Je obezita nemoc nebo pouze následek nezdravého životního stylu? Na téma Obezita – stále výraznější zdravotní riziko diskutovali odborníci u kulatého stolu, který byl pořádán pod záštitou místopředsedy Výboru pro zdravotnictví Petra Fifky. Podle předsedy České obezitologické společnosti ČSL JEP profesora Martina Haluzíka je potřeba problém řešit komplexně – od preventivních kampaní po zvýšení dostupnosti obezitologické péče.

„Obezita je nemoc. Je spojena s celou řadou dalších onemocnění a komplikací – na prvním místě s cukrovkou druhého typu, která nás stojí zhruba jednu pětinu z celého zdravotnického rozpočtu. Není to však léčba cukrovky, ale léčba komplikací. Pokud budeme schopní obezitu řešit na úrovni prevence nebo ji léčit natolik včasně, abychom předešli komplikacím, ušetříme velké množství peněz,“ otevřel problematiku obezity předseda České obezitologické společnosti ČLS JEP Martin Haluzík z Institutu klinické a experimentální medicíny. 

Neméně závažná je také obezita u dětí, která bohužel stále narůstá, na což upozornil člen výboru České obezitologické společnosti ČLS JEP Jan Boženský, který působí na dětském oddělení v nemocnici AGEL v Ostravě. „Děti jsou vystaveny obezitologickému prostředí stejně jako my dospělí, ale neumí si některé věci zařídit samy. V roce 1991 jsme v České republice měli tři procenta dětí s obezitou a sedm procent dětí s nadváhou. V postcovidovém období máme více než šestnáct a půl procent dětí s obezitou a téměř deset procent dětí s nadváhou. Dnes máme děti, které vyžadují i medikamentózní terapii a myslím si, že je to otázka pár let, kdy se tato terapie stane u dětí naprosto standardní,“ konstatoval na kulatém stole a dodal, že za dětskou obezitu nemůže nikdo jiný než rodiče dítěte. 

Někteří praktici nevidí obezitu jako nemoc 

„Většina pacientů má největší styk se svým praktickým lékařem. V České republice je mnoho praktických lékařů, kteří neuznávají obezitu jako nemoc. Většinou to končí tak, že pacient odchází s tím, že má méně jíst a více se hýbat. Nedochází k tomu, že by pacienta odeslal dál k psychologovi, nutričnímu terapeutovi nebo obezitologovi,“ upozornil předseda výboru PaciMed Miloslav Čermák. 

Podle další z diskutujících u kulatého stolu Šárky Slabé, členky výboru České obezitologické společnosti ČLS JEP, je ale u dětských i dospělých obézních pacientů klíčová především psychologická podpora. „Dětská obezita není sama o sobě. Je třeba psychologická práce s rodiči,“ zdůraznila.

„Musíme akceptovat, že obezita je způsobená nezdravým životním stylem, ale stejně tak je způsoben například vysoký krevní tlak. To jsou nemoci, u kterých nikdo nezpochybňuje, že jsou to nemoci,“ podotkl Haluzík a kvitoval, že psychologická podpora je zde zásadní, protože dokáže odhalit věci, které lékař často může přehlédnout. 

Mohlo by vás zajímat

Bez motivace zhubnout nelze 

Podle Šárky Slabé u obézních pacientů často dochází ke stigmatizaci, s čímž je také zapotřebí pracovat. „V současné době praktici procházejí kurzy, jak komunikovat nebo jak se zeptat na to, jestli pacient vůbec chce obezitu řešit. V momentě, kdy pacient dostane úkol, který nemůže splnit, dostává se do „kolečka“ opakovaného selhání, dostane nálepku, že je nespolupracující, nemotivovaný a že nemá smysl s ním něco dělat,“ doplnila. Označení člověka za obézního může navíc v současné době hraničit až s body shamingem, který může podle Martina Haluzíka být v mnoha případech spíše nebezpečným. „Varoval bych před hyperkorektností. Pokud je influencerka s těžkou obezitou třetího stupně a říká, že je to v pořádku, tak je to opačný extrém.“ 

„I po bariatrické chirurgii je potřeba dodržovat změnu životního stylu, protože pacienti mohou přibrat zpátky na svou původní hmotnost,“ upozornil Haluzík. Nicméně právě hledání motivace může být pro řadu obézních pacientů problematické. „S jídlem se potkáváte každý den a musíte fungovat. Vyléčený alkoholik si alkohol domů nekoupí, vyléčený kuřák si nekoupí cigarety, ale my s tím musíme pracovat,“ podělila se na kulatém stole o svůj příběh pacientka Iva Kadilaková, která absolvovala bariatrickou operaci. 

Chybí Čechům nutriční gramotnost?

Správné vybírání potravin, s čímž se pojí dostatečné přemýšlení o stravování, bylo dalším z klíčových témat kulatého stolu. Podle Martina Haluzíka je nutriční gramotnost první krok k tomu posunout se směrem ke komplexnějším opatřením. „Já jsem rád, že na různých úrovních už změny probíhají. Diskutuje se třeba o úpravách stravování ve školních jídelnách. To, co chybí, je komplexní program, který by zahrnoval všechno – preventivní opatření a zvýšení nutriční i celkově zdravotní gramotnosti populace. Někteří pacienti ani lékaři si automaticky nespojí obezitu s infarktem a dalšími komplikacemi. Skvělý by byl komplexní program, který bude zahrnovat všechny zmíněné aspekty a jeho důležitou součástí bude klinický pohled, ale i prevence a zvyšování vzdělávání populace,“ zdůraznil. 

Nedostatečné kapacity v psychologické i diabetologické péči

Ačkoliv Česká obezitologická společnost vyzývá ke komplexnímu propojení zdravotní péče napříč několika různými obory, kapacity v psychologických i diabetologických ambulancích jsou přeplněné. Ještě horší situace je ve venkovských oblastech. „Za obezitologickou společnost se snažíme, abychom měli aktuální síť obezitologických ambulancí a center tak, aby to bylo místo, kde pacienti mohou najít seznam lékařů, kteří jsou v dostupné vzdálenosti,“ uvedl Haluzík a zároveň dodal, že neexistuje žádná země, ze které bychom si v této oblasti mohli vzít příklad. „Tady je nutná podpora na úrovni státní správy. Je potřeba aby byla lepší dostupnost nutričních terapeutů, ale takových, kteří absolvují vysokou školu, ne třídenní kurz. Volá to po komplexním přístupu na úrovni ministerstva zdravotnictví, kde u stolu budou sedět zástupci lékařů, dalších odborníků a pacientů. Není to v silách samotné obezitologické společnosti,“ uzavřel.

Nela Slivková