Bývají prvním kontaktem s pacientem a hodnotí jeho stav, chodí do domácí péče či řeší konflikty na odděleních. Přestože jsou ale kompetentní profesionálky, potřebují psychiatrické sestry na všechny tyto činnosti indikaci lékaře – byť se povinnost plní mnohdy jen formálně či dokonce zpětně. Důvodem je zákon, podle něhož není možné hradit péči poskytovanou nelékařským zdravotnickým pracovníkem, kterou neindikuje lékař. To by se ale mohlo při dalším otevření zákona o veřejném zdravotním pojištění změnit. O úpravu se plánuje zasadit i hlavní sestra ČR a ředitelka odboru nelékařských zdravotnických povolání na ministerstvu zdravotnictví Alice Strnadová. Problematice se věnovalo sympozium Zdravotnického deníku na téma ošetřovatelství v psychiatrii, které se konalo včera v Praze.
Dnes tvoří celých 70 procent pracovníků v psychiatrické péči zdravotní sestry, kterých zde je více než pět tisíc. Jak říká staniční sestra z Centra duševní rehabilitace Beroun Eliška Pousková, mohou psychiatrické sestry působit v ambulantní, akutní lůžkové i následné péči či v komunitních službách.
„K činnostem poskytovaným psychiatrickými sestrami patří zejména psychiatrická rehabilitace a resocializace, poradenská činnost v oblasti prevence duševních nemocí, podpůrná psychoterapie či edukační a podpůrná práce s pacientem a jeho rodinou, což je důležité. Stává se totiž, že pacienti nemají náhled na svoje onemocnění a při atace nemoci nevědí, co se s nimi děje. Sestry v psychiatrii proto mohou vést psychoedukační skupiny, kde mohou pacienty učit včasné varovné příznaky, aby při další atace nemoci již věděli, že přichází, a pak ji třeba dokázali zvládnout i jen ambulantní formou péče,“ vysvětluje Eliška Pousková. Mezi další činnosti psychiatrických sester patří relaxační techniky, zvládání agresivních pacientů či aplikace omezovacích prostředků.
Sestra přitom může sama hodnotit psychický stav člověka, dělat screening na toxické látky či alkohol a v rámci prvního kontaktu tak vyhodnocovat stav. Je také koordinátorem různých typů služeb a provádí návštěvní službu.
„Aby ale sestra mohla navštívit pacienta v domácím prostředí a dělat intervence, musí ji tam poslat psychiatr. Jako odborná společnost bychom rádi, aby tato indikace mohla pocházet od sestry samotné – myslíme si, že má dost kompetencí na to, aby sama posoudila, kdy má pracovat v terénu, a nepotřebuje k tomu žádnou indikaci od lékaře,“ domnívá se předseda psychiatrické sekce České asociace sester Tomáš Petr.
Neformálně sestry kompetence mají
Problém ale je, že v zákoně o veřejném zdravotním pojištění je stanoveno, že hrazené služby poskytují zdravotničtí pracovníci jiní než lékaři pouze na základě ošetřujícího lékaře.
„Představte si situaci, kdy je sestra v krizovém centru, kam přichází člověk. Ona s ním pohovoří, zhodnotí jeho situaci, riziko sebevražedného chování a zdroje na to, aby krizi zvládl. Posoudí, zda potřebuje psychologa, psychiatra, nebo stačí objednání do ambulance příští týden, a na základě toho postupuje. Lékaře volá v okamžiku, kdy si je jistá, že to sama nezvládne. Psychiatr tedy není první, kdo pacienta hodnotí a indikuje. Podobně když přijde telefonát z rodiny, že mají syna, který se chová tak a tak, ale nemohou ho dostat do ambulance, není problém, aby sestra vyjela do terénu, zhodnotila situaci, poradila se s rodinou a pak informovala psychiatra. Přece není nutné, aby jí psychiatr řekl: ano, můžeš tam jet. Indikační omezení nás tedy brzdí, abychom kompetence plně svěřili sestrám. Přitom jsou to momenty, kdy to lékaře spíše obtěžuje. Chápu úhel pojišťoven, že mají indikaci jako něco, co hlídá peníze, ale v praxi nám to trochu kazí spolupráci,“ konstatuje Petr.
Dnes to ve finále funguje tak, že sestra první kontakt beztak provádí a psychiatr jí pak vystavuje indikaci zpětně. „Je to celé na hraně a ocitáme se na tenkém ledě,“ doplňuje Petr.
„Žádný psychiatr nepůjde první řešit konflikt, který vznikne na oddělení, a není tam, aby udělal zhodnocení a posouzení zdravotního stavu. Do toho posouváme sestry. Když se bavíme o tom, co můžeme sestrám svěřit, je zvláštní, že nejde, aby tam sestra byla sama – vždycky tam musí být podpis lékaře. V praxi to často vypadá úplně jinak, neformálně jim kompetence dáváme. Pokud se má ale odborná společnost pod něco podepsat, máme spoustu řečí, proč to nejde. Kdybychom mluvili o kompetencích sester působících zcela samostatně, kdy by sestra měla vlastní ordinace a dělala vše sama, budu opatrnější, ale pokud je součástí multidisciplinárního týmu, vnímal bych ji jako svobodnější,“ domnívá se Martin Hollý z Centra duševní rehabilitace Beroun.
Změna by měla péči zefektivnit
Na ministerstvu zdravotnictví ale bude snaha situaci změnit. „Jak bude otevřen legislativní proces u zákona 48, podpoříme změnu tak, aby tam u některých výkonů nebyla indikace lékařem. Je to i o indikaci domácí péče, kde může být právě toto úzkým hrdlem. Vázat dnes poskytování domácí péče na indikaci lékaře je spíše úkon administrativní než odborný,“ říká konstatuje Alice Strnadová.
Podle ní přitom není na místě obava, že by v návaznosti na tento krok měly vzrůst náklady. „Naopak by mělo dojít ke zefektivnění a zlevnění péče. Nehledě na to, že každá zdravotní pojišťovna má svoje kontrolní mechanizmy a měla by vyhodnocovat, zda nedochází k nadužívání,“ dodává. Lékař by tak zároveň získal více prostoru na závažné případy.
Návrh by mohl mít i politickou podporu. „Podporuji, aby se kompetence rozšiřovaly, protože to může i odrazovat od této profese,“ slibuje poslankyně a předsedkyně podvýboru pro oblast specializačního a profesního vzdělávání, vědu a výzkum Poslanecké sněmovny Michaela Šebelová.
Laskavé poděkování za podporu sympozia patří holdingu AKESO.
Foto: Radek Čepelák
Michaela Koubová
