Redukce dětských oddělení, podpora rezidenčních míst či snížení administrativní zátěže. To jsou některé z desetibodového seznamu doporučených změn pro praktické lékařství pro děti a dorost (PLDD), které na jedné z nedávných schůzí senátního Výboru pro zdravotnictví představil předseda České pediatrické společnosti ČLS JEP Jiří Bronský. Zdravotnický deník se na prezentované „desatero“ zeptal předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP Aleny Šebkové. Se kterými body souhlasí a co podle ní současná česká pediatrie potřebuje nejvíce?
Jak vnímáte „desatero“ navrhovaných změn pro „budoucnost PLDD“, které nedávno představila Česká pediatrická společnost?
Je potěšující, že ČPS leží na srdci budoucnost PLDD, ale byla to právě tato společnost, která se připojila ke zrušení oboru praktické dětské lékařství v době, kdy obor nabíral na síle a zájmu mladých kolegů a v době, kdy nebylo připraveno vůbec nic následujícího. Došlo tedy k tomu, že mladí kolegové byli uvrženi do nejistoty, co bude dál, senioři nemohli dva roky vzdělávat a zájem poklesl.
Desatero kolegové vydali bez jakékoliv komunikace s námi, sami využili politiků místo odborné diskuse a není to žádný oficiální dokument, pouze návrh jedné společnosti. Nebudu rozebírat bod po bodu, s některými body můžeme souhlasit, a upřímně jsou to návrhy, které my již předkládáme několik let, například zlepšení výuky na lékařských fakultách, zjednodušení a urychlení administrace rezidenčních míst, financování a tak podobně. Ale drtivá většina bodů z „desatera“ nám mladé kolegy do praxe urgentně nepřivede, což je zásadní moment pro udržení systému primární pediatrické péče v České republice.
Co říkáte například na návrh, že by se měl zredukovat počet dětských oddělení?
To, že by se měla zracionalizovat síť dětských oddělení, říkáme již 10 let, možná i déle. Některá oddělení jsou zbytná – jsou blízko sebe, mají velmi nízkou obložnost a malé využití. Tam by mohl být i jeden ze zdrojů lékařů pro primární péči. Není k tomu ale vůle, především politická. A dokonce i kolegové z ČPS začali říkat, že jsou oddělení přetížená a měla by se spíše transformovat. Za mne – pokud jsou na deseti kilometrech dvě dětská oddělení nebo je na oddělení osm lékařů na pět pacientů, pak si každý může sám odpovědět, k čemu to je. Znovu zdůrazňuji, že to chce jasnou síť potřebnosti a dostupnosti nemocniční péče s ohledem na to, že maximum péče je dnes poskytována ambulantní formou.
Souhlasíte, že primáři neradi pouštějí lékaře do ambulancí? Jak by se to dalo změnit?
Netvrdím, že je to všude, ale setkáváme se s tím velmi často. Vezměme si jen současný vzdělávací program pediatrie. Ve specializační části je možnost až roční praxe v ordinaci dětského praktika a jsem přesvědčena a mám takové informace, že tuto část má ve svém vzdělávání pouze minimum budoucích pediatrů, primárně ti, kteří jsou na rezidenčním místě v ordinaci PLDD. Navíc, pokud jsou kolegové zaměstnanci, mnohdy se na praxe dostávají až po několika letech práce na mateřském oddělení.
Nachází se podle vás současná pediatrie v krizi? Pokud ano, co je podle vás příčinou?
Rozhodně. Přímý důvod jsem již zmínila, neuvážené zrušení oboru PLDD. Ale je třeba si uvědomit, že dětští praktici na své stárnutí upozorňovali již před dvaceti lety. Ono to ale pořád fungovalo, tak asi nikdo nevěřil, že by mohl být problém, a do obrody oboru kromě nás nikdo neinvestoval (a to nemluvím pouze o financích). Nyní se každý diví, že jsme tam, před čím jsme varovali. Rodiče nemohou sehnat lékaře pro své dítě, ani novorozence, natož pak, pokud se někam stěhují anebo jejich dosavadní lékař skončí. Za mnou nyní dojíždějí rodiče i 70 kilometrů, a nejsem v tom sama.
Jaké konkrétní změny s cílem zajistit i do budoucna stabilní pediatrickou síť v České republice byste ráda viděla vy?
OSPDL ČLS JEP a SPLDD ČR vytvořila a zaslala návrh řešení panu ministrovi i do Pracovní skupiny řešení koncepce pediatrické péče na ministerstvu. Zásadní je přivést urychleně mladé kolegy do primární péče. Navrhli jsme tedy vytvoření zkráceného oboru s intenzivní praktickou přípravou pouze pro PLDD, jakousi analogii dřívější první atestace, s ponecháním stávajícího oboru. Mladí by si tedy mohli vybrat přístup do primární péče ze dvou oborů, přičemž stávající by v tom případě fungoval buď jako přímý vstup bez omezení a nebo jako druhá atestace pro ty, kteří by po absolvování kratšího oboru chtěli doplnit vzdělání pro nemocnici, a nový by byl rychlým přístupem do praxe, a to již v průběhu vzdělávání. To by bylo zároveň ideální pro postupné přebírání praxe.
Jaké další kroky je třeba podniknout?
Další možností je umožnit mladým jít do primární péče již po pediatrickém kmeni, možnost přechodu kolegů z nemocnic je již dávno využívána, nabídli jsme v této souvislosti kvůli krizi i podstatné zjednodušení kvalifikačního kurzu, primáři by mohli pustit na praxi do PLDD i kolegy, se kterými v nemocnici nepočítají. A ve hře jsou i další podpůrná řešení, o kterých jsem se již zmínila výše. Možností je několik, ani jedna sama není samospásná a my bychom měli využít vše, co by mohlo přinést záchranu PLDD pro naše děti.
-fk-
