Česká republika trpí krizovým nedostatkem praktických lékařů, speciálně pak pediatrů, který se navíc stále prohlubuje. Praktici tvoří jen 19 procent z celkového počtu tuzemských lékařů, což je ve srovnání se světem málo. Odpověď na otázku, jak z této personální krize ven, se snažili najít zástupci praktiků, ministerstva i plátců u kulatého stolu s názvem Budoucnost primární péče v České republice, který společně pořádaly čtyři odborné společnosti. Silným tématem diskuse se stalo i rozevírání nůžek mezi ambulantní a nemocniční sférou.

„Ideální primární péče vypadá tak, že má každý pacient svého praktického lékaře, zubaře, v případě žen gynekologa a v případě dětí pediatra. A ten lékař je časově a místně dostupný, jak to vyžaduje zákon. A pacient je se svým lékařem spokojen a dostává takovou péči, jakou mu slibují zdravotní pojišťovny,“ řekl na úvod diskuse ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). A dodal: „V současné době to tak ale není ve všech regionech. Jsou regiony, kde je to dokonalé, regiony, kde je to horší, a jsou regiony, kde je to dokonce velmi špatné.“ Situace není podle něj není optimální už více než 20 let.

Největší problém primární péče v České republice spočívá podle ministra v politické rovině. „V mnoha evropských zemích – například ve skandinávských státech, v Rakousku, Portugalsku nebo ve Francii – se politici dokázali domluvit, že zdravotnictví nebude součástí předvolebních kampaní. A když se podíváte na kampaně, které byly v těchto zemích často velmi ostré a tvrdé, tak o zdravotnictví v nich opravdu nepadlo ani slovo. Nikdo nenabízel jednoduché recepty a všechny strany se dohodly na dlouhodobé strategii.“ Podle Válka se něco takového u nás neděje a je nereálné, že se to dít bude.

Takový přístup by uvítal i ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Zdeněk Kabátek. „Taková politická kontinuita by byla pro nás plátce ideální. I my se ostatně snažíme úhradové mechanismy nastavit v dlouhodobějším horizontu než na dobu jednoho roku.“ Podle Kabátka spočívá zásadní problém u praktických lékařů v jejich stárnutí. „Pokud nedochází ke kontinuální generační obměně, těžko můžeme po praktických lékařích vyžadovat, aby zůstávali v terénu donekonečna,“ uvedl Kabátek s tím, že jde i o vážný problém u pediatrů.

Rychle stárnoucí segment

Na důležitost primární péče upozornil předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka. „My jsme ti, kteří se starají o zdraví více než deseti milionů občanů této země každý den. Primární péče má navíc schopnost čelit problémům a výzvám – zvládli jsme covid, zvládli jsme příliv Ukrajinců,“ uvedl Šonka. Segment podle něj potřebuje řešit dostupnost a nastartovat debatu, která nastaví směr toho, kam se bude primární péče ubírat.

Pohled dětských praktických lékařů přidala Ilona Hülleová, předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost. „Jsme segmentem, který je velmi ohrožen a péče už dnes bohužel není dostupná pro všechny děti v České republice. Před deseti lety nás bylo opravdu dost, síť ordinací byla dostatečná, ale už jsme si uvědomovali, že stárneme. Dnes už kapacita nestačí, 49 procent lékařů je starších 60 let. A to je něco, co nás děsí, protože nám výrazně chybí mladí lékaři,“ uvedla Hülleová. Doplnění potřebné kapacity by podle ní bylo možné lékaři z dětských oddělení nemocnic. Na to dostat mladé lékaře do terénu bude podle ní potřeba finanční podpora ze strany zdravotních pojišťoven.

