V dnešní době, kdy hrozí častější výpadky léků, je ještě více než dříve potřeba ukotvit smluvní vztahy mezi dodavateli léčiv a jejich odběrateli z řad nemocnic. Vyrovnané smluvní vztahy totiž mohou výpadky dodávek léků pomoci minimalizovat. „Postupně vidíme, že řada nemocnic už slyší na nutnost úpravy smluvních podmínek,“ řekl ředitel České asociace farmaceutických firem (ČAFF) Filip Vrubel. Podle něj mohly vzorové smlouvy fungovat v době, kdy nebyly výpadky, v době, kdy mnoho konkurentů dodávalo na trh zaměnitelné léky, ale v kontextu aktuální doby je potřeba hledat takové smlouvy, které budou oboustranně vyrovnané, a to jak v oblastí sankcí, tak v oblasti výpovědní lhůty. Smluvní vztahy a výpovědní lhůty byly jedním z témat diskuse u kulatého stolu Zdravotnického deníku na téma Veřejné zakázky a nákup léčiv, kde diskutovali zástupci státu, nemocnic i farmaceutických firem.
„Pokud chceme mít dlouhodobě udržitelný vztah, nemůžeme mít například takové sankce, které budou větší než hodnota dodávky léčivého přípravku,“ konstatoval Filip Vrubel. Jinak totiž podle něj hrozí, že zavedené globální firmy se do takových zadávacích řízení nebudou chtít hlásit a trh se omezí na „garážové“ firmy, u kterých nebude existovat jistota dodávek léků. To samé řekl o výpovědních lhůtách: „Pokud jsou nějaké smlouvy postavené tak, že má nemocnice nastavenou dvouměsíční výpovědní lhůtu a dodavatel výpovědní lhůtu roční, není to úplně rovnocenné. A v kontextu stávajících potíží s výpadky to také může představovat problém.“
Podle obchodního náměstka FN Olomouc Čeňka Merty je při zadávání veřejných zakázek důležité řídit se všemi právními předpisy, včetně povinnosti chovat se s péčí řádného hospodáře, ale zároveň se snažit uzavřít oboustranně vyhovující a udržitelný kontrakt. „Stávající zakázky mají ve svých ustanoveních výpovědní lhůtu, kterou je nutné dodržet, pokud se s dodavatelem chcete rozloučit slušně a podle zákona. Zároveň můžete zahájit nové výběrové řízení tak, aby se vám to na konci sešlo a abyste mohli odebírat od toho dodavatele, který bude mít lepší podmínky,“ vysvětlil Merta. A dodal: „Stávající dodavatel přitom mnohdy znova vyhraje i novou veřejnou zakázku, ač v marketingovém průzkumu trhu tvrdí, že už lepší podmínky nenabídne.“
Změna pravidel za pochodu ohrožuje stabilitu dodávek
Zároveň je ale třeba brát v potaz, že obě strany dnes potřebují mít co nejvíce předvídatelné prostředí, upozornil během diskuze Vrubel. To se váže na jedné straně k tomu, že se nemocnice chtějí vyhnout nutnosti „přesoutěžit“ problematického dodavatele nebo se vyvarovat výpadků dodávek, na straně druhé k tomu, že dodavatelé potřebují plánovat dodávky v objemu a v termínech dle kontraktů, které mají nasmlouvané s nemocnicemi. Pokud dojde ke stavu, kdy nemocnice budou ve velkém spekulovat a vyhlašovat tendry o lepší cenu ještě před tím, než jim uplyne smlouva se stávajícím dodavatelem, hrozí podle Vrubla zásadní problémy. „Na trh se dodávají i takové léky, které jsou nakupovány třeba jen deseti nebo dvaceti nemocnicemi. Jde hlavně o centrové léky. A pokud si představíte, že některá z takových nemocnic ukončí dodávky takového léku v průběhu trvání smlouvy se stávajícím dodavatelem a zároveň vypíše novou zakázku jen pro to, aby dosáhla určité slevy, je potřeba uvědomit si i to, co takový postup způsobuje na druhé straně – tedy na straně farmaceutických firem,“ upozornil Vrubel a vysvětlil: „Dnes se plánuje výroba minimálně rok dopředu. Pokud tedy farmaceutická firma plánuje výrobu a dodávky na český trh, nedělá si nadměrné skladové zásoby, kdyby náhodou někdo přišel s poptávkou, ale plánuje podle toho, jak má vysoutěžené dodávky od svých odběratelů. A pokud nemocnice, která má desetiprocentní podíl na trhu z hlediska spotřeby – a někdy dokonce ještě větší, mění za pochodu pravidla hry, je to další silný prvek, který může dost citelně destabilizovat dodávky léků.“
