Měly by komerční zdravotní pojištění cizinců poskytovat komerční pojišťovny, nebo jen dceřinné společnosti zdravotních pojišťoven? To je otázka, kolem které se točila diskuze na středečním zasedání sněmovního zdravotnického výboru, který se zabýval novelou zákona o pobytu cizinců na území ČR. Ta má napravit situaci vzniklou v roce 2021, kdy vznikl monopol Pojišťovny VZP na zdravotní pojištění cizinců, kvůli kterému nám nyní hrozí sankce z Evropské unie. Zároveň však úprava přichází s řadou dalších opatření, která se snaží řešit pohledávky za neuhrazenou péči poskytnutou nepojištěným cizincům.
Senátní návrh úpravy zákona 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky spolu se změnami dalších zákonů předložil už v listopadu 2021 senátor Tomáš Jirsa a podpořilo ho celkem 24 senátorů. V březnu 2022 ho pak schválil senát a letos v lednu byl návrh přikázán k projednání ve výborech.
„Návrh demonopolizuje oblast komplexního zdravotního pojištění a vrací do této oblasti soutěž, která zde fungovala do léta 2021. Pojištění by tak mohly poskytovat pojišťovny licencované Českou národní bankou za podmínek, které jsou v návrhu specifikovány. Zásadní je, že návrh zvyšuje minimální limity pojistného plnění na dvojnásobek, tedy z 60 tisíc na 120 tisíc euro. Pojišťovny také musí zveřejnit vzor svých pojistných smluv a pojistné podmínky na webových stránkách. Nové je také to, že se vytváří registr zdravotního pojištění cizinců, a tyto údaje budou zpřístupněny jednak ministerstvu vnitra a policii, jednak poskytovatelům zdravotních služeb. Pokud tedy přijde pacient do nemocnice či ordinace, bude se lékař moci on-line podívat, zda je pojištěn a do jaké míry. U neakutní péče pak poskytne ošetření do výše pojištění,“ vypočítává novinky předseda senátního zdravotnického výboru Roman Kraus (ODS).
Novela by tak měla řešit pohledávky za neuhrazenou zdravotní péči poskytnutou cizincům, kteří nejsou pojištěni. Podle úpravy by měli cizinci z třetích pobývající na území ČR déle než 90 dnů (ovšem bez trvalého pobytu) povinnost pojistit se v rozsahu komplexní zdravotní péče, což by si poskytovatelé ověřili v registru.
Ministerstvo zdravotnictví novelu vítá. Jako velký posun přitom vnímá ustanovení, díky kterému je ošetřeno pojištění dětí od narození do jednoho roku. Podle současné úpravy jsou totiž děti, které se narodily na území ČR matce s povolením k dlouhodobému pobytu, pojištěny v systému veřejného zdravotního pojištění po dobu prvních dvou měsíců života. Během této doby jejich zákonní zástupci odvádějí do systému veřejného zdravotního pojištění pojistné, které svou výší odpovídá platbám, jež odvádějí osoby bez zdanitelných příjmů. Poté musí být pro dítě sjednáno soukromé zdravotní pojištění. Navrhovaná novela ale přichází s tím, že dvouměsíční lhůtu prodlužuje na 12 měsíců.
Pro je i ministerstvo financí. „Monopol zavedený novelou z roku 2021 je v rozporu s evropským právem. Pokud je zdravotní pojištění cizinců koncipováno jako soukromé, pohybujeme se v oblasti regulované evropským právem, kde platí pravidla jednotného trhu, hospodářské soutěže a jsme jsme vázáni směrnicí Solvency II, která upravuje výkon pojišťovací činnosti,“ vysvětluje Jiří Beran, ředitel odboru Finanční trhy II na ministerstvu financí.
