Dodávky penicilinu se oproti předloňsku téměř zdvojnásobily
Situaci s nedostatkem antibiotik během poslední sezony respiračních onemocnění ovlivnil zejména enormní nárůst poptávky. Z otevřených dat na webu Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) vyplývá, že v období od září 2022 do března 2023 byl ve srovnání se stejnými měsíci sezony 2020/2021 zřejmý nárůst dodávek ve většině skupin antibiotik. Například u základního tabletového penicilinu pro dospělé dodaly farmaceutické firmy na trh v uvedeném období o 92 procent balení více. Prostřednictvím své tiskové zprávy o tom dnes informovala Česká asociace farmaceutických firem (ČAFF). Ta se v ní současně ohrazuje proti nařčení, že výrobci nedodali na český trh dostatek léčiv.
V poslední sezoně respiračních onemocnění postihl Evropu rozsáhlý problém s výrobou a dodávkami některých druhů léčiv, zejména antibiotik. Z veřejných dat je ovšem zřejmé, že výrobci dodávky většiny antibiotik na český trh v této době výrazně navyšovali, u některých druhů antibiotik dodali o desítky až stovky procent balení navíc. „Například u dětského penicilinového sirupu výrobci oproti loňské sezoně navýšili dodávky o 80 procent,“ říká výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem Filip Vrubel. „Jedna konkrétní velikost balení této suspenze penicilinu pro děti dosáhla nejvyšších prodejů ve sledovaném období let 2018–2023. A přesto byla poptávka po těchto lécích pro děti ještě vyšší. Tak obrovské výkyvy ve spotřebě a převis poptávky nelze v žádném případě předvídat,“ uvádí Vrubel
Podobná data, která svědčí o vyšších dodávkách léků ve srovnání s předcházejícími sezonami, lze doložit i u jiných druhů antibiotik. Farmaceutické firmy, potažmo dodavatelé léčiv, kteří jsou někdy uváděni jako příklad výrobců, kteří v dodávkách selhávají, tedy v uplynulé sezoně dodali na český trh srovnatelně nebo i více kusů léčiv než loni. Česká asociace farmaceutických firem proto odmítá kritiku, že výrobci nedodali na český trh dostatek léčiv, a jednoznačně se staví za společný konstruktivní dialog a hledání řešení pro posílení odolnosti a udržitelnosti českého lékového trhu v dlouhodobém horizontu.
Dodávky léčiv odpovídají poptávce z minulých let. Výrobci vždy plánují mnoho měsíců dopředu a v případě potřeby jsou schopni vyrobit nebo dodat z jiných trhů přibližně i o desítky procent více kusů léků, než se spotřebovalo v minulém období. „Žádná firma ovšem není schopna pokrýt poptávku, pokud stoupne o sto a více procent meziročně ve více zemích, a navíc zcela neplánovaně,“ vysvětluje Vrubel. Dle ČAFF tak byla příčina nedostupnosti antibiotik v loňské sezoně způsobena enormním navýšením poptávky i spotřeby, a to navíc v situaci, kdy se výrobci léků potýkají s potížemi v dodávkách surovin, obalových materiálů a čelí bezprecedentnímu nárůstu cen vstupů a energií ve výrobě.
Současní dodavatelé antibiotik, kteří vyrábějí léky v Evropě, již téměř rok vyrábějí na maximu svých kapacit. Dle ČAFF tak rozhodně neplatí, že by schopnosti evropských výrobců byly, byť jen částečně, nevyužity a že by bylo možné dodat více léků, kdyby si to výrobci sami naplánovali. Důvodem současného nedostatku v celé Evropě je právě dosažení kapacitního limitu spolu s nadměrným nárůstem poptávky.
Mohlo by vás zajímat
Většina léků a surovin pro výrobu se reálně vyrábí mimo EU. To je důvod, proč se výroba léčiv plánuje s předstihem mnoha měsíců, navíc účinné látky, suroviny, různé pomocné látky a směsi či obalový materiál často pochází od desítek dodavatelů z celého světa. Výroba samotná pak má více fází, které často probíhají v různých závodech, někdy i na různých kontinentech. Jde tedy o dlouhý a komplexní proces a jakékoliv selhání jednoho článku řetězce vyvolává kaskádu zdržení výroby až do fáze finální kompletace léku.
Závěrem je důležité uvést, že dodávky na trh jsou u všech léků obchodním rizikem farmaceutických firem. Stát žádné léky neobjednává, neurčuje ani objem dodávek, pokud tedy farmaceutická firma zajistí dodávky, které se nakonec nevyužijí, musí je na své náklady sama zlikvidovat. To se bohužel děje běžně a likvidace nevyužitých zásob se dotkla v minulých letech i antibiotik. Plánování výroby proto nemůže být jen o tom za každou cenu dodat maximum možného, ale také o tom, jaká může být reálná potřeba, a jak velkou nadprodukci lze dodat, aby nešlo o příliš velké obchodní riziko. Změna cenových a úhradových mechanismů, popř. garance států z hlediska odběru dodaných léčiv, by v dlouhodobém horizontu jistě přispěla k vyšší odolnosti farmaceutického trhu před nenadálými výpadky dodávek nebo zvýšenou poptávkou
-fk-
Filip Krumphanzl
