Vysoce inovativní léčiva založená na genové, buněčné či tkáňové bázi jsou často označována za další krok v léčbě o pacienty s mnoha různými onemocněními. Většina současných vývojových projektů i klinických studií však probíhá v režii univerzit, farmaceutický průmysl totiž odrazuje několik zásadních faktorů. Poukázal na to nedávný workshop pracovní skupiny pro zdraví, která spadá pod výbor Evropského parlamentu pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI). Evropská unie by zabrzděný stav chtěla odblokovat a povzbudit inovace, které rozšíří dostupné spektrum moderních léků pro pacienty ve všech zemích EU.
Poslední workshop pracovní skupiny pro zdraví výboru ENVI, která po vzniku podvýboru pro veřejné zdraví (SANT) přestává fungovat, dokázal rozvířit stojaté vody a přitáhl tolik potřebnou pozornost k léčivým přípravkům pro moderní terapie (Advanced Therapy Medicinal Products – ATMP). Jsou do nich vkládány obrovské naděje, že pomohou k uzdravení či ke zlepšení kvality života mnoha pacientů, protože jim tato léčiva mohou nabídnout léčbu šitou prakticky na míru.
Dosud schváleným lékům pro moderní terapie se nadějná očekávání většinou podařilo naplnit, ale nových produktů vzniká relativně málo. Kromě již popsaných obtíží s klinickým výzkumem, složitým získáváním dat pro vyhodnocení bezpečnosti, účinnosti a kvality při žádostech o registraci léčiv a nadměrně striktních regulatorních pravidel je limitujícím faktorem také samotná podstata těchto medikamentů.
Malá atraktivita pro velké firmy
Vývoj v oblasti inovativních léčiv ovlivňují nejen zmíněné komplikace zvyšující náklady, ale i vysoká míra nejistoty. Ta je spojena s výzkumem a klinickým testováním jako takovým, ale také s nejistým úhradovým statusem. „Léčivé přípravky pro moderní terapie jsou často velmi drahé a navíc určené jen pro malé skupiny pacientů, což z nich činí méně atraktivní investici pro farmaceutický průmysl. Zájem velkých firem je proto značně omezený,“ říká advokátka Juli Mansnerus, vedoucí oddělení Life Sciences and Healthcare ve firmě Dittmar & Indrenius Attorneys a postdoktorandka v oboru lékařského a biologického práva na Helsinské univerzitě.
Menším firmám a evropské akademické obci při vývoji těchto léků navíc stojí v cestě další překážka. Juli Mansnerus připomíná, že nařízení č. 1394/2007 (ATMP regulace) bylo poměrně silně ovlivněno průmyslovým lobbingem. „To vyústilo v aktuální stav, kdy se požadavky na správnou výrobní praxi na průmyslové úrovni vztahují rovněž na menší firmy a akademickou sféru, což těmto subjektům významně komplikuje situaci i přístup jejich léčivých přípravků na trh,“ upozorňuje.
Přesto je výsledkem situace, kdy velké farmaceutické společnosti mají na trhu s léčivými přípravky pro moderní terapie zhruba osmiprocentní podíl, zatímco akademická sféra je zcela dominujícím hráčem. Aktuálně probíhá v oblasti těchto inovativních léků mnoho vývojových projektů i klinických studií, ale většinou stále v režii univerzit.
Navíc jak poukazuje Juli Mansnerus, množství léčiv, která jsou k dispozici a mají registraci, je pořád velmi omezené. V letech 2009–2022 jejich počet sice postupně rostl, ale ne všechny jsou dostupné ve všech zemích EU. A některé jsou po registraci z komerčních důvodů dokonce stahovány z trhu.
Složitosti výrobního procesu
Značné nesnáze pro velké i malé vývojáře na poli léčivých přípravků pro moderní terapie mimo jiné přináší složitost výroby těchto medikamentů. Jsou založeny na genech, buňkách a tkáních, což jsou omezeně dostupné materiály. Navíc mohou být značně variabilní vzhledem k jejich získávání od různých dárců či přímo od pacientů, což může ovlivňovat jejich sílu.
