Na první pohled vypadají podobně jako náplasti, a to ne příliš odlišné od těch, které dostanete po odběru krve. Přesto se jedná o pravděpodobně přelomovou technologii, jenž může změnit budoucnost očkování a výrazně zefektivnit očkovací programy. Speciální náplasti s mikrojehličkami mají navíc i jednu zcela zásadní výhodu z pohledu pacientů. Jejich aplikace se obejde bez použití jehel, a z toho důvodu je prakticky bezbolestná a zvladatelná i pro ty, kteří mají právě z jehel strach.
Zatímco Česko, na rozdíl od mnoha vyspělých zemí včetně sousedního Německa, není schopné nabídnout očkování v lékárnách (proti této možnosti se u nás postavilo pět odborných společností, včetně praktiků nebo vakcinologů v obavách z toho, že by vakcinace nebyla prováděna dostatečně bezpečně a kvalifikovaným personálem), na řadě míst světa přemýšlejí o očkování radikálně odlišně a hledají cesty, jak jej co nejvíce zpřístupnit veřejnosti. Ne všude si totiž mohou dovolit „luxus“ v takové podobě, že vakcinaci provádí pouze lékař. O to větší význam pak pro ně mají technologie, které umožňují vlastní proces očkování co nejvíce zjednodušit.
„U současných injekčně aplikovaných vakcín je obtížné dosáhnout poslední míle, protože jsou závislé na funkčním chladícím řetězci a musejí být podané dobře vyškoleným personálem, což může být náročné zejména při práci v nestabilním prostředí. Kromě toho se většina vakcín podává injekčně, což může způsobit bolest a nepohodlí, což vede k váhavosti ohledně očkování, a navíc vzniku nebezpečného odpadu v podobě injekčních stříkaček,“ upozorňuje UNICEF, který dlouhodobě varuje před negativními dopady jevu, kdy proočkovanost proti řadě závažných infekčních chorob klesá a miliony dětí tak zůstávají bez potřebné ochrany.
Změnit by to mohla technologie, kdy vakcíny mohou být aplikovány skrze speciální „náplasti s mikrojehličkami“, jenž se samy vstřebají. Ty přináší hned několik praktických výhod. „Tato technologie poskytuje alternativu k intramuskulárním a subkutánním imunizačním metodám a má potenciál zvýšit přijímání vakcín, jak ze strany zdravotnického personálu, tak pacientů, a zároveň usnadnit jejich podávání,“ shrnuje UNICEF s tím, že zde odpadá nutnost použít jehly. Vlastní aplikace proto může být bezpečnější. Jednodušší je i doprava a skladování, protože není nutné dodržovat chladový řetězec, aby vakcíny zůstaly účinné a bezpečné. I proto UNICEF vnímá tuto technologii jako něco, co by mohlo zásadně zlepšit očkovací programy zejména v těch oblastech, kde není dobře dostupná zdravotní péče.
„Protože jsou tyto vakcíny bez jehel a předem dávkované, zjednodušují aplikaci, kdy očkování mohou provádět i minimálně vyškolení dobrovolníci, čímž se řeší problém nedostatku vyškolených zdravotnických pracovníků ve vzdálených lokalitách,“ vysvětluje přínosy „očkovacích náplastí“ Rajinder Suri, ředitel aliance Developing Countries Vaccine Manufacturers Network, která propojuje více než 40 výrobců vakcín z 15 rozvojových zemí. Podle něj má tato technologie i další výhody při aplikaci, kdy odpadá riziko, že bude podána špatná dávka či dojde k poranění jehlou.
Technologie s revolučním potenciálem
Vlastní technologie byla otestována v podobě vakcíny proti chřipce už v roce 2017. Článek publikovaný v prestižním žurnálu Lancet popisoval, že tento způsob aplikace byl ze strany pacientů snášen dobře, přičemž očkování bylo úspěšné i z hlediska poskytnuté ochrany proti infekci. Přestože jsou „očkovací náplasti“ v současnosti velmi nadějnou technologií, po dlouhou dobu se nikde nedostaly do běžné klinické praxe ani nebyly schváleny ze strany lékových regulátorů a používaly se tak pouze v rámci klinických studií.
