Ministerstvo zdravotnictví a MPSV (ministerstvo práce a sociálnívh věcí) přichystaly změnový zákon, který přichází s novým typem zdravotně-sociální pobytové služby. Lidé v terénu ovšem ze změn, které novela přináší, nejsou nadšeni. Obavy vyvolává například návrh na zrušení kontraktační povinnosti zdravotních pojišťoven u zdravotních sester v sociálních službách. Ministerstva ovšem deklarují, že jsou o změnách ochotna diskutovat. Faktem totiž je, že pokud zákon nezačne platit k 1. lednu 2024, nebudeme moci čerpat 8,5 miliardy korun z Národního plánu obnovy. Tématu se věnoval seminář s názvem Problematika sociálně-zdravotního pomezí v ČR jako výzva i příležitost, který proběhl na půdě sněmovního sociálního výboru 13. dubna.
„Vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala integrovat zdravotní a sociální službu v dlouhodobé péči. Proto už více než tři čtvrtě roku na resortu práce a sociálních věcí a zdravotnictví pracují odborné týmy pod vedením ředitelek Škampové a Odstrčilové, které připravily změnový zákon představující novou službu ve zdravotně-sociální péči. Ta přinese novou kvalitu tak, abychom občanům s vysokou mírou závislosti, tedy v třetím a čtvrtém stupni, nabídli komplexní, pod jednou střechou poskytovanou odbornost zdravotní i sociální. Měli jsme setkání s většinou stakeholderů ze zdravotní i sociální složky, vnímáme jejich podněty a připravujeme se na připomínkové řízení. Ambicí vlády je, aby platnost zákona byla od příštího roku,“ uvádí náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník.
Je ovšem nutno zdůraznit, že k šibeničnímu datu 1. 1. 2024 netlačí vládu ani tak vlastní ambice, jako stanovené požadavky, jimiž je podmíněno čerpání 8,5 miliardy na zdravotně-sociální pomezí z Národního plánu obnovy. „Bohužel je to něco, co si stávající vláda nevymyslela, ale zdědila to,“ konstatuje vrchní ředitelka Sekce rodinné politiky a sociálních služeb MPSV Zdislava Odstrčilová.
Ministerstva proto, a také vzhledem k desítky let trvajícím neúspěchům snah nastavit zdravotně-sociální pomezí, chtěla vytvořit minimalistický návrh. Podle ohlasů z terénu to ale vypadá, že v tomto ohledu zákonodárci příliš neuspěli. „Zatím se nesetkáváme s pozitivními reakcemi,“ konstatuje Zdislava Odstrčilová.
Platba za lůžkoden se propočítává
Návrh přichází s novou službou sociálně-zdravotní lůžkové péče, která by měla být registrovaná jak podle zákona o sociálních službách, tak jako zdravotnické zařízení. Financování by tedy mělo plynout ze třech zdrojů – z MPSV v rámci financování sociálních služeb, od klientů, kteří si budou platit hotelové služby, a úhradou zdravotních pojišťoven. Zde by měla fungovat paušální platba za lůžkoden.
„Služba by se týkala klientů, kteří mají vysokou potřebu zdravotnických intervencí, a to nejen ze strany všeobecných sester, ale i fyzioterapeuta, nutričního terapeuta nebo případně jiného nelékařského zdravotníka, jako je klinický psycholog či ergoterapeut. Protože půjde o klienty, kde je potřeba péče a její rozsah širší, vycházeli jsme ze stesků poskytovatelů, že odbornost 913, tedy sestry v sociálních službách, na saturování potřeb nestačí. To by v platbě za lůžkoden bylo zahrnuto a momentálně se to propočítává,“ načrtává ředitelka Odboru zdravotní péče Ministerstva zdravotnictví ČR Venuše Škampová.