„Testování síly je zásadní věc, aby bylo zajištěno, že pacient dostane produkt, který bude fungovat. Jeho cílem je zároveň ověřit, že když daný biologický materiál projde stejným výrobním procesem, tak navzdory variabilitě těchto materiálů získáme konzistentní, stejně účinný produkt,“ uvádí Ilona Reischl, předsedkyně Výboru pro pokročilé terapie (Committee for Advanced Therapies – CAT) Evropské lékové agentury. Testování síly však není snadné, protože mechanismus účinku je často poměrně složitý. Navíc při použití stejných biologických materiálů, ale dvou různých výrobních procesů, nemusí vzniknout stejný produkt se stejnou účinností.
Další skutečností, kterou je při výrobě léčivých přípravků pro moderní terapie nutné brát v potaz, je podle Ilony Reischl i limitující faktor v podobě omezené doby kultivace buněk v kultuře. Protože jak upozorňuje, nelze nechat produkt v médiu ležet věčně a je nezbytné ho rychle aplikovat pacientovi, což přináší rovněž logistické problémy.
A řeší se také další otázky, třeba jak budou tato léčiva pacientům v běžné praxi podávána, zda to vyvolá potřebu specifických zdravotnických prostředků či vzniku specializovaných zdravotnických center, případně poskytování nějaké návazné péče.
Změny pro vyšší flexibilitu výroby
„Pro zjednodušení výroby byly nedávno zavedeny některé úpravy a vyšší flexibilita v rámci normy pro správnou výrobní praxi, kde byly pokyny více přizpůsobeny specifickým potřebám těchto léčiv. Jejich cílem je podmínky přiměřeně přizpůsobit riziku a představují pozitivní vývoj, který by mohl pomoci urychlit vstup těchto léčivých přípravků na trh,“ popisuje advokátka Juli Mansnerus.
Jenže zapotřebí zřejmě budou ještě další změny, protože náklady spojené s dodržováním předpisů pro správnou výrobní praxi podle ní pořád představují zásadní překážku pro převedení výzkumu do podoby funkčních moderních terapií. Nadměrně přísné technické požadavky jsou totiž hlavně pro malé a střední aktéry z akademické sféry stále neúměrně nákladné a brání inovacím.
Význam univerzitních výzkumných pracovišť přitom zůstane zásadní i v budoucnu. A to především v rámci doplňování farmaceutického průmyslového sektoru v případě přípravků, které jsou určeny pro velice malé skupiny pacientů, a proto mají jen velmi nízkou, či vůbec žádnou komerční hodnotu, takže o jejich vývoj ze strany farmaceutických firem asi nebude ani ve vzdálenější budoucnosti zájem.
Evropa na dobré cestě vpřed
Velkým farmaceutickým společnostem i menším a univerzitním vývojářům má pro podporu vývoje léčivých přípravků pro moderní terapie pomoci třeba adaptace vybraných právních i regulatorních norem, sladění klasifikace těchto léků na úrovni EU i národních států, vyřešení otázek kolem plateb a úhrad či poradenství, pomoc a specifické pobídky od Evropské lékové agentury.
Univerzitním pracovištím, které jsou aktuálně hlavním hráčem v oblasti těchto inovativních léčiv, by navíc prospělo vyřešení obtíží s nedostatečným financováním výzkumu, klinických studií i podávání žádosti o registraci nových přípravků, které je pro ně značně zatěžující. „Víme, že před sebou ještě máme spoustu výzev, které bychom měli splnit, ale již nyní lze říci, že jsme na dobré cestě vpřed,“ tvrdí předsedkyně Výboru pro pokročilé terapie v agentuře EMA Ilona Reischl. A když je politická vůle, řešení se vždy najde…
Lenka Springs
