Náležitá úhrada center pro vzácná onemocnění či urgentních příjmů, rozšíření úhrad robotických výkonů nebo specifické úhrady dětských pacientů – to jsou některé z priorit, s nimiž jde do dohodovacího řízení Asociace nemocnic ČR. Následná a dlouhodobá lůžková péče by zase ráda dorovnala rozdíl mezi úhradami a náklady na ošetřovací den. Ve hře je také diskuze o bonifikacích. Ty by se přitom mohly týkat například péče o proleženiny, zajištění ubytování doprovodu dětského pacienta nebo dostupnosti venkovních prostor pro rehabilitaci.
Asociace nemocnic ČR, která zastupuje velká lůžková zařízení, jde do dohodovacího řízení s několika prioritami. Tou první je koeficient navýšení zohledňující inflaci. Zde je ovšem otázka, jak se bude vyvíjet ekonomika a jakou inflaci tak můžeme očekávat. Protože předpovědi jsou v současné náročné době nelehké, chce se analytická komise dohodovacího řízení sejít ještě jednou po vydání dubnové makroekonomické predikce ministerstva financí, aby podle ní upravila čísla, s nimiž se bude ve vyjednávání kalkulovat (více jsme psali zde).
Další prioritou velkých nemocnic, které ostatně zastupuje i koordinátor segmentu akutní lůžkové péče v dohodovacím řízení ředitel FN Motol Miloslav Ludvík, je řešení ztrátovosti urgentních příjmů, specifika úhrad dětských pacientů či rozšíření úhrady robotických výkonů. Pozornost chtějí nemocnice věnovat také zpřesnění podmínek pro úhradu drahých léků a v neposlední řadě řešení úhrady péče o pacienty se vzácnými onemocněními. V Česku se totiž povedlo ustanovit v porovnání s jinými evropskými státy nadstandardní síť tzv. ERN center (tedy center zapojených do Evropských referenčních sítí pro vzácná onemocnění), která ovšem potřebují také nasmlouvat adekvátní úhrady.
V této souvislosti připomeňme i problematiku diagnostiky vzácných onemocnění, která nyní může být ohrožena kvůli pravidlům stanoveným evropským nařízením IVDR. Vzácná onemocnění se totiž většinou diagnostikují prostřednictvím tzv. in-house testů, tedy testů, které si daná laboratoř vyrobila či upravila sama. Ty provádí vesměs každá laboratoř, někde jde ovšem o jednotky, a jinde i o desítky. Každý takovýto typ testu přitom bude muset mít od příštího května zavedený systém řízení kvality, což je ovšem věc časově a personálně velmi náročná. Laboratoře při ERN centrech, kde se vzácná onemocnění diagnostikují, jsou tak pod enormní zátěží – například v Motole, kde se nachází jedno z hlavních center pro vzácná onemocnění v republice, veškerou nutnou administrativu dělají odborníci svépomocí na úkor vědecké a výzkumné činnosti, a pokud vše nestihnou, může být diagnostika některých vzácných chorob v ohrožení (podrobně jsme psali zde). Řešením by bylo externí zajištění všeho potřebného, k tomu jsou ale potřeba finance. A ty by podle tajemníka Asociace nemocnic ČR Josefa Svobody měly být zahrnuty právě ve zmíněných úhradách péče pro pacienty se vzácnými chorobami, které by nemocnice chtěly vyjednat v rámci dohodovacího řízení.
„Dnes tíži nákladů nese nemocnice. Převážná část vzácných onemocnění se dnes řeší v centrech ERN. Tato centra buď získají evropský certifikát při splnění náročných podmínek, nebo nikoliv. Úhrady by měly směřovat v první řadě k těm, kteří evropské podmínky plní. Úhrada center bude řešena i v rámci tohoto dohodovacího řízení na rok 2024,“ potvrzuje Josef Svoboda.
