Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) minulý týden zveřejnil závěr sektorového šetření, při němž došel k závěru, že modely přímé distribuce hrazených léků a léků na předpis od výrobců či držitelů registrace do lékáren a nemocnic (DTP a DPH kanály) nevedou k porušení pravidel hospodářské soutěže. To zásadně rozporuje jak Česká lékárnická komora, tak prezident Grémia majitelů lékáren Marek Hampel, který poukazuje i na další zavádějící závěry ÚOHS. Zvláště pak kritizuje návrh úřadu ponechat léčivé přípravky vázané na recept, které jsou v Česku nejlevnější v rámci EU27, jen na nabídce a poptávce, a svěřit vlastnictví léčiv do rukou velkých e-shopů bez odborné účasti lékárníka či majetkové vazby na kamennou lékárnu. Vzhledem k tomu, že dnes už mnohdy nejsme schopni léky zajistit v dostatečném množství a plynulých dodávkách ani v kamenných lékárnách, byl by podle Hampela takový krok nezodpovědným hazardem se zdravím občanů v Česku.

Jak hodnotíte hlavní závěr šetření ÚOHS, že modely přímé distribuce od výrobců do lékáren a nemocnic neporušují pravidla hospodářské soutěže?

S tímto závěrem není možné souhlasit. V tiskové zprávě sám úřad tvrdí hned v úvodu, že „šetření bylo komplikováno zejména nedostatkem relevantních dat a jejich dostupností, což v některých otázkách výrazně ztížilo možnost učinit jednoznačné závěry, například pokud jde o určení přesného podílu tzv. direct-to-pharmacy (DTP), direct-to-hospital (DTH) modelů distribuce na celkovém objemu distribuovaných, reexportovaných a nedostatkových léčiv.“ To lze chápat tak, že úřad sice šetřil, ale nebyl schopen získat relevantní data od účastníků soutěže. Takže činit nějaké závěry je podle mého předčasné a sám úřad říká, že v šetření bude dále pokračovat.

Úřad dále ve své tiskové zprávě tvrdí, že „systémy přímé distribuce umožňují účinnější kontrolu oběhu těchto léčiv ze strany MAH, přispívají k zabezpečení jejich dostupnosti pro české pacienty a vedou i ke snížení počtu reexportovaných léčiv.“ Toto tvrzení lze poměrně pregnantně vyvrátit jako nepravdivé na základě oficiálních podkladů Státního ústavu pro kontrolu léčiv získaných z hlášení DIS-13 a LEK-13. Z těchto dat je naprosto zřejmé, že obchodní model přímé distribuce ovlivňuje hospodářskou soutěž tím, že v seznamu legálně vyvážených léčiv z Česka do zahraničí jsou mimo jiné uvedena léčiva v přímé distribuci DTP/DTH. Subjekt hospodářské soutěže, který uvedené léky vyváží, nedělá tuto činnost jako charitu, ale činí tak za účelem zvýšení svých prodejů, a tím pádem se jeho činnost přímo promítá do hospodářských výsledků jeho firmy. Takto získané peníze pak používá ke svým dalším obchodním aktivitám a například rozšiřuje svoji síť řetězcových lékáren nejen v Česku, ale také v zahraničí. Se závěrem ÚOHS tedy nelze souhlasit a úřad přesvědčíme, že v tomto ohledu se mýlí.

Domníváte se tedy, že úřadu chyběly při vyšetřování nějaké důležité informace? Myslíte, že opomenul zvážit nějaké relevantní skutečnosti, případně jaké?

Mohlo by vás zajímat

Ano, domnívám se, že pokud úřad ve své zprávě konstatoval, že trpěl nedostatkem relevantních dat, pak je to pravda. Dostal jen taková data, o které požádal ve své působnosti, a zcela nepochybně každý dotčený subjekt zaslal svoje data. Jádro problému je hned na začátku, kdy vlastně není vůbec jasné, kterých léků se šetření týkalo. Obchodní model je jedna stránka věci, a o té rozhodují výrobci či držitelé rozhodnutí o registraci (MAH), ale zda léčivo je zařazeno do systému DTP/DTH, se nikde oficiálně nedozvíte, protože tato informace není nikde uvedena. Zákon o léčivech nezná pojem léčivo v přímé distribuci. Definice je jen podle výdeje, tedy na léky na předepsané lékařem na recept, léky volně prodejné, léky vyhrazené u benzínek a léky s výdejem na omezení farmaceuta.

