Navzdory tomu, že se podle ministra zdravotnictví Vlastimila Válka měly platy v přímo řízených nemocnicích letos zvednout o čtyři až šest procent, většina z nich tak neučinila. Odbory se proto na začátku týdne s ministrem sešly a dostaly přislíbeno, že ministerstvo bude situaci řešit. Ještě horší je ale situace v sociálních službách, kde nedošlo v podstatě k žádnému navýšení platů. Předsedkyně zdravotních a sociálních odborů Dagmar Žitníková proto napsala dopis premiéru Petru Fialovi a vyzvala ho k nápravě.
Lékařské a zdravotnické odbory během jednání na ministerstvu seznámily ministra Válka s tím, že dohodu mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli se povedlo uzavřít jen v několika málo nemocnicích zřizovaných ministerstvem zdravotnictví. Konkrétně se tak platy doposud povedlo ze čtyř desítek přímo řízených nemocnic navýšit v VFN, FN Plzeň, FN Hradec Králové a FN Ostrava plus v jedné psychiatrické nemocnici.
„Trváme na zvýšení platů buď v podobě osobního ohodnocení, nebo odměn, a to o avizované čtyři až šest procent. Dohoda je teď taková, že ministerstvo zdravotnictví má oslovit ředitele nemocnic a připomenout jim, že mají s odbory o navýšení platů jednat. Domluvili jsme se také na tom, že se nejpozději do 20. března znovu sejdeme a řekneme si, jaký je posun v nemocnicích – zda došlo k dohodám. Pokud ke změnám nedojde, sejdeme se s panem ministrem i za účasti ředitelů jednotlivých nemocnic a zdejších odborů,“ řekla ZD Dagmar Žitníková.
Bezprecedentní situace
Ředitel odboru přímo řízených organizací Jan Michálek tak dostal za úkol situaci prověřit s tím, že kolektivní vyjednávání by mělo být uzavřeno do poloviny března. Je ovšem otázka, jak stav řešit – doporučení ministra nemá takovou právní validitu, jako nařízení vlády, protože nejde o právně závazný dokument. Krajním nástrojem by pak ještě mohla být hrozba, že ředitelé, kteří neuposlechnou, by o své křeslo mohli přijít.
„Kdyby byly navýšeny tabulky, byla by situace daleko jednodušší, což jsme ostatně panu ministrovi při všech jednáních opakovaně sdělovali. Část ředitelů tak teď odborářům řekla, že mimotarifní složky nenavýší, protože tarify se nezvedly a oni navyšovat nemusí. Pan ministr chtěl konkrétní seznamy i s průběhem jednání tam, kde se ještě jedná, což jsme mu dali. Je totiž pravda, že ve fakultních nemocnicích to nabralo obrat poté, co z ministerstva odešel dopis pana ředitele Michálka, v němž byla informace, že nemocnice mají s odbory navýšení platů v objemech mezi čtyřmi až šesti procenty řešit,“ doplňuje Žitníková.
Podle ní došlo k situaci, kdy byly na vyšší platy poslány peníze, ale vzhledem k nenavýšení tarifů v přímo řízených nemocnicích se odměny nezvedly, poprvé. Zpravidla to doposud bylo tak, že když nedošlo k navýšení tarifů, nebyly ani zvednuty úhrady – anebo došlo ke zvednutí tarifů, nemocnice na ně ale nedostaly adekvátně zvýšené úhrady. Pak jim ovšem nezbylo nic jiného, než odměny beztak zvýšit, protože k nárůstu došlo nařízením vlády.
Nejhorší situace je v Plzeňském kraji
Oproti tomu co se týče akciových nemocnic, tam už je vesměs jasno – většina jich zvyšuje tarify zhruba o osm procent. Jako předposlední se dohodl Pardubický kraj, kde dojde k navýšení o šest procent. Včera ovšem proběhlo jednání v Plzeňském kraji, a ten se rozhodl jen pro čtyřprocentní navýšení – a to navzdory tomu, že po vydání úhradové vyhlášky loni na podzim přislíbil navýšení o deset procent.
„S tím pochopitelně nesouhlasíme a jednotlivé odborové organizace situace ve svých nemocnicích projednají. Je tam i možnost, že v jednotlivých zařízeních dojde k vyhlášení stávkové pohotovosti a celou věc budeme řešit prostřednictvím ministerstva práce a sociálních věcí formou zprostředkovatelů. Plzeňský kraj je zkrátka v rámci kolektivního vyjednávání nejhorší v České republice. Čtyři procenta například pro sanitáře znamenají necelých 900 korun,“ říká k tomu Dagmar Žitníková.
Paradoxní přitom je, že mnohé nemocnice nabízejí novým zaměstnancům vysoké náborové příspěvky, na udržení spokojenosti stávajících zdravotníků tak, aby neodcházeli, ale zapomínají.
Tristní stav v sociálních službách
Ještě mnohem horší situace než ve zdravotnictví je ale nyní v sociálních službách, kde nedošlo v podstatě k žádnému navýšení platů v rámci netarifních složek. Vláda přitom opakovaně sdělila, že byly zvýšeny objemy dotačních prostředků pro poskytovatele sociálních služeb, a to o 12 procent. Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky byl přiom prostor pro zvýšení platů minimálně o šest procent. „Proto budeme chtít znovu jednat s ministrem práce a sociálních věcí a oslovili jsme i pana premiéra,“ konstatuje Žitníková.
Šéfka zdravotních a sociálních odborů již poslala dopis premiéru Petru Fialovi s žádostí o nápravu. „Většina zaměstnavatelů ze sociálních služeb sděluje odborovým organizacím, že na zvýšení platů neobdrželi finanční prostředky a že vzhledem k ekonomické situaci nemají finance na úpravy nadtarifních složek. Další argument, který je zásadní, je sdělení zaměstnavatelů, že platy nezvýší, protože nemusí = neproběhla úprava platových tarifů. Ve zdravotnictví, a to jak v nemocnicích, tak v hygienické službě, je situace obdobná. Ke zvýšení platů došlo jen ve výjimečných případech, a to až nyní na základě dopisu z Ministerstva zdravotnictví,“ stojí v dopise premiérovi.
Zaměstnanci v sociálních službách jsou přitom odměňováni hůře než ve zdravotnictví, což se pochopitelně promítá i v nedostatku pracovníků. V předchozích letech se sice povedlo upravit platovou stupnici tak, že se tito zaměstnanci posunuli do stejné tabulky jako zdravotničtí pracovníci, v roce 2022 se ale opět vytvořila zvláštní stupnice, která zvýšena nebyla.
„Vyzýváme vás ke sjednání nápravy a úpravě platových tarifů. Za vládu jste deklarovali, že finanční prostředky zaměstnavatelé obdrželi, zasaďte se nyní o to, aby doputovaly až k zaměstnancům. Vysoké životní náklady a extrémní inflace ženou lidi do bídy, a to zvláště zaměstnance v sociálních službách. Pomoc má být cílená, člověk má dostat za práci zaplaceno. Odmítáme, aby zaměstnanci, kteří řádně pracují, navíc v profesích, jež jsou pro společnost potřebné a nenahraditelné, byli kvůli svému ekonomickému přežití odkázáni na sociální dávky. Je to pro ně nedůstojné a vnímají to tak, že stát jimi, jejich prací a jejich profesí pohrdá,“ dodává v dopise Žitníková.
Michaela Koubová
