Mezi nejpalčivější problémy primární péče patří podle jejích zástupců krom rozevírání nůžek mezi ambulantní a nemocniční sférou a nedostatkem financí také existence preskripčních omezení, které praktikům znemožňují předepisovat svým pacientům i některé zcela běžné léky, a neefektivně fungující síť pohotovostí. O těchto tématech diskutovali zástupci praktiků, ministerstva i plátců u kulatého stolu s názvem Budoucnost primární péče v České republice, který společně pořádaly čtyři odborné společnosti. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek v diskuzi připustil zrušení některých preskripčních omezení.
„Česká republika má poměrně ojedinělý systém preskripčních omezení. Když se podíváte na tuzemský číselník léků, tak praktici mohou předepisovat méně než 50 procent položek, které na tom číselníku jsou. Je to naprostá anomálie, která nikde v Evropě – krom Slovenska – neexistuje,“ upozornil předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.
Podle něj měl takový systém své opodstatnění v 90. letech. „Tehdy jsme přecházeli na úplně jiný systém fungování zdravotnictví. Také tu byl nedostatek léků a jejich jiné ceny a nebylo úplně žádoucí, aby léky předepisoval každý,“ popsal Šonka. Dodal ale, že této historii už „odzvonilo“ a bylo by potřeba věci posunout a změnit.
Nekomfort pacienta a zbytečné náklady
Preskripční omezení dnes trápí podle Šonky nejvíce praktické lékaře pro dospělé. „Vnímám preskripční omezení jako zcela zásadní překážku, která způsobuje nekomfort pacienta ve zdravotním systému. Sám mám praxi na venkově a denně řeším, že nemohu pacientům napsat ani poměrně banální léky, třeba kožní v hodnotě desítek korun. Lidé musí jít ke specialistovi, nebo si léky platit sami. Obojí je špatně,“ uvedl Šonka, podle něhož tento systém jen generuje další náklady a je jedním z důvodů, proč má pacient s praktikem největší kontakt ze všech zemí v Evropě.
„Určitě neaspirujeme na to, abychom předepisovali velmi drahé léky, onkologické nebo centrové. Je ale podle mne vždy lepší, když je preskripční omezení definované stavem pacienta a jeho diagnózou, než lékařskou odborností,“ řekl u kulatého stolu Šonka. Podle něj by zrušení některých preskripčních omezení nemělo žádný negativní dopad na zdravotní pojištění. „Pacient se k tomu léku stejně dostane, jenom si pro něj musí zajít jinam,“ řekl Šonka.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) v diskusi u kulatého stolu připustil, že lze pravděpodobně očekávat změny. „Technicky se o tom bavíme a velmi pravděpodobně některá preskripční omezení uvolníme,“ sdělil Válek.
Ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Zdeněk Kabátek uvedl, že se pojišťovny k takové změně zatím staví neutrálně, nicméně ji neodmítají. „To, co říkal pan doktor Šonka, má logiku, na druhou stranu je ale potřeba, aby proběhla i diskuse s odbornými společnostmi, z nichž je řada spíše proti uvolnění preskripčních omezení. Je také potřeba udělat nákladovou analýzu a říci, že budeme sledovat, jak se nám změní náklady na léčivé přípravky,“ řekl Kabátek.
Jeden pacient za hodinu
Tématem kulatého stolu bylo i rušení lékařských pohotovostí v některých regionech a snahy praktiků o snížení počtu pohotovostí ze stávajících 180 na zhruba polovinu. Podle Šonky by taková redukce vedená ruku v ruce s adekvátními odměnami za pohotovostní služby vedla k tomu, že by bylo na pohotovostech dost lékařů, kteří by sloužili ochotně a dobrovolně, což se o dnešním stavu říci nedá.
Podle Šonky je dnešní stav pohotovostí neuspokojivý. „Stávající síť pohotovostí je hypertrofická, různě hustá v různých krajích, průměrná obslužnost pohotovostí je jeden pacient za hodinu. Sedí tam doktor a sestra a svítí se tam, takže je to značně neefektivní. Pohotovosti jsou navíc většinou špatně vybavené, takže ve výsledku pacient stejně putuje do nemocnice, protože lékař na pohotovosti není schopen udělat kvalifikované rozhodnutí odpovídající medicíně 21. století,“ popsal dnešní stav Šonka. Myšlenka, kterou se snaží prosadit praktici, tedy je udělat pohotovosti tam, kam lidé stejně přirozeně směřují – tedy na urgentní příjmy velkých nemocnic, kde by sloužil praktický lékař plus lékaři dalších odborností, kteří na pohotovosti sloužit mohou.
Ministr zdravotnictví Válek v diskusi upozornil na to, že drtivá většina lidí vůbec netuší, jaký je rozdíl mezi pohotovostí a urgentním příjmem. „Myslí si, že se na urgentním příjmu dělá pohotovost. Což je nesmysl. Ale i pokud laik rozdíl mezi urgentním příjmem a pohotovostí zná, absolutně netuší, kam by v případě jakých potíží měl jít,“ řekl ministr.
Větší odpovědnost pojišťoven
Válek u kulatého stolu popsal i další problém. „Když si zavoláte sanitku, reálně vás vždy odveze na urgentní příjem, nikdy na pohotovost. Hypoteticky by na urgentním příjmu měla fungovat triáž a měli byste být směřováni buď na vysokoprahový urgent, na urgent nebo na pohotovost. Na řadě urgentů to ale takhle nefunguje, ani fungovat nemůže. Snažíme se najít cestu, jak z toho ven,“ řekl Válek. Ministerstvo se podle něj snaží ze zákona definovat nepodkročitelnou síť urgentních příjmů a s ní provázanou síť pohotovostí. „Síť urgentů vymyslel už můj předchůdce Adam Vojtěch, a vymyslel ji velmi dobře. Já v ní pokračuji a ještě ji dokultivovávám,“ upřesnil Válek.
Ten zdůraznil, že definování sítě pohotovostí chce ministerstvo dělat ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami. „Chceme se pobavit o tom, aby byla odpovědnost za zajištění pohotovosti přesunuta na pojišťovny, respektive aby pojišťovny měly možnost daleko aktivnější role,“ uvedl Válek.
„S tím, aby na nás přešla odpovědnost za pohotovosti, nemáme problém. Ta debata probíhá už řadu měsíců, panuje shoda i s asociací krajů a sdružením praktických lékařů a dětských lékařů. Panuje shoda i na počtu zhruba 90 urgentních příjmů,“ uzavřel ředitel VZP Kabátek.
Jakub Němec