Americká biofarmaceutická společnost Micron Biomedical v rámci konference MICRONEEDLES 2023 v Seattle nedávno oznámila výsledky použití vakcinace u dětí, kdy byly „očkovací náplasti“ vůbec poprvé použity. V Gambii byla takto očkována skupina dětí, včetně devítiměsíčních kojenců, proti spalničkám a zarděnkám. Celkem bylo do studie zahrnuto 15 dospělých, 150 batolat ve věku 15 až 18 měsíců a 120 kojenců ve věku 9 až 10 měsíců, kteří byli rozděleni podle toho, zda byli očkováni klasicky injekčně nebo pomocí „očkovací náplasti“. Ukázalo se, že vakcinace pomocí této nové technologie byla bezpečná, dobře snášená a účinná. Více než 90 procent rodičů u kojenců a batolat, kteří byli očkováni pomocí „očkovací náplasti“, uvedlo, že tato forma vakcinace byla pro jejich děti lepší než vakcinace za použití jehel.
Smyslem rozvoje této technologie je výrazně zjednodušit přepravu, skladování i podávání vakcín a překonat strach z ostrých předmětů včetně jehel. „Podpora inovací v oblasti dodávek vakcín je zcela zásadní pro překonávání přetrvávajících nerovností v oblasti zdraví. Tato klinická studie je důležitým krokem vpřed na cestě vývoje mikrojehličkové vakcíny proti spalničkám a zarděnkám směrem k jejímu licencování a současně důležitým příspěvkem ve snahách o nové přístupy k tomu, jak život zachraňujícím očkováním zasáhnout více dětí a rodin po celém světě,“ komentoval prezentované výsledky James Goodson, který působí jako výzkumný pracovník a epidemiolog v Global Immunization Division v rámci Centers for Disease Control and Prevention a byl jedním ze spoluautorů studie.
I když se jedná o velmi malou studii, autorský tým neskrývá svůj optimismus: „Máme vzrušující výsledky, které poprvé ukazují potenciál mikrojehličkových náplastí – bezpečnost a efektivnost aplikace vakcín pro děti,“ shrnul výsledky profesor Ed Clarke, který vede Infant Immunology at Medical Research Council v Gambii. Ve fázi klinických zkoušek jsou také další „očkovací náplasti“ proti covid-19, sezónní chřipce a hepatitidě typu B. V předklinickém vývoji jsou očkovací látky proti HPV, tyfu a rotavirům.
Asi jako suchý zip na kůži
„Očkovací náplasti“ jsou ve skutečnosti podobné běžným náplastem, ovšem s tím rozdílem, že na vnitřní straně mají mikrojehličky, které jsou schopné dostat se přes vrstvu kůže. „Lidé to (pozn. redakce – aplikaci) nepopisují jako bolestivé a určitě tuto možnost budou jednoznačně preferovat před injekcí,“ je přesvědčený profesor Mark Prausnitz, ředitel Center for Drug Design amerického Georgia Institute of Technology, který se podílí na vývoji a popsal své zkušenosti alianci Gavi. Vlastní pocit z aplikace je pak možné přirovnat třeba k suchému zipu.
„Očkovací náplasti“ mohou fungovat díky tomu, že součástí kůže jsou také buňky imunitního systému a ty je takto možné stimulovat. „Jehla je velmi silná, dokáže účinně proniknout, a podat tak lék nebo vakcínu. Má ale své omezení, pokud se jedná o odbornost potřebnou k jejímu použití či bezpečnou likvidaci. Bariérová vrstva v kůži je tenčí než lidský vlas, takže nepotřebujete velkou jehlu. I velmi malá dokáže dělat svou práci,“ vysvětlil expert.
Zásadní překážkou však byla výroba těchto mikro-jehel i jejich následné využití pro očkování: „Skutečný problém byl v tom, že výrobci v oblasti mikrovýroby se nevěnovali tomu, jak aplikovat léky, zatímco lidé, kteří znalosti o aplikaci měli, nevěděli, jak vyrobit mikrojehly.“ U zrodu „očkovacích náplastí“ tak byly techniky využívané k výrobě mikročipů. Navíc bylo nutné vymyslet, jak takto aplikovat očkovací látky, které jsou obvykle ve formě tekutin skladované ve skleněných obalech. U „očkovacích náplastí“ musí být vakcína buď v suché formě nebo integrována do vrcholků mikrojehel, které se při kontaktu s kůží rozpustí.
Nedávné výsledky ovšem ukazují, že i toto je řešitelné. „Očkovací náplasti“ by se mohly stát velmi užitečným nástrojem, jak očkovat i ve vzdálených oblastech, kde chybí potřebná infrastruktura. „Pokud můžeme mít vakcínu, kterou nemusí aplikovat sestra, a dokážeme ji alespoň částečně dostat z nutnosti dodržet chladový řetězec, abychom ji mohli dostat i tam, kde nemusí být spolehlivé dodávky elektřiny a zajištěné chlazení, pak můžeme doufat, že budeme schopni naočkovat více dětí,“ shrnul profesor Prausnitz.
Ludmila Hamplová