Setkali jsme se v této souvislosti v jiných případech u soudních projednávání, kdy SÚKL dodal soudu informace o pohybu léčiv na českém trhu, o kterých se domníval, že jsou v přímé distribuci, ale již nedodal výklad, že se to týká jen pohybu léčiv distribuovaných mezi držiteli povolení k distribuci, tedy mezi distributory. Otázka soudu přitom zněla, zda jsou uvedené léky dodávány do lékáren pro výdej pacientům. Na tomto příkladu chci demonstrovat postup SÚKL, kdy dodá podklady, ale vlastně není zřejmé, co tyto podklady znamenají. Hlášení DIS-13 znamená hlášení o objemu distribuovaných léků do lékáren, ale také hlášení o objemu distribuovaných léků dalším distributorům a nakonec hlášení o distribuovaných lécích do zahraničí. Záleží tedy, jaká data soud a nebo v tomto případě ÚOHS obdržel a jak s těmito daty dále pracoval a postupoval při vyhodnocení.

Velmi mě mrzí, že ÚOHS nenašel inspiraci v sektorovém šetření v Rakousku, které bylo ukončeno v únoru 2021 a závěry jsou jasné. Vertikální vztahy mezi veřejnými lékárnami a velkoobchodníky s léčivými přípravky v Rakousku byly rovněž analyzovány před kartelovým soudem. V průběhu řízení o fúzi byla stanovena kritická hranice tří procent celkového obratu veřejných lékáren, při jejímž překročení vyvolává vliv velkoobchodníků s léčivými přípravky obavy z narušení hospodářské soutěže. To je jasný signál, že rakouský úřad pro ochranu hospodářské soutěže vydal doporučení pro regulátory a zákonodárce v Rakousku o nastavení omezení maximálně přípustných vlastnických podílů velkoobchodníků s léčivými přípravky ve veřejných lékárnách. Podotýkám, že v Česku neexistuje žádné omezení vlastnického podílu ve veřejných lékárnách pro velkoobchodníky.

Dále zcela postrádám v tiskové zprávě informace o tom, že léčivo není běžné zboží. Jistě, v minulosti jsme byly svědky prohlášení ÚOHS, že léky jsou běžné zboží, a tak je potřeba posuzovat hospodářskou soutěž jako v jakékoliv jiné oblasti trhu, například s potravinami. Připomněl bych ÚOHS, že léčivé přípravky jsou důvěryhodným zbožím (tzv. credence goods), u kterého spotřebitel nemůže posoudit kvalitu produktu ani po jeho zakoupení, a také neví, zda skutečně obdržel produkt, který potřebuje. Spotřebitel, v tomto případě pacient, o tom totiž ani nerozhoduje. Tento základní aspekt nahlížení na léčiva jako zboží zvláštního charakteru ve tiskové zprávě postrádám.

O doporučení k zavedení zásilkového výdeje léčiv na předpis snad jen malou poznámku, že se nějak v tomto doporučení „ztratil“ lékárník jako profese. Ponechat léčivé přípravky vázané na recept, které jsou v Česku nejlevnější v rámci EU27, jen na trhu, tedy na nabídce a poptávce, a svěřit vlastnictví léčiv do rukou velkých e-shopů bez odborné účasti lékárníka či majetkové vazby na kamennou lékárnu je nezodpovědným hazardem se zdravím občanů v Česku. Vždyť již dnes nejsme schopni léky zajistit v dostatečném množství a plynulých dodávkách pro naše pacienty v kamenných lékárnách. Tento důsledek, či lépe řečeno dopad na trh, si úřad mylně vyhodnotil, a doporučení se mine účinkem. Marně jsem hledal v závěrečné zprávě rakouského antimonopolního úřadu z února roku 2021, zda tam není uvedeno doporučení zavedení zásilkového výdeje/prodeje léčiv na recept, a skutečně jsem ho tam nenašel.  

Plánujete se vůči závěru ÚOHS ohradit nebo věc dále řešit?

Úřad nám sdělil, že s konečnou zprávou nás seznámí do několika týdnů. Až budu mít k dispozici celou závěrečnou zprávu, pak se k jednotlivým bodům vyjádřím. Závěrečná zpráva, která bude výsledkem sektorového šetření, má doporučující charakter. Sám úřad řekl, že bude situaci na trhu distribuce podrobně monitorovat. Budeme s úřadem nadále v kontaktu, budeme poskytovat informace a podávat vysvětlení.

-red-