Jsou regiony, v nichž je dostupnost lékárenské péče nízká. Na druhé straně je řada míst, zejména ve městech, kde je lékárna prakticky jedna vedle druhé. V České republice totiž ohledně zakládání lékáren chybí jakákoliv koncepce – vše je ponecháno na volné soutěži. Takže když pak poblíž již zavedené lékárny otevře nová, dochází mezi nimi ke konkurenčnímu boji o pacienty. Rozložení lékárenské sítě totiž není rovnoměrné. Tento fakt může ekonomicky slabší subjekt dohnat až za hranici existence. Přináší kumulace lékáren v jedné lokalitě zkvalitnění lékárenské péče, nebo má tento jev i negativní aspekty?

S problémy se v neregulovaném konkurenčním prostředí potýkají zejména nezávislé lékárny, které oproti řetězcům mají menší kapitál i méně personálu. Pacientům tak často nemohou nabídnout obdobně široké ordinační hodiny a zaměstnanci navíc bývají zaneprázdněni i řadou doprovodných aktivit, které by za ně u řetězců řešila centrála. Samostatnou kapitolou je ekonomická síla řetězců při vyjednávání nákupů velkého množství léků, kterou nezávislé lékárny nedisponují. Kombinace těchto faktorů pak má bezesporu vliv na rozhodování zákazníků.

Směřujeme k oligopolnímu trhu

„Běžně v Evropě je standardem to, že na základě demogeografických podmínek se stanovuje síť lékáren, aby byla zajištěna dostupná péče. Tady to máme tak, že vedle mojí lékárny může vzniknout druhá lékárna jenom proto, že si koupila data, že mně se daří, takže mě sestřelí a já budu muset zavřít,“ nechala se na nedávném kulatém stole v Poslanecké sněmovně, kde se řešilo hlavně téma nedostatku léků, slyšet brněnská lékárnice Kristýna Pilátová. Přestože svými slovy nemířila přímo na lékárenské řetězce, nýbrž na konkurenci obecně, podle závěrečné zprávy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) se v předchozích letech zastoupení lékáren v Česku mírně změnilo právě ve prospěch řetězců. „Je zde patrná určitá tendence k tržní koncentraci směřující k oligopolní struktuře trhu,“ stojí ve zprávě. 

Jinak zatím k nijak dramatickému úbytku v celkovém počtu lékáren nedochází. V roce 2021 dokonce oproti roku předchozímu počet lékáren vzrostl na 2735, přičemž opět přibývaly zejména řetězcové lékárny. Potvrzují to i informace, které Zdravotnický deník získal od největších tuzemských lékárenských sítí. „Do ledna 2022 jsme vstupovali se 466 lékárnami, prosinec jsme uzavírali se 482,“ sdělil mluvčí společnosti Dr. Max Michal Petrov. Síť BENU vloni otevřela poboček ještě více, a to 36. „Růst chceme i v roce 2023, plánujeme otevřít alespoň 20 vlastních a 35 franšízových BENU Lékáren,“ avizoval manažer komunikace Marek Hubač.

Co se týče postupu při zakládání nové pobočky, Dr. Max prozradil, že si vždy provádí vlastní analýzu lokality. „Každý provozovatel, který se chce chovat jako řádný hospodář, musí analyzovat lokální trh a zabývat se návratností investic, protože lékárna krom toho, že je zdravotnickým zařízením, je i ekonomickou jednotkou,“ vysvětlil mluvčí Petrov. Podobně k tomu přistupuje i síť BENU. „Naše Akviziční oddělení vytipovává na základě interních analýz nejvhodnější lokality, případně konkrétní subjekty, pro rozšíření naší sítě,“ konkretizoval Hubač.

K případné právní regulaci Dr. Max zastává neutrální postoj a jeho mluvčí předeslal, že pokud by došlo k legislativní úpravě dle demograficko-geografických kritérií, lékárenská společnost by to respektovala.

Mohlo by vás zajímat

„Desátá lékárna v jedné obci nic nezlepší“

Regulaci by v této oblasti přivítal prezident Grémia majitelů lékáren Marek Hampel. „Myslím, že nastal čas se vážně zamyslet nad zajištěním rovnoměrně dostupné péče poskytované v lékárnách,“ sdělil Hampel Zdravotnickému deníku. Je přesvědčen, že vznik nových lékáren automaticky nepřináší zkvalitnění poskytované zdravotní péče, jen vytváří tlak na personální vybavení. „Ba co víc, zhorší dostupnost zdravotní služby v čase – mnohdy se zkracuje otevírací doba a neslouží se v sobotu a o pohotovostní lékárenské péči ani nemluvím, je zajištěna jen v některých velkých krajských městech,“ doplnil Hampel.

Grémium prý na regulaci sítě lékáren spolupracuje s Českou lékárnickou komorou (ČLnK), která téma rovněž dlouhodobě řeší. „Pravidla pro vznik nových lékáren by mimo jiné pomohla s dlouhodobě neudržitelným stavem nerovnoměrného rozložení lékáren, kvůli kterému nemají pacienti rovný přístup k lékárenské péči a především ti z menších obcí za ní musí dojíždět,“ vysvětlila pro Zdravotnický deník tisková mluvčí ČLnK Michaela Bažantová. Lékárny by podle ní měly vznikat tam, kde jsou potřeba s ohledem na pacienty. „Pátá nebo desátá lékárna v jedné obci neznamená lepší dostupnost, ale naopak vede k personálnímu nedostatku, kratší otevírací době lékáren, ukončení nebo minimalizaci individuální přípravy v konkrétní lékárně atd.,“ sdělila dále Bažantová.

Dřívější návrh neprošel

Na názor ohledně absence legislativy upravující lékárnickou síť jsme se za Zdravotnický deník zeptali také Ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) a Ministerstva zdravotnictví. „Není pravomocí SÚKL schvalovat zakládání lékáren. Ústav se vyjadřuje pouze k věcnému a technickému vybavení lékáren a dává závazné stanovisko,“ odpověděl stroze ústav. Ještě stručnější byl mluvčí Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob. „Otázka regulace vzniku lékáren je periodicky otevírána již řadu (let), nikdy zatím nedošlo k názorové shodě ani mezi provozovateli lékáren,“ sdělil.

Pravidla pro vznik nových lékáren jsou standardem v řadě evropských zemích. Trh je v tomto směru regulován například v Polsku, kde kromě omezení místa vzniku nových lékáren upravili také to, že si lékárnu může otevřít pouze lékárník coby garant odbornosti výkonu profese. Hampel rovněž připomněl, že i v České republice v minulosti existoval návrh na regulaci sítě lékáren, do legislativy se ho ovšem prosadit nepodařilo.

Filip Krumphanzl