Duševní onemocnění představují celou pětinu chorob v Evropě a někdy během života se s nimi setká každý čtvrtý člověk. Proto je třeba zajistit všem těmto lidem kvalifikovanou zdravotní péči. Dnes přitom platí, že 70 procent pracovníků v péči o duševní zdraví tvoří zdravotní sestry. To dohromady činí na pět tisíc sestřiček, přičemž 40 procent z nich jsou sestry psychiatrické. Vzhledem k narůstající potřebě péče by ale velmi pomohlo, kdybychom těchto specialistek měli více. Problém je, že se dnes do psychiatrie nikdo příliš nehrne. O možnostech, jak to změnit, hovořila na sympoziu Zdravotnického deníku na téma Ošetřovatelství v psychiatrii, které se konalo 25. května, staniční sestra Centra duševní rehabilitace v Berouně spadajícího pod zdravotnický holding AKESO Eliška Pousková.
„Ve zlepšování péče o duševně nemocné nám brání problém, který se line celým českým zdravotnictvím, a to, že nemáme dostatek kvalifikovaných sester. Problém je malý zájem absolventů o obor psychiatrie, a to jak absolventů středních zdravotních škol, tak škol vysokých. Roli hraje také nevyhovující prostředí v řadě zařízení zabývajících se péčí o duševně nemocné,“ uvádí Eliška Pousková.
V psychiatrii dnes pracují tři typy sester – praktické se střední zdravotnickou školou, všeobecné s VOŠ nebo bakalářským studiem a sestry psychiatrické. Toto zaměření je přitom možno získat buď v rámci magisterského studia v Ostravě, nebo jako specializační vzdělávání. Psychiatrické sestry pak mají v sazebníku výkonů vyhrazené výkony v rámci odbornosti 914.
Roli v malém zájmu o práci v psychiatrii ovšem hrají předsudky, které se nevyhýbají ani pracovníkům ve zdravotnictví. „Bohužel se objevuje stigmatizace duševně nemocných ze strany zdravotníků a neochota pracovat s duševně nemocnými,“ konstatuje Pousková.
Výzkum v rámci projektu Mindset provedený na dvou desítkách středních zdravotnických škol ukázal, že studenti nejčastěji lidem s duševním onemocněním připisovali charakteristiky jako „agresivní“, „zmatení“, „introvertní“, „náladoví, „vystrašení“ či „nervózní“. Téměř žádná z charakteristik přitom nebyla pozitivní.
„Čtvrtina studentů vnímá lidi s duševním onemocněním jako agresivní, 42 procent považuje lidi s duševním onemocněním za „spíše nebezpečné“, zároveň by 45 procent dotázaných nepřiznalo svým přátelům jakékoliv vlastní duševní onemocnění a 60 procent by to nepřiznalo kolegům,“ vypočítává Eliška Pousková.
Druhá část výzkumu se pak soustředila na to, zda by studenti byli ochotni pracovat v psychiatrii. K práci v psychiatrické léčebně by tak bylo svolných 15 procent dotazovaných, v sociálních službách či ambulantní péči to bylo kolem 30 procent. „Co mě překvapilo, je to, že 39,8 procenta souhlasí s výrokem, že být zdravotníkem nebo sociálním pracovníkem v oblasti péče o duševně nemocné není jako být skutečným zdravotním či sociálním pracovníkem,“ pozastavuje se Pousková.
Ve srovnání s obecnou populací ovšem přece jen studenti měli větší znalosti týkající se duševních onemocnění, tolerantnější postoje k lidem s duševním onemocněním i vyšší ochotu kontaktu s nimi. Také podle studie Anety Weissové a dalších publikované v roce 2016 v časopise Psychiatrie, která mapovala postoje tří stovek sester pracujících v oblasti psychiatrie k lidem s duševním onemocněním, se ukázalo, že vzdělání může zlepšit postoje k lidem s duševním onemocněním.
Na školách schází kvalifikovaní odborníci
Jak tedy zvýšit zájem o obor psychiatrie? Podle Pouskové by pomohlo to, kdyby se studenti středních zdravotnických škol mohli během studia lépe seznámit s tím, co práce v psychiatrii obnáší. Dnes zde sice je na tuto oblast vyhrazena časová dotace, problém ale je, jak bývá v praxi využita.
„Bohužel nemáme na školách kvalifikované odborníky, kteří by se tomu více věnovali. Byla by ale možnost nabízet středním zdravotnickým školám speciální kurzy, které by seznamovaly studenty s psychiatrií, kde by se využívali externí odborníci,“ navrhuje Eliška Pousková.