Mohlo by vás zajímat

„I v oboru gynekologie je věková struktura lékařů alarmující,“ upozornil předseda České gynekologicko-porodnické společnost Vladimír Dvořák. A dodal: „Zatím se s tím zvládáme docela dobře popasovat. Podařilo se velice výrazně omezit počet kontaktů lékařů naší odbornosti s pacientkami, bez toho aby to mělo negativní vliv na jejich zdraví nebo spokojenost. To je jedna z cest.“

Velice důležitá bude podle Dvořáka práce na tvorbě sítě. „Pracovat na síti je velký úkol pro plátce, pro nás i pro ministerstvo zdravotnictví,“ uvedl. A upozornil na to, že je primární péče v České republice unikátní v tom, že jsou součástí jejího systému i praktici pro děti a dorost a gynekologové. V některých zemích to tak komfortní pro pacienta není. „Pracujme společně na tom, abychom tenhle stav udrželi,“ vyzval Dvořák. Že se na této současné podobě neplánuje nic měnit, ubezpečil ministr Válek. „Nic jsme nezměnili a ani nehodlám nic měnit. Změny se totiž v této oblasti projevují až v horizontu pěti až sedmi let, což je více než jedno volební období,“ řekl Válek.

Dostat lékaře do terénu

Silným tématem diskuse u kulatého stolu se stal i narůstající nepoměr mezi ambulantní a nemocniční sférou, ne který praktičtí lékaři dlouhodobě upozorňují. „Ambulancí dětských praktických lékařů ubývá a jsme na takovém počtu, že níže už jít nemůžeme. Přitom víme, že jsou stovky mladých lékařů na dětských oddělení a dobrou vizitkou primární dětské péče je to, že jsme snížili počet hospitalizovaných dětí a velkou část akutní péče zvládáme v našich ordinacích. A víme, že obložnost dětských oddělení je nízká a nepomůže nám, když budou vznikat dětské ordinace při dětských oddělení nemocnic, které nejsou dostatečně efektivní,“ vysvětlila Hülleová.

Stoupající trend výše nominálních úhrad do primární péče kvitoval Petr Šonka. „Problém je ale v tom, že se ve všech zprávách OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – pozn. red.) dočteme, že bychom měli posílit prostředky alokované do primární péče. Ale každý rok, přestože se dopředu domluvíme na stejném růstu jako další segmenty, nakonec zjišťujeme, že zase nejvíce nabobtnal segment nemocniční. Nůžky mezi ambulantním a nemocničním segmentem se ale stále rozevírají, místo aby se čísla začala přibližovat, tak jak je to v evropských zemích standardní,“ řekl Šonka.

Podle Renaty Knorové ze Svazu zdravotních pojišťoven mohou za „rozevírající se nůžky“ stále sofistikovanější technologie a léky, které nakupují primárně nemocnice. „Je nutné upozornit na to, že ten balík peněz je už konečný, víc peněz v České republice není. Pokud realokujeme zdroje v prospěch primární péče, musíme se zároveň ptát, odkud ty peníze vezmeme a která péče už nemá být hrazena nebo má být hrazena méně,“ uvedla Knorová.

Šonka upozornil, že v tuzemsku sice nenarůstá počet nemocničních lůžek, ale podle dat z Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) je evidentní, že přibývají úvazky v lůžkovém sektoru. „Dnes v podstatě přibývají lékaři jen v nemocnicích na úkor úvazků v ambulantní sféře. Zjednodušeně řečeno – tam, kam jdou peníze, tam se nakonec vyrobí i personální zdroje,“ řekl Šonka. „Z dat víme, že na dětských odděleních nemocnic jsou stovky lékařů navíc a bude se to muset systémově řešit. Budeme potřebovat podporu ministerstva a politiků,“ dodala Hülleová.

Cestou, jak přivést část lékařů z nemocnic do terénu by podle ministra Válka mohla být substituce některých akutních lůžek lůžky pro péči následnou. „Na to chceme jako ministerstvo tlačit. Akutní lůžka mají zásadní problém. Pokud na nich leží pacient, který by měl ležet na lůžku následné péče, musí pojišťovna platit víc, protože akutní lůžko je dražší. Ale pak je tu efekt personální. Vyhláška říká, kolik lékařů a sester musí být na jedno akutní lůžko. Pokud tedy nevybudujeme dostatek následných lůžek – část z nich převedením z akutních – nemůžeme snížit počty lékařů v nemocnicích,“ uzavřel Válek.

Jakub Němec