Důstojnější podmínky pro lékaře i lékařky, lepší flexibilita směn, školky v nemocnicích, ale i prosté odbourávání genderových stereotypů ve společnosti. Téma otevřel historicky první takto zaměřený kulatý stůl Zdravotnického deníku s provokativním názvem Možnost pracovat akorát že vůbec aneb ženy, flexibilita, diverzita a management zdravotnictví.
„V dnešní době je stoprocentní péče o dítě vnímaná jako norma. Přičtěme si do této rovnice fakt, že chybí flexibilita a 95 procent pečujících jsou stále ženy. Přičtěme si k tomu další fakt, že existuje fenomén tříleté rodičovské dovolené,“ otevřela kulatý stůl Zdravotnického deníku tajemnice ředitele Ústavu hematologie a krevní transfúze Andrea Daňková. A dodala, že ačkoliv je české lékařství stále spíše reaktivní než proaktivní, daří se dělat drobné pokroky.
Podle náměstka ministra zdravotnictví Josefa Pavlovice se vše odvíjí od nastavení společnosti. Dodnes například nebylo zvykem, že by na kongresech existovaly dětské koutky. Na spoustě konferencích se ale v dnešní době už jedná o jakýsi nepsaný standard. „Je to posun ke snížení bariér, aby se mohli setkávat všichni. Pokud se maminky snaží skloubit dvě role, tak je jim to umožněno. Jde o nastavení komunikačních prostředků, času i místa tak, aby bariéry zapojení byly u rodičů co nejnižší. Pokud to nemáte, spíše vás to handicapuje,“ řekl Paclovic.
Zřizování dětských koutků kvitovala i ředitelka Institutu postgraduálního vzdělávání Irena Maříková. „Na IPVZ musíme vybudovat dětský koutek. Chodí k nám spoustu mladých lékařů a lékařek. Teď se v podstatě stydím, že nad tím tato instituce ještě nezauvažovala,“ uvedla v souvislosti se slučováním rodinného a pracovního života dnešních mladých lidí.
Kariéra nebo péče o dítě? Chceme obojí, shodují se mladé lékařky
„Jakmile společnost prodělá vývoj v tom, že ženy v určitém období prostě děti mají, a ne vždycky je žádoucí nebo možné dát dítě pryč na pět hodin, tak ženy budou více motivované k tomu, že do té práce půjdou,“ uvedla v diskuzi Bára Malíková, zubní lékařka a vyučující na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Projektový manažer a specialista pro práci se zaměstnavateli Gender studies o.p.s Josef Vošmik ale upozornil, že zdaleka nejsme tak daleko, aby byly genderové stereotypy pasé. „Společnost je nastavena tak, že péče je ženská záležitost a žena, která nechce pečovat a chce mít kariéru, je krkavčí matka a kariéristka,“ podotkl.
Podle přednosty 3. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a fakultní nemocnice Motol profesora Roberta Lischkeho je zapotřebí každé kvalitně fungující pracoviště vést moderním způsobem. „Musíme se modlit, aby dívky dělaly chirurgii, aby nás měl kdo operovat. Jenom kvalitně budované pracoviště může mít dobré výsledky.“ Také upozornil na stále zakořeněnou stereotypní představu o ženách na mateřské dovolené. „V České republice je ten konstrukt, že pokud žena není tři roky s dítětem sama, tak dítě skončí na psychiatrii na antidepresivech. Může to být na ženy velký společenský tlak. Je to společensky zakořeněno jako například rizikové těhotenství – to znamená devět měsíců ztracených, poté tři roky na mateřské, a to v tak dynamicky se vyvíjejícím oboru jako je medicína,“ krčil rameny u kulatého stolu.
Mohlo by vás zajímat
Podle ředitelky Státního ústavu pro kontrolu léčiv Ireny Storové je zapotřebí ženám v tomto ohledu dodávat více odvahy. „Žádná matka není špatná, když si neřekne o mateřskou. Nikdy se nikdo neptá otců: ‚Vy máte dvě malé děti, zvládnete to?‘,“ nastínila Storová problém s vnímáním genderových rolí a stereotypů v rodinném životě.
Začnou existovat nemocniční školky?
Další z problémů, které otevřela diskuze u kulatého stolu, je absence míst v nemocnicích, kam by mohli lékaři umístit na několik hodin své dítě. „Ve zdravotnictví je velmi specifická pracovní doba. U chirurgů je to těžko plánovatelná péče. Pokud má zdravotnické zařízení možnost, mělo by myslet na to, že všichni v něm mají děti. Management, sestry, doktoři i uklízečky. Tým v nemocnicích tam musí být pořád. Management nemocnice by měl proto zařídit místo, kam dítě dát. Už jenom to je vstřícný krok, a bylo by to legální,“ nastínila problematiku Marie Lopourová ze sekce pro komunikaci s ministerstvem zdravotnictví mladých lékařů ČLK. „Pokud nám zařízení nenastaví vlídnou tvář, tak tam nemůžeme být, a to se netýká jenom zdravotnictví,“ uzavřela.
Nela Slivková
Foto: Radek Čepelák
Ke kulatému stolu Zdravotnického deníku na téma Možnost pracovat akorát že vůbec aneb ženy, flexibilita, diverzita a management zdravotnictví se vrátíme v dalších článcích.
