Nejen zdravotnické a lékařské odbory, ale také Česká lékařská komora se staví proti pozměňovacímu návrhu k novele zákoníku práce, který předložil Vít Kaňkovský. Ten umožňuje pětiletou výjimku na přesčasy pro lékaře a záchranáře v rozsahu osm a 12 hodin týdně. Prezident ČLK Milan Kubek se proto obrátil na poslance dopisem, kde před umožněním výjimky varuje.
„Návrh považujeme za špatný a rizikový. V souvislosti s nepravdivými informacemi šířenými při jeho projednávání ve sněmovně zdůrazňuji, že navrhované znovuzavedení další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví nebylo s Českou lékařskou komorou jakkoliv předem konzultováno a že komora s tímto zásadně nesouhlasí,“ píše Kubek v dopise poslancům.
Zároveň připomíná, že další dohodnutá práce přesčas nad rámec 416 hodin ročně byla v zákoníku práce zakotvena už dříve, a to v ustanovení § 93a. K pozbytí účinnosti dotčeného ustanovení, a tím i zániku institutu další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví, došlo na konci roku 2013 z důvodu uplynutí přechodného období pěti let. Možnost této výjimky tak již ČR vyčerpala.
„Další dohodnutá práce přesčas ve zdravotnictví má být zcela dobrovolná. Dobrovolnost se však již v dnešní době vztahuje k další práci přesčas konané nad rámec „povinných“ 150 hodin ročně (které může zaměstnavatel nařídit bez dohody s lékařem) a mnozí lékaři s tvrzením o této „dobrovolnosti“ nesouhlasí. Velice často lékaři, zejména mladší kolegyně a kolegové, tuto „dohodnutou“ práci přesčas konají pouze z důvodu tlaku vedení nemocnice, z důvodu tlaku nadřízených nebo starších kolegů, případně z důvodu výčitek svědomí, že pokud odmítnou přesčasy vykonávat, odnesou to právě jejich kolegové, případně samotní pacienti, které nebude mít kdo ošetřovat. Tento přístup je však naprosto chybný. Omezení maximálního množství přesčasové práce u lékařů slouží naopak k ochraně bezpečnosti pacientů,“ podtrhává prezident lékařské komory s tím, že výjimka by zhoršila pracovní podmínky lékařů, zejména těch mladých, u kterých bývá souhlas s přesčasem vynucován pohrůžkami znemožnění či oddálení přístupu k atestaci.
Podle Kubka přitom zaměstnavatelé často včleňují ujednání o přesčasové práci přímo do textu pracovních smluv, takže pak mají zaměstnanci problémy se závazku zbavit. Znovuzavedení výjimky lze navíc podle něj považovat za kolidující se zněním a smyslem evropské směrnice, k jejíž implementaci novela zákoníku práce slouží. Konkrétně jde o článek 6, který stanovuje maximální délku týdenní pracovní doby v rozsahu 48 hodin týdně, a to včetně přesčasů.
„Nesprávná transpozice směrnice, resp. zákonná úprava, která je v rozporu s obsahem směrnice, zakládá odpovědnost státu za škodu způsobenou tímto porušením, přičemž příslušné orgány EU mohou s Českou republikou případně také zahájit řízení pro porušení transpozičních povinností a uložit jí pokutu. Česká lékařská komora považuje návrh za nebezpečný a bude snažit ve spolupráci s odborovými organizacemi jeho definitivnímu schválení zabránit,“ dodává Kubek.
-mk-