Dílkem do skládačky by byly také náborové kampaně či představování oboru. „Třeba intenzivní medicína je v každém filmu či seriálu znázorněna v podobě akce, záchrany životů a rozřešení problémů. Co se týče ztvárnění psychiatrie, bývá pacient v roli oběti, ke které je svět nespravedlivý, personál je v roli bachaře, pacient utíká a nechce tam být. Nedávno jsem viděla film, kde byla hlavní hrdinka zdravotní sestrou – mužem znásilněna,“ popisuje prezentovaný obraz psychiatrie Pousková.
Pomoci by samozřejmě mohlo zlepšit prostředí v psychiatrických zařízeních, které dnes řadu studentů odradí. A krok vpřed by bylo i navýšení kapacit vysokých škol, protože se na ně řada zájemců nedostane – což by ovšem snad brzy skutečně mělo nastat (více jsme psali zde).
Od věci by také nebylo rozšíření vzdělávací nabídky. „Máme spoustu šikovných praktických sestřiček, které pracují v psychiatrii řadu let, ale už jsou starší nebo si z nějakého důvodu nechtějí dodělávat vzdělání na všeobecnou sestru. Pro ně ale pak neexistuje dovzdělání v oboru psychiatrie,“ shrnuje Pousková.
Místo přístrojů léčba slovy
A co vlastně práce psychiatrické sestry obnáší? Zpravidla potřebuje znát psychiatrické diagnózy, umět vypozorovat změny v chování, zachovat si chladnou hlavu a profesionální přístup i ve vypjatých situacích, kdy mohou být někteří pacienti agresivní či vulgární, zvládat verbální i neverbální komunikační dovednosti, mít trpělivost a umět se samostatně rozhodovat.
Připomeňme také, že psychiatrické sestry mohou vykonávat celé spektrum činností (psali jsme také zde). Patří mezi ně psychiatrická rehabilitace, resocializace, poradenská činnost v oblasti prevence duševních nemocí, podpůrná psychoterapie, edukační a podpůrná práce s pacientem a jeho rodinou tak, aby včas rozpoznali příznaky nastupující ataky, relaxační techniky i techniky pro zvládání nespolupracujících či agresivních pacientů včetně omezovacích technik. Uplatnění tak psychiatrická sestra najde jak v lůžkové, tak v ambulantní a komunitní péči.
Právě povědomí o kompetencích psychiatrické sestry může být i zbraní proti předsudkům a obavám. „Když je třeba pacient agresivní, máme spoustu metod, které umíme používat, a můžeme je naučit i ty, kdo se s psychiatrií nikdy nesetkali. Nemusíme hned k pacientovi přistupovat omezením na lůžku nebo aplikací medikace – můžeme s ním promlouvat nebo mu nabídnout zklidňující prostředky. Psychiatrie léčí slovy. Je ovšem pravda, že jsou různé typy sestřiček – některé jsou techničtější a dopředu do toho jdou s tím, že chtějí obsluhovat různé přístroje, ale mnoho sestřiček je rádo, když od pacienta slyší, že mu pomohly jinak,“ načrtává Eliška Pousková (více o práci psychiatrické sestry si můžete přečíst také v rozhovoru s Eliškou Pouskovou a náměstkem pro projektové řízení holdingu AKESO Pavlem Scholzem zde).
Vzhledem ke komplexním potřebám pacientů s duševním onemocněním je dnes přitom trendem, aby o ně bylo pečováno v rámci multidisciplinárního týmu. Jeho součástí jsou různé odbornosti od sanitářů, kteří například doprovázejí pacienty na terapie nebo s nimi chodí na vycházky, přes psychiatrické sestry po nejrůznější terapeuty a lékaře. Zásadní přitom je sdílení informací, kdy se právě sanitáři nebo sestry mohou od pacientů dozvědět informace, které mohou hrát zásadní roli pro jejich úzdravu.
A protože je snaha mít multidisciplinární týmy napříč organizacemi v regionu, je možné díky nim péči provázat a zajistit kontinuitu. Pracovníci z center duševního zdraví či ambulancí tak neztratí kontakt se svým pacientem v době, kdy je hospitalizován, a naopak po propuštění z nemocnice se pacient v systému neztratí. Zároveň tak platí, že psychiatrická sestra není na péči o pacienty sama a má k ruce tým, s nímž se může kdykoliv poradit.
Laskavé poděkování za podporu sympozia patří zdravotnickému holdingu AKESO.
Foto: Radek Čepelák
Michaela Koubová
