Proč se nedostupnost léků stává středobodem politických debat? Je ministerstvo zdravotnictví dostatečně aktivní v přípravě legislativy? Máme se spoléhat na evropská řešení výpadků léků, nebo hledat „českou cestu“? U kulatého stolu Dostupnost zavedených léčivých přípravků v Česku pořádaného Zdravotnickým deníkem se o tom bavili – a nezřídka i přeli – poslanci Petr Fifka (ODS) a Kamal Farhan (ANO) a také Daniela Rrahmaniová zastupující ministerstvo zdravotnictví.
Odpovědnost za dostupnost léčiv neleží dnes na bedrech jedné instituce, ale je rozdělena mezi ministerstvo zdravotnictví, SÚKL, zdravotní pojišťovny a – bude-li přijata nová legislativa – dokonce i mezi farmaceutické firmy. Podle místopředsedy sněmovního Výboru pro zdravotnictví Petra Fifky (ODS) by změna tohoto dlouhodobě vybudovaného systému měla dalekosáhlé důsledky i do jiných oblastí. „Z čistě ideologického pohledu je zdravotní péče vztahem mezi plátcem zdravotního pojištění a konzumentem, takže by určitě stálo za to více vtáhnout do hry zdravotní pojišťovny,“ sdělil svůj názor Fifka. Své stanovisko vysvětlil slovy: „Ministerstvo má regulační funkci, SÚKL má regulační a dohledovou funkci, ale to skutečné zdravotnictví poskytuje zdravotní pojišťovna prostřednictvím těch, kteří vykonávají zdravotní péči – včetně farmaceutických firem, které dodávají léky.“
Velké politické téma
Fifka upozornil na to, že se léky stávají politickým tématem číslo jedna a středobodem politických sporů, což za 30 let svého působení v politice nepamatuje. „Frekvence opozičních interpelací na předsedu vlády i ministra zdravotnictví je obrovská. Ukázalo se to jako zajímavé opoziční politické nosné téma již v prezidentské kampani. A teď se ukazuje, že je to z pohledu racionálních řešení mírně na škodu, protože žijeme v době, která se výrazně polarizovala,“ řekl Fifka.
A zmínil, že jeho největším přáním by bylo, aby se situace trochu uklidnila a politici mohli společně problémy, kterých je dost, řešit. „Žijeme v době, kdy farmaceutický průmysl detašoval své výroby do Asie, čelíme problémům s just-in-time dodávkami (dodávky materiálu do výroby v předem stanoveném množství a čase – pozn. red.), čelíme problémům s dostupností. A občané jsou bombardováni palcovými titulky o nedostupnosti toho či onoho léku a o maminkách, které s dítětem v horečkách běhají po lékárnách a shánějí životně důležitý lék,“ uvedl Fifka. A dodal: „Buďme rádi, že ministr zdravotnictví je takový, jako je, a že předseda vlády je takový, jako je. Dovedu si představit, že kdyby byl předseda vlády jiný, zval by si na koberec velvyslance, volal by do centrál farmaceutických firem a létal by letadlem pro bedny s léky pro maminky.“
Na tuto poznámku jasně odkazující na jeho stranického šéfa reagoval Kamal Farhan (ANO). „Já tedy za to, že máme takového ministra zdravotnictví a takového premiéra, rád nejsem,“ řekl. A pokračoval: „Zaznělo tu, že do situace s nedostatkem léků nemůže až tak zásadně zasahovat stát. Ale v kompetenčním zákoně stojí, že ústředním orgánem státní správy je ministerstvo zdravotnictví, které je zodpovědné za diagnostiku, zdravotní služby a léčbu. Já si myslím, že ministerstvo by mělo být daleko proaktivnější, než je. A že nekoná, tak, jak by mělo konat. A proto se potýkáme s problémy, se kterými se potýkáme.“
Spor o legislativu
„Podívejme se na to, jak ministerstvo zdravotnictví přistoupilo k lékové politice jako takové,“ pokračoval Farhan: „Stačí se podívat na legislativní plán ministerstva a na to, jakou důležitost ministerstvo věnuje v posledních dvou letech nedostatku léků. Myslím si, že navrhovaná novela zákona o léčivech – a říkám to s plnou vážností – je PRová akce a nepřinese to, co od ní ministerstvo očekává,“ uvedl Farhan. Ministerstvem navrhovaná legislativa podle něj neřeší „molekuly, kterých je nedostatek a které jsou ve výpadku, ani volně prodejná léčiva“.
Na tuto poznámku reagovala ředitelka odboru léčiv a zdravotnických prostředků na ministerstvu zdravotnictví Daniela Rrahmaniová. „Tvrzení pana poslance, že ministerstvo legislativně nekoná, se mě osobně dotklo. Ministerstvo v loňském roce předložilo novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění a zákona o léčivech, které nám v tuto chvíli s dodávkami antibiotik velmi pomáhají. A způsob, kterým dnes stanovujeme úhrady, je tak flexibilní, jako nikdy dříve nebyl. V tuto chvíli připravujeme novely zákona 48 a předložili jsme velkou novelu zákona o léčivech. A to za mne opravdu není málo,“ řekla Rrahmaniová.
Evropská, nebo česká cesta?
Farhan také konstatoval, že by podle něj vláda neměla spoléhat jen na celoevropská řešení. „Evropské řešení je důležité, ale je třeba, aby se český stát a naše ministerstvo staraly o naše občany. Léky chybí našim občanům a Evropa to za nás rychle nevyřeší. Jsem přesvědčen o tom, že pobídky v rámci Evropské unie přijdou, ale myslím si, že k tomu musí česká exekutiva přistoupit daleko proaktivněji,“ uvedl.
Fifka reagoval slovy, že Evropa má velký zájem na tom, aby se farmaceutická výroba vrátila zpět na náš kontinent a naše vláda má zájem, aby se farmaceutická výroba rozšířila v České republice. „Samozřejmě ale není ani jedno z toho jednoduché. Zejména když se to týká výroby substancí, tak si musíme uvědomit, že mluvíme o chemických továrnách. Jak na evropské, tak na české úrovni to bude vyžadovat velké investice a úzkou spolupráci s průmyslem a nebude to hned,“ řekl Fifka. A dodal: „A pro nás je teď důležité, dříve než se budeme seriózně bavit o tom, na jaké úrovni jsou naše ceny, abychom si ověřili, že mají všichni dodavatelé do České republiky dostatečné výrobní kapacity.“
„Náš dojem je totiž takový, že se jednotlivé evropské státy potichu připravují na to, aby měly nástroje, kterými si pojistí dodávky do jejich zemí. Dávám kolegovi Farhanovi za pravdu v tom, že když budeme čekat na nějaké evropské řešení a sami neučiníme proaktivní kroky za Českou republiku, tak by se mohlo stát, že budeme zemí druhořadého významu z hlediska korporace, která dodává léky do celé Evropy,“ uzavřel Fifka.
Jakub Němec
Foto: Radek Čepelák
Kulatý stůl se konal za podpory České asociace farmaceutických firem a společnosti Takeda.
