislých na svých školitelích.
„Organizace jako taková funguje celkem dobře, ale panují zde obrovské rozdíly. Chybí jasná pravidla, co má kdy školenec dělat a jaká je odpovědnost školitele. Ta ale zároveň není finančně ohodnocená. Nekontroluje se, zda školenci provádějí potřebné výkony, a mohl bych pokračovat dále,“ shrnul v debatě situaci proděkan pro studium a výuku 3. lékařské fakulty UK David Marx.
Školenec by neměl jen „být“, ale něco se i naučit
Pozornosti se tématu dostává i od současného poslaneckého výboru pro zdravotnictví. „Souhlasím, že systém obecně funguje, ale nefunguje vztah mezi těmi, kteří se školí, a těmi, co školí,“ myslí si předseda výboru Bohuslav Svoboda (ODS), který slibuje, že poslanci se budou problémům předatestačního vzdělávání věnovat. Nedávno mu dokonce věnovali i celý kulatý stůl. „Teď jsme například rozjeli legislativní práci na tom, aby náklady na postgraduální vzdělávání byly odečitatelné z daní,“ uvedl.
Podle Marxe by mělo české zdravotnictví přestat trvat na „rigidním“ požadavku, že délka času na pracovišti se rovná kvalitě vzdělávání. „Měli bychom přejít ke competence-based education – aby se školenec něco naučil, ne tam jen „byl“, zdůrazňuje proděkan. Podle něj to na některých lékařských fakultách již funguje a je řada zemí, kde se lze velmi dobře inspirovat. „Nejde o to, že bychom hned zásadně krátili délku vzdělávání, ale zvyšovali odpovědnost školenců a hlavně školitelů,“ vysvětluje.
V této souvislosti Marx upozorňuje také na stále narůstající feminizaci zdravotnictví. „Ženy mají nižší plat, protože netráví na pracovišti takové množství času jako muži. Pokud bychom to překlopili do kompetencí, tak by se to změnilo,“ dodává proděkan.
Mohlo by vás zajímat
Kompetence dostává na frak
Děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně a předseda Asociace děkanů lékařských fakult Martin Repko souhlasí s tím, že velmi důležité je nastavení jednotlivých klinik či oddělení. „Já sám jsem nastupoval do polovojenského prostředí. Dnes je to mnohem více přátelské a kooperativní,“ tvrdí.
Předseda spolku Mladí lékaři Martin Kočí vidí v systému tři hlavní problémy: „Motivace, krize hodnot v lékařském stavu a financování. Je to především o lidech a pak o penězích,“ vypočítává. Systém podle něj nijak negarantuje, co lékař, který odatestuje, umí či neumí. „A pak nevíme, jak kompetentního člověka „vyplivne“. A to není dobrá zpráva ani pro pacienty, ani pro mladé lékaře a lékařky, kteří vyráží do systému nepřipravení,“ zdůrazňuje.
„To, co je na papíře, může vypadat v realitě jinak,“ souhlasí Jiří Šoupal, praktický lékař ze Svitav s bohatou pracovní minulostí ve velkých pražských nemocnicích a také ve zdravotnických zařízeních USA a Nizozemí. Systém podle něj produkuje lidi, kteří prošli desítkami zkoušek, ale chybí zpětná vazba, jestli byly provedeny potřebné výkony. „Kompetence dostává na frak na úkor teorie,“ tvrdí.
Hodně to podle něj souvisí s hodnotovým nastavením. „U nás jsme se naučili obcházet pravidla, nedodržovat je. Tady se dějí věci, s nimiž by lékaři v USA měli velký problém. Je to velký úkol pro mladé lékaře, aby na to upozorňovali,“ dodává Šoupal.
Podle Davida Marxe zcela absentuje systém kontroly. „Je iluzorní si myslet, že pokud se vyhlásí pravidla, tak je všichni budou dodržovat. Neobejde se to bez vnější motivace, pozitivní i negativní,“ připomíná. Podle něj je nezbytné dohlížet na to, jak se dodržují časové plány. A pokud se například ukáže, že jsou neproveditelné, tak by se měly okamžitě změnit a nikoli řešit podváděním.
„Na ministerstvu ale prakticky nejsou lidé, kteří by to dělali,“ podotýká Martin Kočí s odkazem na nedávno zrušený odbor vědy a lékařských povolání. Tímto radikálním krokem ministra zdravotnictví Vlastimila Válka v lednu sice skončil ve své funkci dlouholetý kritizovaný ředitel odboru Zbyněk Podhrázký, nicméně již předtím personálně poddimenzovaný útvar s velmi rozsáhlou agendou se tak ještě více zmenšil na oddělení. „My a Mladí praktici můžeme přinášet nápady, jak by to mohlo vypadat a co se dá dělat. Ale nemáme tu výkonnou pravomoc,“ zdůrazňuje předseda Mladých lékařů.
Chybí základní procesní standardy vzdělávání
Kočí v této souvislosti připomíná, že ministerstvo zatím nijak zásadně nereagovalo ani na nález Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), který konstatoval, že systém poskytování dotací na postgraduální vzdělávání zdravotníků, včetně rezidenčních míst, je nehospodárný, neefektivní a mnohdy netransparentní. I když se rezort ve svém vyjádření k nálezu zavázal mimo jiné zvýšit četnost kontrol u příjemců dotací. „Do specializačního vzdělávání jdou miliardy, NKÚ konstatoval, že jsou vynakládány neefektivně, ale ministerstvo s tím nic neudělalo,“ zlobí se Kočí.
