Pětina ukrajinských uprchlíků se nedostala k péči, i když ji potřebovala. Jak problém řešit, naznačuje nová analýza

Více než polovina uprchlíků z Ukrajiny zatím nečerpala žádnou zdravotní péči, zhruba pětina se pak k péči nedostala, když ji potřebovala. Důvodem byla jazyková bariéra, špatná orientace v českém zdravotnickém systému, ale dokonce i odmítnutí lékařem. V posledním případě může být kamenem úrazu nedostatek kapacit a také chybějící interkulturní kompetence. Poukazuje na to právě vydaná analýzy dvou socioložek z Fakulty sociálních věd UK Zuzany Kotherové a Karolíny Dobiášové. Mezi navrhovanými řešeními, s nimiž přišly, je například větší zapojení tlumočníků, rychlejší příprava ukrajinských zdravotníků v rámci českého systému či úhradové zohlednění časově náročnější péče o uprchlíky.

Letos v únoru bylo u českých zdravotních pojišťoven registrováno skoro 370 tisíc uprchlíků. Podle VZP jich přitom 58 procent nečerpalo žádnou zdravotní péči, což potvrzují i průzkumy. V rámci šetření PAQ Research se ukázalo, že 46 procent respondentů nevyužilo v Česku zdravotní péči, co je ale možná ještě důležitější, pětina dotázaných se ke zdravotní péči nedostala, i když ji potřebovala. Jako důvody byly uváděny jazyková bariéra, špatná orientace v systému zdravotní péče v ČR, ale i odmítnutí lékaře. V rámci 10 zemí, které se účastnily výzkumu FRA, pak byla uprchlíky v ČR nejlépe hodnocena dostupnost zdravotního pojištění a finanční dostupnost péče, naopak nejhůře byl český zdravotnický systém hodnocen v oblasti nespravedlivého zacházení s cizinci a v odmítání poskytnutí péče cizincům.

“Nižší dostupnost zdravotní péče pro válečné uprchlíky z Ukrajiny může vést k odkládání péče a ke zhoršování zdravotního stavu uprchlíků, což by v budoucnu mohlo znamenat vyšší zatížení českého zdravotnického systému. Tato situace je potenciálně velmi problematická i s ohledem na to, že někteří váleční uprchlíci se již do země původu zřejmě nevrátí. Dle výzkumu Drbohlava a Novotného (2023) se zatím neplánuje vrátit zpět na Ukrajinu více než pětina uprchlíků v ČR. Nicméně studie zaměřené na návrat válečných uprchlíků v minulosti poukazují na to, že se zpět do země původu po ukončení války vrací zhruba 40 procent uprchlíků,” podtrhává analýza s tím, že potřebu zdravotní péče zdůrazňuje zkušenost s válkou a migračním procesem, ale také obecně horší zdravotní stav ukrajinské populace (nižší střední délka života a roky prožité ve zdraví či vyšší prevalence kardiovaskulárních onemocnění).

Bez podpory hrozí nárůst předsudků

Zvýšit dostupnost péče pro uprchlíky dnes mají nízkoprahové ambulance, tzv. UA pointy, kterých u nás funguje 23 v 8 ze 14 krajů ČR. Tyto ordinace sice podle lékařů velmi pomáhají, ale jejich kapacity jsou nedostatečné. To pociťují lékaři a zdravotní sestry prvního kontaktu, zejména na urgentních příjmech nemocnic a v primární péči, kteří tak jsou v souvislosti s uprchlickou krizí vystaveni zvýšené pracovní zátěži.

“Často mají pocit, že jim ze strany orgánů veřejné správy, případně samosprávy, nebyly poskytnuty ucelené informace o celé situaci a často nevědí, kam a na koho se obrátit. Mnoho z nich se ve svém pregraduálním ani postgraduálním vzdělání nesetkalo s žádnou formou vzdělávání v oblasti interkulturních kompetencí. Jak ukazují zahraniční výzkumy, takto zvýšená zátěž zdravotnických pracovníků bez dostatečné institucionální podpory a interkulturního vzdělávání u nich může vést k nárůstu negativních postojů a předsudků vůči zranitelné skupině pacientů z řad uprchlíků, a tím i k nárůstu zdravotních nerovností,” konstatuje analýza.

Velký problém je zejména u odborností, kterých u nás není dostatek, v tomto případě hlavně u dětských a dospělých praktiků. Mezi uprchlíky tak nemá svého praktického lékaře více než 60 procent dospělých a přes 50 procent dětí.

Mohlo by vás zajímat

Mobilní aplikace ZDRAVÍ V MOBILU usnadňuje život již téměř 19 tisícům uživatelů

Platí také, že lékařům a zdravotním sestrám se nejen zvýšily počty pacientů, ale také objem práce v souvislosti s tím, že léčba uprchlíků je o dost časově i psychicky náročnější s ohledem na jazykovou bariéru, chybějící dokumentaci či dokumentaci v ukrajinštině/ruštině a nedostatečnou informovanost uprchlíků o fungování českého zdravotnického systému. Faktem přitom je, že v praxi chybí dostatečný počet tlumočníků a interkulturních pracovníků pro oblast zdravotnictví. Určitou podporu sice poskytují některé neziskové organizace a samospráva, stále jich ale není dostatek a řada zdravotníků o nich neví.

