Stárnutí české společnosti je nevyhnutelné a již nyní je potřeba začít řešit palčivou otázku, jak v budoucnu sociální a zdravotní systém ufinancovat. Komplexní návrh k řešení této výzvy představil 17. dubna na sympoziu Zdravotnického deníku na téma Koncept systémových změn pro udržitelné zdravotnictví 2030+ Ladislav Švec, ředitel Kanceláře zdravotních pojišťoven. Je přesvědčen, že bez provedení zásadních změn nebude možné udržet systém tak štědrý, jako je dnes. Jim však v cestě stojí několik překážek, mezi nimi například nejasně vymezená odpovědnost zainteresovaných institucí a krátkodobost politického uvažování. „Myslet na to, co přijde po nás, není slabost, ale síla,“ nechal se slyšet Švec.
Na úvod svého příspěvku ředitel Kanceláře zdravotních pojišťoven zmínil několik statistika ilustrujících demografickou proměnu společnosti. Z nich je patrné, že od začátku příštího desetiletí bude v české společnosti po dalších 30 let růst podíl důchodců, tedy skupiny obyvatel nejvíce vyžadující zdravotní péči, zatímco podíl lidí v aktivním věku se bude adekvátně ztenčovat. S tím vzrostou náklady na zdravotní péči a rovněž deficity v hospodaření pojišťoven.
„Toto je poslední dekáda ideální věkové struktury obyvatel,“ varoval Švec, který volá po zefektivnění celého systému, a to tak, aby byl systém udržitelný i bez výrazného navyšování každoročně vynakládaných prostředků. „Beze změn brzy nebude možné neomezený a solidární rozsah nároků ani předstírat a možnost sanace potřeb plošným zvyšováním výdajů skončí,“ doplnil.
Krátkodobé uvažování je cestou do pekel
Jako jednu z příčin hrozících problémů Švec jmenoval krátkodobost politického uvažování. „Měli bychom vysvětlovat a diskutovat tak dlouho, dokud bude třeba, a ne se řídit striktně časově omezeným obdobím jednotlivých volebních cyklů. To je cesta do pekel,“ zdůraznil. „Neměli bychom věřit lidem, kteří přijdou a řeknou, ‚teď jsem vymyslel, co je třeba udělat – do června uděláme věcný záměr, do prosince paragrafové znění a příští rok to může platit‘. To jsem ve svém profesním životě zažil už mnohokrát,“ narážel Švec na předchozí neúspěšné iniciativy politiků. Sám proto prosazuje pomalejší, ale o to pečlivější přístup, který popisuje jako „cestu postupných krůčků“. Potřeba je ovšem mít vytyčený konkrétní směr, k němuž se poté budeme těmito krůčky přibližovat.
Kromě nerealistických očekávání stály podle něj za krachem dřívějších pokusů o koncepční změnu ve zdravotnictví také nepřipravenost prostředí, nepředjednaná politická podpora, nedostatečně vysvětlený obsah změny a fakt, že šlo o osamocené dílčí opatření, nikoliv o skutečně systémově vedenou reformu. Švec míní, že vhodnější je prosazovat celé bloky, nikoliv jednotlivosti. Současně však vyzdvihl důležitost toho, řešit změnu v souvislostech s oblastmi, které sice nejsou její součástí, ale přísluší k ní. Jinými slovy, řešit současně příjmovou, výdajovou, organizační i administrativní stránku věci.
Horký brambor odpovědnosti
Aby mohly být nutné změny zavedeny s co nejnižší mírou rizika, že ji shodí výsledek voleb, bylo by podle ředitele Kanceláře zdravotních pojišťoven vhodné téma zajištění dlouhodobé udržitelnosti zdravotnického systému co nejvíce odpolitizovat, a větší míru kompetencí tak přiřknout zdravotním pojišťovnám. „Domnívám se přitom, že není nutné budovat nový systém, to by bylo kontraproduktivní, ale že bychom spíše měli vymyslet, jak naplnit ten systém, co máme, odpovídajícím a efektivnějším obsahem,“ doplnil.
Za zásadní považuje Ladislav Švec jasné a zřetelné vymezení odpovědnosti jednotlivých institucí, neboť současný stav, kdy se jejich působnosti v některých oblastech překrývají, podle něj vede k neodpovědnosti a neefektivnímu využívání prostředků. „Když si dva nejsou jistí, kde je odpovědnost, tak žádná odpovědnost není,“ glosoval situace, kdy řešení nějakého problému maří snaha zainteresovaných subjektů přehodit starost na jiného. Ke komplikované situaci kolem rozdělení rolí státních institucí ředitel uvedl příklad, kdy každá nemoc či úraz pojištěnce spadá do působnosti hned tří až čtyř institucí. Tomu by podle něj pomohlo sjednotit nemocenské a zdravotní pojištění.
Pojišťovny nemají hradit všechno
Asi největší změnou, kterou by navrhovaná koncepce přinesla, je změna výše úhrad za zdravotní péči. Nově by měla vedle základní složky nároků a pojistného fungovat i individuální složka, stanovená zdravotní pojišťovnou. „Myslím, že bychom měli konečně přiznat, že existuje nějaký prostor pro přímé úhrady; že existuje místo, kde je vlastně v pořádku, že lidé platí; že jsou i služby, které nemají být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění,“ řekl otevřeně. Limitovaný rozsah plně hrazených služeb a zboží by podle něj pomohlo k účinnější správě výdajů.
Ředitel Kanceláře zdravotních pojišťoven uvedl, že tento zásah může na někoho působit jako signál ke snížení solidarity systému. Jedním dechem ovšem dodal, že opak je pravdou. „Ten koncept, který nabízíme, je možnost, jak zachovat robustnost, rozsah nároků a dostupnost zdravotní péče i těm lidem, kteří si jí nemohou zajistit,“ bránil sociální aspekt své koncepce.
V souvislosti s navrhovanou úpravou úhrad Švec zmiňuje i koncept takzvané vratky, jakési refundace části pojistného za zdravotně odpovědné chování. „Koncept motivační vratky je tím, co zajistí, abychom pojištěnce motivovali k chování, solidárnímu k veřejným zdrojům a nakonec i k vlastnímu zdraví,“ vysvětlil Švec zvláštní prvek, pro který se inspiroval v holandském zdravotnickém systému. Má jít o součást pozitivně motivační stránky celého systému. „Klíčovým předpokladem pro to, aby změna byla úspěšná, bude nepochybně i argumentace, a ta musí probíhat v obou směrech, jak ve směru negativním, to znamená vysvětlovat, co hrozí beze změny, tak ve smyslu pozitivním, a vysvětlovat, co změna naopak pojištěncům a dalším subjektům bude přinášet,“ uzavřel Švec.
Filip Krumphanzl