Podle Vrubla je takové vypovězení kontraktu pro farmaceutickou firmu velkým zásahem do byznysu. „Jde o to, že daný objem léků nemusí nikde jinde prodat a pak jej bude nucena zlikvidovat. A příště tyto ztráty bude muset zahrnout do ceny a budoucích kontraktů,“ vysvětlil úskalí takového postupu Vrubel. „Pro firmu, která nově získá kontrakt, může být naopak problém z měsíce na měsíc navýšit objem dodávek tak, aby pokryl nový kontrakt a případně i další poptávky. Otázkou také je, jak je možné, že se najednou, třeba po roce nebo po dvou letech trvání kontraktu, objeví konkurent nabízející nižší cenu. Proč tu cenu nenabídl, když se dělala veřejná zakázka? Je to solidní dodavatel? Je vhodné si tímto spekulováním na cenu pohrávat se stabilitou dodávek?“
U takto nově vysoutěženého dodavatele nemají podle Vrubla nemocnice jistotu, zda bude nadále léčiva řádně dodávat. „Pokud bude nemocnice takové soutěžení provádět každý rok, bude to do systému vnášet obrovskou nepředvídatelnost, která může trh destabilizovat,“ řekl Vrubel a dodal, že vždycky to ale problém být nemusí. „Pokud máte lék, který na trh dodává mnoho firem a existuje k němu řada generických alternativ, a zároveň se dodávají mnoha desítkám nemocnic a stovkám lékáren, pak se zde problémy neočekávají. Ale jsou tu i takové případy, kdy je dodavatelů a lékových alternativ opravdu málo a pokud nemocnice upřednostní soutěž jen na cenu, zakládá tím problém do budoucna,“ upřesnil Vrubel.
Farmaceutický průmysl funguje velmi specificky
Podle ředitele ČAFF je otázkou, jakou psychologickou hranici z pohledu nemocnic nasadit. „Maximalizovat za každou cenu úsporu tak, že když mám tendr na sto milionů a potenciální nový dodavatel mi po roce nabídne marginální pětiprocentní úsporu, udělám novou soutěž? Nebo budu chtít, aby to bylo aspoň dvacet či třicet procent? Kde je ta hranice?“ ptal se Vrubel.
Jak to funguje v praxi, nastínila vedoucí Nemocniční lékárny Fakultní nemocnice Brno Šárka Kozáková: „Když máme vysoutěženo a někdo jiný přijde s tříprocentní nebo pětiprocentní úsporou, tak znovu nesoutěžíme. Považovala bych to za velmi neslušné chování vůči stávajícímu dodavateli, našemu partnerovi. Ten mi totiž dělá cenu na nějaký objem. Když soutěžím na čtyři roky na tisíc balení, udělá mi cenu na tisíc balení. Na menší počet balení by mi udělal cenu úplně jinou.“
Nemocnice jako zadavatelé veřejných zakázek však mají situaci mimořádně komplikovanou. Na konkrétním příkladu na to u kulatého stolu upozornil Čeněk Merta. „Pracuji v sedmém nebo osmém odvětví a musím říct, že farmaceutický průmysl je naprosto specifický a jiný než ostatní odvětví. A že nemocnice to nemají jednoduché. Originál patentu často spadne o 95 procent a někdy se to stane za pět dnů, někdy za šest let. S tím jsem se v žádném jiném odvětví nesetkal. Takže dělat průzkum trhu ve zdravotnictví před vypsáním veřejné zakázky není rozhodně snadné,“ řekl Merta
Účastníci kulatého stolu se shodli, že rušit stávající kontrakt a dělat novou zakázku pro relativně marginální úsporu, není vhodné. Otázkou ovšem zůstává, jaká výše úspory je už nezanedbatelná, a odůvodňuje vypsání nového tendru. Určitě to budou vyšší desítky procent, zaznělo v diskuzi.
