Od začátku ruského útoku loni v únoru již do České republiky přišlo téměř půl milionu Ukrajinců. Zažili nucený útěk, ztrátu svých domovů, blízkých a mnohdy přímo čelili brutální agresi. To vše si na nich vybírá svou daň. Z výzkumu, který mezi uprchlíky provedl Národní ústav duševního zdraví (NUDZ), vyplynulo, že téměř polovina z nich trpí symptomy duševního onemocnění, konkrétně depresemi a úzkostmi. Odbornou pomoc však většinou nevyhledávají. Jak úzkosti zvládat a může pomoci větší míra začlenění do české společnosti, zejména do pracovního procesu? Nejen o tom NUDZ píše ve svém newsletteru nazvaném Společně pro Ukrajinu.
„U 45 procent z celkem 1347 účastníků průřezové studie se projevují symptomy depresí a úzkostí v rozsahu, kdy už je doporučována konzultace s psychiatrem,“ píše NUDZ k výsledkům výzkumu, který v září loňského roku provedl ve spolupráci se Sociologickým ústavem Akademie věd ČR a společností PAQ Research. Ve srovnání s českou populací je tak výskyt duševních onemocnění u ukrajinských uprchlíků až pětkrát větší (problematice výskytu duševních onemocnění u válkou postižených Ukrajinců jsme psali také zde).
Symptomy deprese jsou přirozeně navázány na prožitky spojené s ruskou invazí a zahrnují problémy se spánkem, negativní sebeobraz, pocity beznaděje a únavu. Úzkost se potom typicky projevuje nervozitou, obavami, neklidem nebo podrážděností. Autoři výzkumu současně dodávají, že pouze necelá třetina těch, kteří jmenovanými příznaky trpí, o nich uvažuje jako o známce duševního onemocnění. Potvrzují to i počty případů, kdy uprchlíci v Česku využili odbornou psychologickou či psychiatrickou pomoc. K datu výzkumu ji využila jen tři procenta oslovených.
Podle výzkumnice NUDZ Zoe Guerrero je proto mezi uprchlíky potřeba spustit osvětovou kampaň. „Know‑how, jak takovouto efektivní kampaň vymyslet a realizovat, máme, chybí nám ale prostředky, které by nám to umožnily,“ posteskla si Guerrero.
Pomoci může zdravotnický portál
V míře depresí a úzkostí mezi ukrajinskými uprchlíky se silně odrážejí podmínky, v nichž v Česku žijí. Ti, kteří žijí ve standardních bytech namísto na ubytovnách, netrpí materiálním nedostatkem a mají práci (ideálně odpovídající jejich kvalifikaci), nejsou duševním onemocněním ohroženi tolik jako ti, kteří v některé z těchto oblastí zaostávají.
Klíčovým aspektem pro samotné uplatnění Ukrajinců v tuzemsku je samozřejmě jejich znalost českého jazyka. „Neznalost češtiny znamená častější nezaměstnanost nebo méně kvalifikovanou práci,“ informuje NUDZ. Ohroženější jsou také lidé nižšího věku, ženy a ti, kdo žijí sami nebo jejichž partner zůstal na Ukrajině.
Národní ústav duševního zdraví v souvislosti s psychologickou pomocí potřebným upozorňuje na webový projekt Samopomi.ch, který připravil ve spolupráci s Federací Globálních Psychiatrických Iniciativ (FGIP). Projekt je přeloženou a částečně rozšířenou verzí původně českého projektu Opatruj.se, který měl pomáhat Čechům vyrovnávat se s negativními dopady pandemie covid-19. Stránka Samopomi.ch od loňského března oslovila již miliony uživatelů. „Dosavadní zkušenosti s webovými stránkami ukazují, že kontinuální komunikace dovede povzbudit populaci k aktivnímu zájmu o vlastní duševní zdraví,“ vyzdvihuje přínos webu ředitel NUDZ Petr Winkler. Ústav nabízí psychoterapeutickou a psychiatrickou pomoc Ukrajincům v Česku i přes další projekty – více zde.
Síť proti pádu do nekvalifikovaných pozic
Důležitým faktorem pro duševní zdraví je práce. Podle zjištění ústavu současní uprchlíci bez práce vykazují o 50 procent vyšší riziko středně těžké deprese nebo úzkostí než ti, kteří pracují vzdáleně na Ukrajině. Zaměstnání může rovněž sloužit jako způsob pro lepší začlenění do společnosti. V newsletteru o tom pohovořila Natalia Bocharnikova, ukrajinská psycholožka, která poskytuje psychosociální podporu svým krajanům. Snadnější je to podle ní u těch, kteří již svou nelehkou situaci akceptovali.
„Díky tomu se jim otevírá prostor pro otázky týkající se vyrovnání se s prožitým traumatem, ale i zvyšování sebevědomí, pracovního uplatnění a podobně. Mohou se konečně nadechnout, zařadit se do společnosti v nové zemi, do svého okolí,“ říká Bocharnikova.
Na začleňování ukrajinských uprchlíků do pracovního procesu v tuzemsku se zaměřilo již několik iniciativ, mezi nimi například Nadace RSJ, která se jinak zabývá psychosociálním vývojem dětí. V rámci svého projektu se snaží zabránit tomu, aby kvalifikované ukrajinské psycholožky v Česku vykonávaly jiné, zpravidla méně kvalifikované zaměstnání, a namísto toho se mohly nadále realizovat v oboru své expertizy. Podle ředitelky nadace Lenky Eckertové však v tuzemsku dosud chybí funkční systémové řešení, které by navázalo na práci soukromého sektoru a pokračovalo tak v začleňování ukrajinských terapeutek a terapeutů do českého systému. Přínosy by z toho plynuly jak na českou, tak ukrajinskou stranu.
-fk-