Rozdíl mezi úhradou a náklady v následné péči je více než 300 korun
Co se týče dlouhodobé a následné lůžkové péče, bude se zřejmě diskuze v rámci dohodovacího řízení točit kolem dvou hlavních okruhů. Tím prvním je navýšení úhrad tak, aby pokud možno pokrývaly náklady – což se ale dnes podle analýz, které segment předložil na jednání dohodovacího řízení, neděje. Zatímco průměrné náklady za jeden ošetřovací den tvořily v loňském roce 2932 korun, průměrná úhrada byla 2633 korun. Rozdíl tu sice byl i v minulosti, zdaleka ovšem ne tak velký. V roce 2017 činily průměrné náklady 1790 korun a průměrná úhrada byla 1649 korun, což znamená rozdíl 165 korun (oproti skoro 340 korunám v loňském roce).
„Za naši stranu byl návrh pro dohodovací jednání předložen jako společný za Asociaci českých a moravských nemocnic a Asociaci nemocnic ČR. V ekonomickém rozkladu jsme se teoreticky dostali až na hranici 120 procent proti základu. Víme ale, že musíme počkat na ekonomický vývoj celého státu, kde jsme upřímně na dně kasy,“ uvádí ředitel Hamzovy léčebny Luže-Košumberk Václav Volejník.
Podle něj se v rámci jednání dostaly na stůl také diskuse o zefektivnění práce v segmentu následné a dlouhodobé péče a otevřena byla diskuse k bonifikacím. Proto je také snaha obnovit práci pracovní komise ministerstva zdravotnictví pro následnou péči, kde by se za účasti zdravotních pojišťoven měly projednat nové typy kvality péče a její bonifikace. Ve hře je několik oblastí. Jednou je v rámci vybraných typů ošetřovacích dnů specifikovat rozsah péče o dekubity.
„Nejde jen o jasné kritérium, že zde má trvale být péče směřující k ochraně pacienta proti vzniku dekubitů. Jde též o to, zda konkrétní zařízení umí léčit dekubity, se kterými pacienti do zařízení přicházejí, lhostejno odkud. Program této péče je poměrně náročný, je nutný personál s doškolením a nejvyšší stupeň antidekubitních pomůcek, spotřební zdravotnický materiál i léčebný čas. Bude ovšem nutno změnit paradoxní pravidla, která dnes praví, že pro ošetřovací den 022 (tedy na lůžkách rehabilitačních odborných léčebných ústavů, pozn. red.) je přítomnost dekubitu kontraindikací k léčbě. To je dle mne již přežitek. Nutno ovšem potom blíže popsat, co je skutečnou kontraindikací,“ vysvětluje Václav Volejník.
Odměna za venkovní vybavení
Další příležitostí pro bonifikace u poskytovatelů zaměřujících se na děti pak je forma léčebného programu a logistiky při pobytu doprovodu. Rodič například může být ubytován na pokoji přímo s dítětem po 24 hodin, a to buď samostatně, nebo s dalším párem dítě – rodič. Zohledněno může také být, zda je přímo v pokoji sociální zařízení. Dalším řešením je ubytování rodiče zvlášť s tím, že se například může spolu s dítětem stravovat.
Do třetice pak je možné hodnotit prostorové vybavení zdravotnických zařízení, kdy například pro rehabilitační a fyzikální medicínu je ve vyhlášce uvedeno, že musí být k dispozici venkovní areál s vybavením pro nácvik chůze na různém povrchu, v nerovném terénu a na delší trase. V dětských zdravotnických zařízeních se zase počítá s vybavením herními prvky pro děti do šesti let a se sportovním hřištěm.
„Vlastní údaj ve vyhlášce je poměrně vágní. Nestanovuje vlastně nic. Přesto je z léčebného hlediska jasné, že pacienti s poruchami pohybu nutně venkovní prostory pro nácvik chůze nebo jízdy na vozíku potřebují. Stejně tak jako pacienti s dýchacími problémy, pro které je to i součást vlastní léčby. Není ovšem jasné, z čeho se údržba tohoto prostoru hradí, což by mělo být řešeno i obecně. Je to dle mne i problém zřizovatele, aby se v tomto za svá zařízení zasadil, nejen cestou stanovené normy pro úhradu za péči, která by venkovní prostor měla mít, ale i z hlediska ekonomiky zařízení, které zřizuje. Jde o další možnost, jak bonifikovat ta zařízení, která potřebný venkovní prostor mají vlastní nebo v pronájmu, udržují ho a slouží tímto účelem pacientům,“ dodává Václav Volejník.
Zdroj grafů: Zpráva Analytické komise DŘ
Michaela Koubová