Odbornost 913 by měla být i nadále zachována, ministerstva by ovšem ráda odstranila některá stávající řešení, která považují za nestandardní. Týkalo by se to zejména paragrafu 52 zákona o sociálních službách, který ošetřuje sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče. Ty dnes nemají plnohodnotnou sociální registraci a některé kraje je nezahrnují do sítě, takže na ně neposílají dotace ze státního rozpočtu. Tento typ služeb by tak podle návrhu měl nově plnohodnotnou sociální registraci mít. U odbornosti 913 by pak mělo dojít k úpravě, kdy bude třeba oprávnění k jejímu poskytování. To by nebylo potřeba k 1. lednu 2024, ale po dvouletém přechodném období. Od začátku příštího roku by nicméně bylo možno žádat o zřízení nového typu zdravotně-sociální pobytové služby.
„Nechceme v systému likvidovat žádné stávající služby, ale návrhem nabízíme možnost registrace nové služby. Jde o možnost, ne povinnost – záleží na poskytovateli, jaké má klienty a do jaké míry chce zajišťovat opravdu kvalitní službu, ať už zdravotní, nebo sociální. Zařízení se může rozhodnout, zda chce služby zajistit vlastními zaměstnanci, kdy by potřeboval oprávnění k poskytování zdravotních služeb, nebo využije externích poskytovatelů, což je domácí péče,“ vysvětluje Venuše Škampová.
Za dostupnost péče by přitom měly odpovídat kraje a zdravotní pojišťovny. K tomu, jak přesně parametry nastavit, by měl sloužit systémový projekt, který bude zahrnovat pilot ve čtyřech krajích. Na jeho základě by pak měla vzniknout metodika zasíťování území. „Zvažovali jsme, jestli máme legislativně ukotvit minimální standard dostupnosti, ale zatím jsme si řekli, že to neuděláme. Každý kraj je totiž jiný, někdo může mít větší důraz na některý druh služeb. Ale na základě pilotního projektu se může ukázat, že je požadavek oprávněný a rozumný,“ dodává Odstrčilová.
Obejdeme se bez kontraktační povinnosti?
Věc, která vzbuzuje velké kontroverze, je ale návrh na zrušení kontraktační povinnosti ze strany zdravotních pojišťoven. Stávající smlouvy by se ovšem rušit neměly.
„Buďme vděční za to, že v tuto chvíli odbornosti 913 v pobytových službách funguje a že tam alespoň nějaký objem péče je. Při zvýšené potřebě klientů ve třetích a čtvrtých stupních závislosti bychom potřebovali objemu péče spíše více než méně. V tom, že bychom kontraktační povinnost zrušili a upínali se k tomu, že se to nějak vyřeší a zdravotní pojišťovny s velkým nadšením nasmlouvají modalitu znovu, bych byl velmi opatrný,“ podtrhává předseda sněmovního sociálního výboru Vít Kaňkovský.
Zároveň zaznívají obavy z nasmlouvávání odbornosti 913 v dlouhodobějším horizontu či z toho, aby se zařízení registrovaná ve stávajícím režimu nedozvěděla, že bez registrace nové zdravotně-sociální služby jim nebude odbornost 913 prodloužena. Pro řadu poskytovatelů přitom něco takového nemusí být reálné, protože pro registraci zdravotní služby je třeba naplnit technické normy platné pro nemocnice. A v neposlední řadě je tu obava z výpadků příjmů od klientů, tedy celkem 15 miliard ročně, pokud by byla podána ústavní stížnost ohledně bezplatnosti zdravotní péče.
Vyvstává také otázka, nakolik bude zavádění nové služby ve velkém reálné vzhledem k nedostatku zdravotních sester. Pokud by přitom všechna stávající pobytová zařízení přešla pod nový typ péče, znamenalo by to potřebu 11 tisíc sestřiček. „Registrace ale bude dobrovolná a proces postupný,“ říká k tomu Václav Pláteník, který zároveň jasně deklaruje, že ministerstva chtějí o věci diskutovat a připomínky v maximální možní míře vypořádat.
Michaela Koubová