“Zároveň častěji ve vztahu pacient uprchlík a lékař/sestra dochází ke konfliktním situacím a neporozumění v důsledku interkulturních rozdílů, které jsou zapříčiněny zejména odlišným fungováním českého a ukrajinského zdravotnického systému. V této souvislosti zdravotníci oceňují zapojování ukrajinských zdravotníků do poskytování péče válečným uprchlíkům, kteří pomáhají překonávat nejen jazykovou bariéru, ale i různé bariéry (inter)kulturní. S ohledem na složitost aprobačního procesu v uznávání vzdělání zahraničním zdravotníkům v ČR ale ukrajinští zdravotníci z řad uprchlíků zatím pracují v českém zdravotnictví většinou v roli tlumočníků a administrativních pracovníků,” poukazuje analýza.

Poptávka po kurzech češtiny převyšuje nabídku

V tuto chvíli se tak ukrajinští zdravotníci zapojují především do fungování UA pointů, ale fungují i jinde – například Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP v rámci projektu Ukrajina finančně podpořila zapojení ukrajinských lékařů v rámci primární péče na překladatelské a jiné služby. V oblasti duševního zdraví je také nabízena pomoc ukrajinsky a rusky hovořících psychologů a psychoterapeutů.

Jak je ale patrné, máme při využívání ukrajinských zdravotníků rezervy. Inspirovat bychom se přitom mohli v Polsku, které pro ukrajinské lékaře a zdravotní sestry zavedlo zvláštní postup pro získání zdravotnické licence. Do konce roku 2022 tak mělo získat dočasnou licenci cca 1700 lékařů a 860 zdravotních sester a porodních asistentek. Proces získávání licence je přitom pro ukrajinské válečné uprchlíky v Polsku zdarma, navíc byl vytvořen bezplatný e-learningový kurz medicínské polštiny, který do ledna 2023 absolvovalo 1100 zdravotnických pracovníků.

“Ve srovnání s tím je v ČR aprobační proces získávání lékařské způsobilosti velmi časově náročný a zároveň finančně nákladný. Pro integraci ukrajinských zdravotníků a jejich zapojení do českého zdravotnického systému je nezbytné, aby se naučili český jazyk. Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ve spolupráci s UNICEF sice pořádá kurzy češtiny pro ukrajinské zdravotníky, ale poptávka po těchto kurzech převyšuje nabídku,” konstatuje analýza.

V neposlední řadě pak je důležitá dostupnost relevantních informací nejen pro uprchlíky, ale pro zdravotnické pracovníky. Ministerstvo zdravotnictví sice poskytuje na svém webu informace týkající se zdravotní péče a zřídilo infolinku pro uprchlíky z Ukrajiny i české lékaře, plus byly iniciovány různé podpůrné a informační iniciativy ze strany lékařů, zdravotnických organizací, neziskového sektoru a samosprávy, tyto informace jsou však roztříštěné a o řadě z nich většina zdravotníků ani uprchlíků neví. Forma některých informačních zdrojů navíc není uživatelsky vstřícná, některé informace nejsou aktuální či mohou být zavádějící. Jiné informace zcela chybí. Zdravotníci by tak například uvítali seznam lékařů hovořících rusky a ukrajinsky, kteří přijímají ukrajinské pacienty.

Jak situaci zlepšit?

Jaké kroky by tedy bylo na místě udělat, aby se situace zlepšila? Státní správa, tedy především ministerstvo zdravotnictví, by podle analýzy mělo koordinovat aktivity a propojovat relevantní stakeholdery, soustředit aktualizované, srozumitelné informace týkající se péče o válečné uprchlíky na jednom místě, které bude propojeno s dalšími informačními zdroji, a spolu s institucemi zodpovědnými za vzdělávání zdravotníků zavést standardizované vzdělávání a odbornou přípravu v oblasti interkulturních kompetencí na pregraduální, postgraduální i celoživotní úrovni. Zároveň by bylo na místě navýšit kapacity kurzů češtiny a medicínské češtiny, upravit aprobační vzdělávání pro lékaře a zdravotní sestry tak, aby se více ukrajinských zdravotníků mohlo brzy zapojit do poskytování péče v ČR, a systémově zohlednit v rámci úhrad zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění zvýšenou náročnost poskytování péče o cizojazyčné pacienty.

Samosprávy ve spolupráci s neziskovkami a poskytovateli zdravotních služeb by pak měly podporovat projekty zaměřené na informování válečných uprchlíků z Ukrajiny o fungování českého zdravotnictví a také projekty zaměřené na tlumočení a interkulturní práci ve zdravotnictví či na psychologickou podporu uprchlíků.

-mk-