Nezapomínejme kvůli globálnímu trhu na důležitost trhu regionálního, apeloval ve svém vystoupení na summitu Zdravotnického deníku Technologie a inovace ve zdravotnictví ředitel Fakultní nemocnice (FN) Hradec Králové Aleš Herman. „Velice se obávám, že se blíží doba, kdy budeme muset přemýšlet o tom, jak léčbu nastavit a komu vůbec některé typy léčby budeme moci podat,“ řekl Herman, podle něhož bude třeba trochu zbrzdit pokrok a tempo inovací, aby se nadále dařilo zabezpečit základní péči pro široké vrstvy obyvatel.
„Globální trh je zaměřený na celky zasahující do pokroku léčení v celosvětovém měřítku, což představuje celosvětový vývoj nových léčiv a technologií. Výsledkem je progrese specifických léčiv na úzce vymezenou chorobu nebo na úzce vymezenou poruchu zdraví. A stejným způsobem velké korporace vymezují i technologický pokrok,“ uvedl na summitu Herman, podle něhož se globální korporace koncentrují na stále vzácnější choroby a čím dál technologicky vyspělejší způsoby léčby.
Regionální trh je naproti tomu vymezen zabezpečením léčby obyvatel dané oblasti v celé šíři. „Tedy od těch ‚nepodstatných‘ léků – jako jsou sirupy, antibiotika, statiny, ACE-inhibitory a podobně – až po ‚běžné‘ technologické komodity, které musí zajistit, tedy například rentgeny, EKG nebo CT.
Podle Hermana tedy globální technologie neřeší zabezpečení zdravotní péče v celé šíři a kvalitě vztažené na konkrétní region. „Vždycky se stahují na celou planetu, kvůli čemuž pak dochází ke kolizím,“ řekl Herman.
Nedostat se na pole eugeniky
Herman upozornil na výrazně rostoucí náklady nejen u technologií, ale i u centrových léčiv. „Dramaticky stoupají nejen celkové náklady na léčiva – od 1,24 miliardy korun v roce 2019 ne 1,91 miliardy v roce 2022. Stoupají i náklady na léčbu po přepočtu na jednoho pacienta,“ upozornil.
A v této souvislosti také varoval před riziky budoucího vývoje. „V korelaci k ekonomickým parametrům se dá matematicky odhadnout, že tato křivka bude někdy protnuta ekonomickými možnostmi naší země. A tehdy se budeme muset velmi složitě zamýšlet nad tím, jestli se nedostáváme na pole eugeniky a nepřemýšlíme už o tom, komu ještě léčbu poskytneme a komu již ne. Protože tu ekonomické možnosti již nebudou a korporace nás stále budou zahlcovat novými léky a novými technologiemi,“ upozornil Herman. A dodal: „Nemůžeme se dívat jen na profity léčby, ale musíme kalkulovat i ekonomický přínos, protože nás zvyšující se náklady jinak velmi pravděpodobně zaženou do pasti.“
Léčba za miliony pro jednoho pacienta
Rostoucí náklady systému ilustroval ředitel FN Hradec Králové na oblasti zdravotnictví, v níž původně působil – tedy kardiologii. „U ablace komplexních arytmií, včetně fibrilace síní pomocí nových technologií se při ročním nárůstu o 150 pacientů dostaneme na zvýšené náklady o 30 milionů,“ uvedl Herman a pokračoval dalšími příklady. Při přesunu indikací do méně rizikových skupin u instrumentální náhrady aortální chlopně, takzvané TAVI, odhadl roční nárůst nákladů o 80 až 100 milionů. Souhrnný nárůst nákladů ve výši 50 až 100 milionů korun ročně předpokládá Herman i v dalších čtyřech oblastech kardiologie, o nichž na summitu hovořil – u technologie TEER, technologie dedikovaných chlopenních náhrad, rozvoje koronární revaskularizace a použití systému Impella u pacientů intervenovaných v kardiogenním šoku. „Stále nám tedy rostou náklady na stále menší skupinu obyvatel,“ konstatoval Herman.