Zmíněná směrnice stanovuje, že členské státy nesmějí zavádět ani udržovat monopoly v této oblasti, navíc do oblasti pojištění musí mít přístup i pojišťovny z jiných členských států. Už přitom byla podána stížnost pro porušení unijního práva k Evropské komisi, takže v současnosti probíhají dvě šetření. Každý měsíc, po který bude trvat dosavadní situace, se tak zvyšuje riziko sankcí, které mohou jít podle Krause do stovek milionů.
Poslanec Karel Haas (ODS) také připomíná právo podnikat zakotvené v Listině základních práv a svobod. Toto právo může být podle Ústavního soudu omezeno jen na základě provedení testu proporcionality, který zde proveden nebyl.
Svazové pojišťovny dnes dceřinné společnosti zakládat nemohou
Někteří poslanci, jako je Iveta Štefanová (SPD), ovšem nesouhlasí s tím, že by stávající úprava byla v rozporu s právem na svobodu podnikání. „Státy vždy rozhodovaly o tom, že jsou činnosti, které jsou součástí běžného trhu, a pak činnosti, které si stát ponechává – a obvykle si ponechává monopoly na výběry daní. Zdravotní pojištění je zákonem dáno povinně pro všechny, kdo dlouhodobě pobývají na území ČR, a jde tedy o jinak pojmenovanou daň. Nemá logiku, když daň, kterou stát ukládá, vybírá soukromý subjekt a měl z toho mít zisky. Nesouhlasím také s tím, že by stávající úprava odebírala cizincům právo zvolit si zdravotní pojištění dle svých preferencí – ani čeští občané si nemohou zvolit různé typy zdravotního pojištění. Neměli bychom problém ustoupit z nynějšího monopolu, pokud by se jednalo o veřejnoprávní pojišťovny, ale máme problém s tím, že by se na tom podílely pojišťovny komerční,“ říká Štefanová.
„Že je pojištění povinné, ještě neznamená, že je veřejné. Máme i jiná povinná pojištění, například povinné ručení, které je ale soukromé a platí tam tedy evropská pravidla pro výkon pojišťovací činnosti,“ oponuje Jiří Beran. Roman Kraus přitom dodává, že i PVZP je soukromá pojišťovna, která se tak řídí regulemi EU. „Pokud bychom chtěli dál ostatním zdravotním pojišťovnám možnost, aby si mohly zařídit takovéto dceřinné společnosti, musíme změnit zákon o oborových a dalších pojišťovnách. Dnes to udělat nemohou,“ podtrhává Kraus.
Podle zpravodaje tisku Jana Kuchaře (STAN) ale bude třeba přistoupit ke změně dalších zákonů tak jako tak. Zmíněný registr zdravotního pojištění cizinců by totiž měla spravovat Česká kancelář pojistitelů. Ta ovšem doposud měla na starosti problematiku odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, působení v oblasti zdravotního pojištění ale předpokládáno nebylo. Proto by bylo třeba v tomto ohledu změnit zákon. Podle Kuchaře by tak bylo lepší dát zdravotním pojišťovnám, které mají na rozdíl od ČKP se zdravotním pojištěním zkušenosti, možnost založit si komerční dceřinné společnosti, které by pojištění cizincům mohly poskytovat.
„Kdo toto vypustí z úst, tak si sněmovní tisk, který projednáváme, ani nepřečetl. Je v něm odpovídající část, která upravuje zákon 168/1999 tak, že se do kompetencí České kanceláře pojistitelů přidává povinnost vést registr zdravotního pojištění cizinců,“ pozastavuje se Karel Haas.
Několik měsíců trvající vypjatá atmosféra
Jan Kuchař má ale hlavně obavy, aby tímto způsobem nebyl nabourán systém českého veřejného zdravotního pojištění. „Změna je i v tom, že je povinnost pojistit se v rozsahu komplexní zdravotní péče. Pokud do systému vpustíme přes zákon o pobytu cizinců komerční pojišťovny, umožňujeme jim hradit péči v plném rozsahu podle úhradové vyhlášky ministerstva zdravotnictví, což doposud nebylo. V momentě, kdy toto připustíme v zákoně o pobytu cizinců, zřejmě nás čeká další dopis České asociace pojišťoven na Evropskou komisi, proč nemají možnost pojišťovat české občany, protože umějí proplácet zdravotní péči v případě cizinců z třetích zemí,“ poukazuje Kuchař s obavou, zda jsme v EU schopni bránit náš solidární systém, který v Evropě nemá obdobu.
