Lékárenská péče dlouhodobě představuje nejsnáze dostupnou zdravotní službu. Zároveň jde ale v rámci zdravotnictví o nejvíce podfinancovaný segment, upozorňují opakovaně lékárníci. Nejinak tomu bylo v debatě o financování lékárenství na nedávné konferenci MediDays 2003, kterou uspořádali společně Mladí lékaři a Mladí lékárníci. „Počty lékáren jdou v posledních letech dolů, trend je jasný. Pojďme se bavit o tom, jak tu službu změnit, aby zůstala dostupná a byla i pro poskytovatele předvídatelná,“ prohlásil prezident České lékárnické komory Aleš Krebs. Je tu však i úkol pro lékárníky – ve spolupráci s lékaři i ideálně plátci připravit jasnou, a veřejně dostupnou, vizi lékárenství na příští roky.
„Čísla jsou neúprosná. Z dat zdravotních pojišťoven jednoznačně vyplývá, že ze posledních deset let byl celkový kumulovaný nárůst příjmů z receptových léčiv (v segmentu lékárenství) +6,7 procenta. Celkový nárůst výdajů ze systému veřejného zdravotního pojištění se přitom pohybuje řádově kolem 80 procent, u segmentů lůžkové a ambulantní péče mezi 80 až 100 procenty,“ popsal nespokojeně prezident České lékárnické komory (ČLnK) Aleš Krebs v debatě o financování lékárenství na konferenci MediDays 2003.
Objem finančních prostředků v systému za receptová léčiva, který činí necelých 40 miliard korun, se přitom dlouhodobě nemění a stávající inflace jej ještě snižuje. Navýšení úhrady za signální výkon z loňského dohodovacího řízení zdaleka nestačí, pokračuje Krebs. „Je nutné udělat systémovou změnu v odměňování služeb lékárenské péče. To znamená přemodelovat obchodní přirážku (u hrazených léků, která je hlavním zdrojem příjmů lékáren – pozn.red.) ze závislosti na ceně na systém, který bude více zohledňovat výkony a poskytované služby, tedy nejen vlastní výdej, a bude hrazen ze systému veřejného zdravotního pojištění,“ zdůrazňuje.
Velmi konkrétní příklad, jak se za posledních patnáct let změnilo hospodaření malé lékárny, popsal samostatně podnikající lékárník, viceprezident lékárnické komory, Martin Kopecký. „V roce 2006 byly náklady na provoz lékárny se dvěma lékárníky, jednou farmaceutickou asistentkou (laborantem) a jedním pomocným personálem 150 tisíc korun měsíčně. Na to jsem potřeboval obrat zhruba 882 tisíc korun. Dnes jsem na dvojnásobku nákladů,“ vypočítává Kopecký. V současné době potřebuje podle svých slov vydělat na provoz stejné lékárny 300 tisíc a obrat zhruba 1,45 milionů korun, aby neskončil ve ztrátě. „Do lékárny musí za měsíc přijít minimálně tři tisíce lidí, to je přibližně 1 800 receptů a 2 200 volných prodejů, zhruba 90 až 100 receptů denně. Pokud bych chtěl ale vydělat, muselo by to být více,“ dodává.
Hodnota lékárníka se smrskla na výdej krabičky
„Především bych se ptal, za co by nám systém měl zaplatit a kde je role lékárníka v systému?“ říká Vladimír Finsterle, majitel a zakladatel společnosti Pears Health Cyber a lékárenského e-shopu Lekarna.cz. Podle něj je třeba změnit úhel pohledu a začít klást otázky jinak. Pacienti očekávají od lékárníků především komunikaci s jejich lékaři, ale ta příliš neprobíhá. „Hodnota lékárníka se smrskla na výdej krabičky,“ tvrdí Finsterle. Takové vidění má jasný dopad i na klesající zájem o studium farmaceutických fakult v Brně a Hradci Králové. „I moje děti šly raději na medicínu, protože tam vidí větší budoucnost v uplatnění,“ podotýká.
Lékárníci by podle něj měli státu jasně říct, co jsou schopni nabídnout. „Mění se demografie, klesají počty lékařů, vstupují nové technologie, důraz je kladen na prevenci – to vše by mohli lékárníci zvednout a prosadit svoji hodnotu. Navíc se to dá krásně změřit,“ zdůrazňuje Finsterle. Jinak podle něj svobodné lékárenství do několika let skončí. Stát sice spoléhá, že lékárny získají finance na zpětných maržích od dodavatelů, ale to se daří v řetězcích, nikoli v nezávislých lékárnách.