Podstatné zvýšení nákladů představuje kvůli velkým pořizovacím nákladům i stále rostoucí zapojení robotů do kardiochirurgie. „V tomto roce vstoupili na trh další výrobci a další jsou ve fázi klinického zkoušení. V chirurgii se půjde v horizontu deseti let jednoznačně směrem k robotickým výkonům. Expertním odhadem odhaduji, že až 30 až 40 procent výkonů se za deset let bude provádět za pomoci robotické technologie,“ uvedl Herman. Zmínil ale také fakt, že do budoucna lze v této oblasti rozhodně očekávat ekonomickou návratnost, a to díky rychlejší rekonvalescenci pacientů, zkrácené době jejich hospitalizace a nižšímu riziku komplikací.
I u některých metod léčby v neurologii lze v budoucích deseti letech očekávat až několikanásobné zvýšení počtu léčených pacientů. Výdaje za takovou léčbu přitom rozhodně nejsou nízké, uvedl Herman. A dodal několik příkladů. Například imunomodulační terapie stojí 100 až 500 tisíc korun pro jednoho pacienta, léčba edaravonem pro pacienty s ALS 1 až 2 miliony za rok pro jednoho nemocného a léčba efgartigimodem alfa pro nemocné s efarakterní generalizovanou formou myasthenia gravis 2 až 6 milionu korun na rok pro jednoho pacienta.
Na zhruba 10 milionů na jednoho pacienta pak vyjde náročná buněčná léčba pro pacienty s některými nádorovými nemocemi krve pomocí CAR-T terapie, k níž je krom technologického zázemí potřeba i početný specializovaný personál.
Bude třeba trochu zpomalit
„Velice se obávám, že se blíží doba, kdy budeme muset přemýšlet o tom, jak léčbu nastavit a komu vůbec některé typy léčby budeme moci podat. Protože rozvoj léčby je nejen v technologiích velmi rychlý a celosvětové korporace se globálně stále více zaměřují na úzce vymezený trh, úzce vymezené technologie a čím dál dražší léčbu,“ glosoval Herman.
Podle něj s tím jde ruku v ruce to, že je utlumována péče regionální, tedy péče o běžnou širokou terapii. „Penicilinová antibiotika jsou sto let známé léčivo, které by mělo být běžně dostupné, ale jak víme, není. Pro trh je zřejmě zajímavější přinést průlomovou terapii v léčbě myeloidní leukémie, než zabezpečit běžné léky.“
„V minulosti pochopitelně také docházelo k zaváděních nových technologií a typů léčby. V kardiologii jsem zažil éru trombolýzy, éru angioplastik. V onkologii nové typy ozařovačů. Ale tyto nové typy léčby vedly k zásahu široké populace. Mám ale pocit, že v posledních třech nebo čtyřech letech široce populační dopad mizí,“ upozornil Herman.
Změnit toto směřování, je podle Hermana velkým úkolem politiků. „Celý vyspělý civilizovaný svět bude muset zabezpečit pro své obyvatele běžnou léčbu a běžné vyšetřování. Budeme se muset vrátit trochu zpátky. Pokrok bude možná trochu zbržděn i tlakem obyvatelstva, které bude chtít nejdříve zabezpečení základní péče, a teprve poté možná péči sofistikovanou,“ předpověděl ředitel hradecké fakultní nemocnice.
Podle něj zdravotnictví může brzy narazit i na personální a prostorový strop. „Zavedeme-li malus za to, že se lidé nebudou účastnit kolorektálního screeningu, účast vzroste. Ale my to absolutně nezvládneme. Už dnes jsou objednací doby na endoskopie jsou dnes 8, ale v některých regionech i 12 měsíců. Počet endoskopických sálů je limitovaný a endoskopisté pracují i v sobotu. Pokud se screeningu bude účastnit dvojnásobek lidí, budou čekat na vyšetření dva roky?“ uzavřel Aleš Herman.
Jakub Němec
Foto: Radek Čepelák
Zdravotnický deník děkuje za podporu summitu společnostem Roche, Zentiva, ORCZ, Medtronic, Medicalc, Novartis, Alk, Akeso, EUC, MyCom, Satum a zdravotním pojišťovnám VZP, ZP MV a RBP.