Mohlo by vás zajímat
Na to reagoval zajímavým postřehem Vrubel: „Bylo zmíněno, že není problém zakázku v jejím průběhu ukončit a vypsat novou. Kdybych ale položil otázku opačně: Co když to nemocnice neudělá, přestože by měla potenciál třeba desetiprocentní úspory? Nejde o porušení zákona o hospodaření s majetkem státu, neboť se nemocnice nechová jako řádný hospodář? Chápu, že z pohledu ÚHOS asi ne, ale třeba Národní kontrolní úřad by mohl mít názor jiný.“
Diskutující se shodli, že klíčovou roli v odpovědi na tuto otázku hraje ministerstvo zdravotnictví, a to nejen jako ústřední orgán státní správy, který má v gesci oblast obchodování s léčivy a oblast dostupnosti léčiv na trhu, ale zejména jako zřizovatel přímo řízených nemocnic. To by mělo metodicky vést nemocnice a nastavit taková pravidla, aby vyvažovala nutnost dodržování zákonů na straně jedné a stabilitu a předvídatelnost dodávek na trh na straně druhé.
Obrat ve výpovědních lhůtách a sankcích
V debatě odborníků upozornil Merta i na to, že jistotě dodržení dodávek může pomoci nastavení delší výpovědní lhůty: „Pokud připravíte zakázku, která bude na tři roky, a místo dvouměsíční výpovědní lhůty ji nastavíte jako roční, tím si jako zadavatel smluvně zajistíte, že vám nikdo smlouvu rok nevypoví a dodávky neočekávaně neskončí. A dodavatel má zajištěný nasmlouvaný odběr.“
Na to, že v praxi takové snahy nefungují, ale upozornila Šárka Kozáková: „Ani originální firmy, která mají vlastní distribuci, nám nechtějí přistoupit na delší než dvouměsíční výpovědní dobu. Natož generické nebo biosimilární. Ale když se jako dodavatel hlásíte do soutěže, přece musíte vědět, že alespoň na nějakou dobu pro odběratele léčiva máte,“ Její slova potvrdil i obchodní náměstek ředitele Fakultní nemocnice Hradec Králové Michal Filip: „Dodavatelé nás léta tlačili do co nejdelších výpovědních lhůt, v posledním půl roce se vše změnilo. Probudila se inflační doložka a dodavatelé tlačí na co nejkratší výpovědní lhůty, nejraději by neměli žádné.“
Důvodem tohoto chování je podle Vrubla aktuální globální situace s výpadky dodávek léčiv. Ty mohou dnes postihnout téměř všechny druhy léčivých přípravků. S ohledem na komplexnost výroby a dlouhé dodavatelské řetězce nejsou dodavatelé schopni případné výpadky vyřešit operativně. Některé výpadky tak mohou trvat i měsíce. „Pokud farmaceutická firma cítí vysoké riziko výpadků dodávek a ve smlouvách s nemocnicemi vidí velké sankce za nedodávání léků, a to často již od prvního dne, kdy objednaný lék nedorazí do nemocnice, pak je to obrovské obchodní riziko. To bohužel vede k tomu, že firmy dnes paradoxně tlačí na co nejkratší výpovědní lhůty,“ vysvětlil Vrubel. Řešení se podle něj nabízí v podobě sofistikovanějšího nastavení sankčních mechanismů. „Může jít o neuplatnění sankcí v případě řádně nahlášeného přerušení dodávek na trh nebo výhrady změny závazku umožňující dodání alternativního léku třeba od konkurence, pokud je dostupný. Případně kombinace obojího,“ dodal výkonný ředitel ČAFF s tím, že se nejrizikovější část dodávek eliminuje oboustranně přijatelným řešením a nemusí se kvůli tomu vypovídat kontrakt, který vyhovuje oběma stranám.
To, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS) do nastavení výpovědních dob a sankčních ustanovení dodavatelům ani nemocnicím mluvit nebude, nastínil u kulatého stolu jeho předseda Petr Mlsna. „Co se smluv týče, jsme vázáni judikaturou správních soudů, do smluvních podmínek mezi zadavatelem a dodavatelem vstupujeme jen u zjevných excesů. Je to kontraktační proces, soukromoprávní jednání mezi zadavatelem a dodavatelem, takže zasahujeme – když to řeknu s nadsázkou – jen v případech, kdy se jedná o jasné vazalství. Disbalanci na jedné nebo druhé straně ale neřešíme, to už je jen na smluvních stranách.“
Poněkud odlišný pohled na závěr přidal poslanec Petr Fifka. „Veřejná zakázka by měla ušetřit peníze, přinést benefit zdravotnickému zařízení a především pacientům. Vnímám zájem pacienta jako primární a mělo by mu podle mne být podřízeno i nastavení smluv. Aby kvůli smlouvám, které nejsou dobře nastaveny, nedocházelo ani k výpadkům, ani k nemožnosti přesoutěžení. Nelíbí se mi, že pacienti jsou tak trochu rukojmími subjektů, které na sebe podávají žaloby.“
Jakub Němec
Foto: Radek Čepelák