„Je ale třeba jasně říct, co lékárníci budou dělat, a podle toho je pak zaplatit. Obor, který nestanoví svoji víceletou vizi, je odsouzený k vyhynutí,“ zdůrazňuje šéfredaktor Zdravotnického deníku a jeden z pozvaných panelistů Tomáš Cikrt. Tato debata má však podle něj již dvacet let zpoždění, dodává novinář, který podobné apely vznáší již řadu let. Jsou to především lékárníci, kteří podle něj musí sami popsat, co mohou a nemohou veřejnosti dát. Především je ale nutné, aby tato debata neprobíhala tak izolovaně jako doposud.
„Měl by vzniknout nějaký kulatý stůl, či něco podobného, kde by se v užším kruhu vydebatovalo, co lékárníci mají dělat, a diskusi by se dal jasný směr. Pak by to bylo všechno jednodušší. Opravdu není dlouhodobě udržitelné, aby univerzitně vzdělaný člověk jenom vydával krabičky,“ zdůrazňuje Cikrt. Pacienti vědí, co mají čekat od lékaře, ale už nevědí, co od lékárníka. „Potřebujeme mít veřejně známé cíle lékárenství na dalších pět let a více let. Pak tomu dáte sílu a jste připravení na jednání s pojišťovnami,“ je přesvědčený Cikrt.
A dodává, že sice známe hlas nezávislých lékárníků, ale nikdo nemluví za zaměstnance řetězců, takže není známo, co si myslí o svém postavení oni, co dělají či jaké by chtěli platy. „Měli by mít také nějaké odborové sdružení nebo alespoň spolky, podobně jako lékaři,“ myslí si šéfredaktor Zdravotnického deníku.
Lékárníci mohou přinést úspory
Podle Aleše Krebse by vše zjednodušilo, pokud by se úhrada rozdělila na léky a péči. „Směšuje se to dohromady, pojišťovny to vnímají dohromady, nepochybně by se tím dalo odměňování řešit,“ je přesvědčený šéf ČlnK. „Konkrétní návrh by ale měl přijít z vaší strany, jak si to představujete,“ kontruje ředitel odboru léčiv VZP ČR Jiří Štěrba.
„Otázka ale spíše leží, co zdravotní pojišťovna očekává od lékárníka? Co si od něj chce koupit, aby její klienti byli spokojení?“ reaguje Finsterle. „Pokud to máme říct my, tak nás pak ale poslouchejte a diskutujte s námi. Ale nečekejte, že to za vás vyřešíme,“ dodává směrem ke zdravotním pojišťovnám.
Aleš Krebs v této souvislosti připomíná, že pokud se lékárníci snažili v rámci jednání na ministerstvu zdravotnictví do lékárenské péče některé výkony dostat, tak to zástupci zdravotních pojišťoven i lékařů odmítali. „Proč odmítají úhradu takového výkonu jako zhodnocení lékového záznamu pacienta? To je něco, co umíme a léky známe ze všech nejlépe,“ ptá se Krebs. Stejně tak „pod stolem“ skončily i další návrhy například na provádění základních screeningů, jako to dělají na Slovensku. „Přitom ve výsledku by to přineslo úsporu systému,“ dodává.
Finsterle v této souvislosti upozorňuje, že značná část léků, které se předepisují na chronická onemocnění, přestávají pacienti brát po několika měsících správně či je nedoberou. „Platí se další preskripce, návštěvy u lékaře. Tyhle náklady můžeme pomoci ušetřit a nemusíme se dohadovat, kde na nás mají pojišťovny brát peníze. My ty úspory přineseme,“ zdůrazňuje. A zmiňuje příklad od sousedů, kdy němečtí lékárníci dostávají za výkon „medical review“ devadesát euro. „Pojišťovny si zkrátka spočítali, že tím vydělají,“ konstatuje.
Zamezení lékových interakcí by skutečně přineslo systému úsporu, připouští Štěrba. „K zavedení dalších výkonů by se ale musela změnit legislativa, obecně by se musel změnit způsob vykazování péče,“ podotýká s tím, že se to neobejde bez společné diskuze lékárníky s lékaři.
„Lékárník je nositelem zdravotnického výkonu již osm let. Teď již jen stačí, aby ten výkon byl nadefinován. Právně v tom nevidím problém, spíš odborný a komunikační,“ myslí si Marek Hampel, předseda Grémia majitelů lékáren.. „Musí to být ale finančně udržitelné. Nikdo nebude zavádět nové výkony, pokud není schopen zabezpečit svůj. Dnes to dělají hlavně řetězce a ty to financují z jiných peněz,“ uzavírá.
Helena Sedláčková
