Proč stát neumožňuje větší flexibilitu v pracovním životě během mateřství? Tkví největší úskalí v nastavení společnosti? A dojde v této oblasti k posunu správným směrem? Odpovědi na tyto otázky hledali účastníci kulatého stolu Zdravotnického deníku s názvem Možnost pracovat akorát že vůbec aneb ženy, flexibilita, diverzita a management zdravotnictví.
„Stát nepočítá s tím, že by žena chtěla během pobírání peněžité pomoci v mateřství pracovat, ať už ve větším úvazku nebo menší počet hodin. Pokud chcete pracovat, legální cesty, jak to provést, nejsou vůbec jednoduché,“ uvedla na kulatém stole Zdravotnického deníku zubní lékařka a vyučující na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy Bára Malíková. A dodala, že je zapotřebí apelovat na příslušné orgány, aby dávka v mateřství nebyla natolik svázaná s pracovním úvazkem a nemožností reálně pracovat. „Pokud bude žena pracovat, bude odvádět také daně. Proč jí v tom bránit? Tuto bariéru je třeba odstranit,“ uvedla Malíková.
Rodičovská dovolená, která navazuje na mateřskou dovolenou, zase přináší překážky v oblasti lékařské praxe. „Z mého pohledu by bylo fajn, když bych si mohla své praxe odchodit, ale nemůžu, protože jsem na rodičovské a vlastně nepracuji,“ upozornila na další problém s flexibilitou Marie Lopourová ze sekce pro komunikaci s ministerstvem zdravotnictví mladých lékařů ČLK. Zároveň dodala, že je diskriminační také povinné zaškolování do zaměstnání, když lékař přichází po rodičovské dovolené zpět. „U menších nemocnic a praktiků po získání specializace nikdo nezkoumá, jestli něco umíte a jak kvalitní ta péče je. Na tom bychom měli více zapracovat. Máme nějaký předpis, že pokud se vrátí maminka z rodičovské dovolené do zdravotnického zařízení jako zaměstnanec, tuším po pěti letech, musí absolvovat zaškolovací půl rok. Po lékařích, kteří mají vlastní praxi a po atestaci nastoupí jako zaměstnanci, to nikdo nechce,“ upozornila.
Na problematiku vzápětí reagoval náměstek ministra zdravotnictví Josef Pavlovic, podle kterého je dřívější zapojení žen do pracovního procesu žádoucí. „Ministerstvo práce a sociálních věcí tuto debatu již otevřelo. Jedná se o návrh sousedského hlídání, který vzbudil velkou vlnu emocí. Je to v legislativním procesu,“ uvedl a dodal, že MPSV společně s Národní ekonomickou radou vlády připravuje také novou strategii, která se týká sladění rodinného života s pracovním.
Podle ředitelky Státního ústavu pro kontrolu léčiv Ireny Storové je palčivou otázkou také nedostatečná kapacita školek a jeslí v České republice. „Nemáme kam dát malé děti. Dát malé dítě do školky je mise téměř nemožná,“ uvedla a dodala, že soukromé hlídání s sebou nese finanční nároky, které si ne každý může dovolit. S tím souhlasí také projektový manažer a specialista pro práci se zaměstnavateli Gender studies o.p.s Josef Vošmik. „Je zapotřebí aby jesle a školky byly dostupné geograficky, finančně i kapacitně. Na to hodně narážíme. Financování dětských skupin je vázáno na evropský sociální fond. Mělo by to být jednodušší,“ řekl Vošmik.
Personální politika uvnitř firem aneb „Kdy půjdete na mateřskou“?
„Vývoj v České republice v HR značně stagnuje a někdy jde i opačným směrem. Díky západnímu popostrčení došlo k decentnímu zachvění a instituce se začaly soustředit na některé potřeby lékařek a lékařů. Zřizovatelé ale často odmítají odpovědnost za zřízení dobrého prostředí,“ podotkla během debaty Andrea Daňková, tajemnice ředitele Ústavu hematologie a krevní transfúze, která se zároveň zhostila úvodní prezentace kulatého stolu. „Lékaři se potýkají s tím, že jim zaměstnavatel nechce vyhovět s částečnými úvazky nebo se jich rovnou ptá, kdy půjdou na mateřskou a jestli už dítě mají, což není správně. Na to nemají ani nárok se ptát,“ řekla Daňková.
Ačkoli by podle slov Josefa Pavlovice všechny organizace měly postupovat genderově neutrálně, žena má v očích zaměstnavatele v určitém časovém období vždy menší šance k uzavření pracovního poměru. „Ministerstvo zdravotnictví se aktivně účastní těchto debat. Měla by být pozitivní vlna, to znamená usnadnit a snižovat bariéry. V některých okamžicích je bariéra pro ženy daleko vyšší než pro muže. Žena je statisticky vnímána jako primární pečovatel. Mezi 25 až 35 lety má pro zaměstnavatele nižší atraktivitu,“ uvedl Pavlovic. Zároveň dodal, že ministerstvo zdravotnictví chce, aby tyto věci zaznívaly nahlas. „Pokud se to děje v nemocnicích pod správou ministerstva, budeme rádi, když se tu informaci dozvíme,“ dodal Pavlovic.
Právě dokazování případů diskriminace je podle Josefa Vošmika kamenem úrazu a je proto zapotřebí diverzita personálních komisí. „Když se to děje, je to mezi čtyřma očima. Je třeba legislativní krok, aby komise, které posuzují uchazeče a uchazečky byly diverzifikované, aby to byli lidé různých zkušeností a různého pohlaví,“ navrhnul Vošmík během debaty.
Je zapotřebí snížit administrativní zátěž
„To, co by ženám velmi pomohlo, je digitalizace. Co nejvíce věcí si vyřídit z počítače. Na naší fakultě jsou úřední hodiny. Aby tam doktorky musely chodit v úředních hodinách, to jsem byla jak v Jiříkově vidění,“ glosovala další z účastnic kulatého stolu, tajemnice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Tereza Fussgänger.
Podle Ireny Maříková bude mít Institut postgraduálního vzdělávání brzy nový informační systém, který by měl mnoho věcí usnadnit. „My máme na starost vytvořit informační systém, který bude administrovat celé vzdělávání, jak školence, tak akreditace zdravotnických zařízení, ale také třeba evaluaci systému vzdělávání. Pevně doufám, že v první polovině příštího roku by první model mohl být,“ uvedla. Dodala, že Institut také plánuje školení pracovníků, kteří mají na starost vzdělávání na personálním oddělení v nemocnicích a také větší komunikaci s jednotlivými kraji.
Nela Slivková
Foto: Radek Čepelák