Podle něj navíc u nás není monopol, protože pojištění cizincům může poskytovat i pojišťovna Vitalitas, která tak ale nečiní, protože to pro ni není ekonomicky zajímavé. Kuchař proto bude předkládat k úpravě tři pozměňovací návrhy, dva k zákonu o pobytu cizinců a jeden k zákonu o azylu, ve kterém se taktéž řeší pojištění dětí z ciziny.
„Pojištění dětí, které řeší zákon o azylu, je napsáno špatně. Umožňuje pojištění dětí do 18 let do veřejného zdravotního pojištění v plném rozsahu, přičemž se stává nárokovým. Pokud tedy dítě přihlásíte do systému, ale přestane se za něj platit, stejně má nárokovou péči. To by mohlo eskalovat ve zdravotní turismus. Nezůstávejme přitom v bublině rusko-ukrajinského konfliktu. Pokud bych byl Američan a narodilo se mi těžce nemocné dítě, tak bych si ho za těch sto, dvě stě dolarů měsíčně nechal léčit v České republice,“ vysvětluje Kuchař.
Podle Jiřího Berana je ale rozdíl, pokud jde o soukromé, nebo veřejné zdravotní pojištění. Ve chvíli, kdy je v režimu soukromého pojištění, jsme vázáni evropskými pravidly, zatímco u veřejného pojištění máme volnou ruku při tvorbě národního systému.
„Nejvíce mě na dnešní debatě překvapilo směšování tak rozdílných a v právu zcela oddělených institutů, jako je veřejné zdravotní pojištění a soukromé komerční pojištění, a nepochopení jejich rozdílů. Stejně tak mě zaráží nepochopení rozdílů mezi zdravotními pojišťovnami poskytujícími veřejné zdravotní pojištění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění a mezi komerčními subjekty, byť by jejich matky byly zdravotní pojišťovny,“ říká k tomu Karel Haas.
„Zdůrazňuji, že mluvíme o cizincích mimo EU, kteří tu mají pobyt déle než 90 dní, ne pobyt trvalý. To nejde směšovat s veřejným pojištěním českých občanů, jde o něco naprosto jiného. Chtěli jsme, aby bylo téměř stoprocentně pokryto riziko, že zdravotnická zařízení všech typů dostanou za svou práci zaplaceno. Nedovedu si představit, jak by se tu dělala zdravotní turistika, protože tam nemluvíme o akutních věcech, které musíme ošetřit, děj se, co děj – ať je člověk pojištěný, nebo ne. Za zdravotní turistikou nejezdí akutní pacienti. Jinými slovy, zdravotnické zařízení nabídne jenom ty služby, které se do pojištění vejdou,“ oponuje Kuchařovi také Roman Kraus.
Podobným rozepřím nad problematikou zdravotního pojištění cizinců se ovšem podle Toma Philippa (KDU-ČSL) dalo předejít. Když byla novela v roce 2021 přijata, byl stanoven několikaletý limit na to, aby se ministerstva zákonem zabývala a připravila vhodnější, ideálně nemonopolní způsob vyhovující správné praxi v rámci EU. To se nestalo, a tak se iniciativy chopili senátoři.
„Diskuze jsou teď důsledkem toho, že to neprošlo řádným legislativním procesem – neproběhla připomínková řízení, novela se náležitě nediskutovala a nemohli se k tomu vyjádřit právníci. Výsledkem je několik měsíců trvající vypjatá atmosféra,“ uzavírá Tom Philipp.
Michaela Koubová