Podle něj je třeba změnit uvažování a začít odměňovat zdravotnická zařízení za to, že školí, a za mladé lidi, které vychová. „Pak lze sankcionovat například tím, že se tyto peníze odeberou. Ale teď je prakticky jediná možná sankce odebrání akreditace, a to se neděje,“ dodává Kočí.
K tomu však podle Davida Marxe chybí základní procesní standardy specializačního vzdělávání, které by definovaly roli školitelů, hodnocení průběžné přípravy apod. Na mezinárodní úrovni existují a lze se od nich inspirovat. Popisují i jak by měly vypadat pravidelné měřitelné výstupy. „Nelze sankcionovat zdravotnická zařízení, že něco nedodržují, když to stát nenastaví a nekontroluje. Teprve pokud jsou jasně dané mantinely, můžeme sankcionovat,“ zdůrazňuje Marx.
Podle něj je také třeba více pracovat i s postupným navyšováním kompetencí, zejména po kmeni. S tím souhlasí i Martin Repko. Podle něj by se tak mělo dít již na lékařských fakultách. „Musíme ale předávat zkušenosti,“ zdůrazňuje Repko, který by uvítal, aby se ve vzdělávání více využívala simulační centra. „Ministerstvo zdravotnictví by je mělo více podpořit. Je v tom velká síla,“ je přesvědčený děkan.
IPVZ: Do roka představíme systém, který zásadně zjednoduší administraci
Lékaři stále atestují, takže zase tak špatné to není, reaguje ředitelka Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) Irena Maříková. „Je to ale založeno na velkém srdcařství,“ dodává zároveň.
Maříková souhlasí s tím, že postavení školitele by mělo být oceněno minimálně vyšší platovou třídou a upraveným postavením na daném oddělení, aby měl menší objem práce než ostatní lékaři. „Důležité také je, aby se i školitelé vzdělávali. A nemyslím jen na pedagogické minimum, ale také vzájemné sdílení zkušení na společných setkáních, ale zároveň tak, aby kvůli tomu nemuselo docházet k uzavírání ambulancí,“ říká ředitelka. IPVZ proto navrhlo ministerstvu zdravotnictví projekt na zabezpečení dotovaného školení pro školitele, které by pokrývalo náklady spojené s účasti na takovém školení. „Obecně v ČR schází standardy pro školitele a právě nastavení takových standardů by mohlo být součástí projektu,“ konstatuje.
IPVZ má přímo na starosti pouze vzdělávání praktických lékařů. To je velmi úzce provázáno s dotacemi na tzv. rezidenční místa. „Vzdělávací plán je zde povinnou součástí a myslím, že by se dalo mluvit o tom, aby se takový plán stal povinným i pro ostatní lékaře,“ konstatuje Maříková, podle níž by nedodržování vzdělávacího plánu mělo mít i dopad na akreditaci daného zařízení. „Jde však o možné úvahy do budoucna, protože nyní takto legislativa postavena není,“ připouští.
V podmínkách na rezidenční místa na letošní rok, kde rezort zásadně navýšil objem finančních prostředků, zejména pro praktické lékaře pro dospělé a děti a dorost, se podle ní také nově objevuje povinnost splnit ještě před přijetím školence požadavky na minimální personální zabezpečení. Tím se má zabránit tomu, aby mladí lidé nesloužili k doplnění personálního stavu, ale mohli být skutečně školení.
Svůj hlavní současný příspěvek ke zlepšení situace vidí IPVZ v elektronizaci složitých administrativních procesů. S tím by měl zásadně pomoci projekt, který IPVZ aktuálně připravuje a čerpá na něj i prostředky z Národního plánu obnovy. „Do jednoho roku bychom chtěli představit systém, který zatím pracovně nazýváme Administrátor a který by měl administraci celého postgraduálního vzdělávání opravdu výrazně zjednodušit,“ vysvětluje Maříková.
Tento systém mj. poskytne i prostor pro evaluaci a zpětnou vazbu od školenců. „Bude nastavena tak, aby každý školenec hodnotil nejen teoretickou výuku, ale i praktickou část a svého školitele. To je velmi důležité, protože lékař složením atestace nezískává jen specializovanou způsobilost, ale i plnou odpovědnost za pacienta a za provedené výkony. Proto by i u školitele mělo být v rámci jeho hodnocení stanoveno nepodkročitelné minimum reflektující jeho díl odpovědnosti za přípravu školence,“ popisuje Maříková.
Evaluační modul nicméně zahrne i další vzdělávání, aby přinášel relevantní data, s nimiž bude IPZV následně pracovat. „Již nyní pravidelně zjišťujeme zpětnou vazbu k našim vzdělávacím akcím v podobě dotazníkového šetření. Cíleně oslovujeme účastníky a na daná zjištění se snažíme reagovat okamžitě. I v tomto by nám v budoucnu měl pomoci nový systém,“ uvedla ředitelka IPVZ. Během příštího roku plánuje IPVZ představit dva konkrétní moduly systému: modul akreditací a modul školence. V roce 2024 by měl být spuštěn další modul zaměřený na rezidenční místa.
Helena Sedláčková
