Zákon hovoří jasně – elektronický recept může lékař předepsat buďto na chráněný (obchodní) název, nebo na léčivou (účinnou) látku. K tomu lékaři využívají některý ze speciálních softwarů, které jsou kompatibilní se systémem eRecept, spravovaným Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Tyto softwary vyvíjejí soukromé firmy a přestože mají hodně společného, v něčem se liší. Některé z nich například lékařům vůbec neumožňují napsat recept na název účinné látky, tedy provést generickou preskripci, vždy musí zadat obchodní název léku. Často výdej změní až lékárník, a to když pacientovi nabídne levnější generikum. Pokud ovšem lékař na receptu vysloveně uvedl pokyn „nezaměňovat“, pak musí být vydáno, co je napsáno.

Ve vyhlášce o předepisování léčivých přípravků č. 329/2019 se píše, že lékař lék při předepisování identifikuje zvláštním SÚKL kódem a poté buďto chráněným názvem, pod nímž byl léčivý přípravek registrován, nebo mezinárodním nechráněným názvem léčivé látky (INN). V případě připravovaného léčivého přípravku potom lékopisným názvem, synonymem, zkratkou uvedenou v Českém lékopisu nebo názvem léčivé či pomocné látky.

Lékaři si nestěžují

Zdravotnický deník proto oslovil všechny dohledatelné výrobce registrovaných softwarů s otázkou, zdali jejich program umožňuje lékařům předepsat jak obchodní název léku, tak obecnější mezinárodní nechráněný název léčivé látky. Do vydání tohoto článku na otázku reagovalo 5 ze 13 oslovených firem. Kladně odpověděl René Zugar za společnost APC Medias, která stojí za lékařským softwarem Elite, a také Zdeněk Balouš, jednatel B&G software, která vyvinula program 3L.

Zástupci tří dalších firem odpověděli negativně. „GUBI Spa umožňuje napsat elektronický recept na chráněný název (tj. konkrétní obchodní název léku). Na mezinárodní nechráněný název léčivé látky ne,“ reagoval Marcel Vavřík, předseda představenstva GUBI Group, společnosti, jež zmíněný software vyvinula. Napsat recept na obecný nechráněný název neumí ani program UNIS od společnosti Steiner. Více absenci této možnosti u svého systému vysvětlil Martin Pavera ze společnosti MEDAX Systems, která ordinacím nabízí software SmartMEDIX. „Náš program umožňuje elektronicky předepsat léčivý přípravek na chráněný název. Druhou variantu lékaři po nás doposud nepožadovali,“ sdělil Zdravotnickému deníku Pavera.

V zadání to nebylo

Nabízí se otázka, jaká kritéria musí výrobci splnit, aby mohly být jejich softwary použitelné v ordinacích lékařů. Odpověď? Prakticky žádné. Přestože SÚKL požaduje, aby byl software technicky kompatibilní se systémem eRecept, jde o jedinou podmínku, které musí výrobce ve vztahu k regulačnímu orgánu vyhovět. „Pokud dodavatel splní technickou specifikaci a dokáže zrealizovat služby tak, aby správně komunikovaly se systémem eRecept, může uživatel takový software využívat,“ vysvětlila pro Zdravotnický deník tisková mluvčí Státního ústavu pro kontrolu léčiv Klára Brunclíková. V případě, že lékaři z nějakého důvodu nechtějí nebo nemohou využívat softwary, které v současnosti operují na českém trhu, Ústav zdravotníkům pro komunikaci se systémem eRecept nabízí i vlastní webovou či mobilní aplikaci.

SÚKL sice umožňuje výrobcům registraci, opět jde ale spíš o záležitost technického rázu – ověřuje se při ní fungování komunikace mezi lékařským softwarem a systémem eRecept. Hlavně je ale registrace zcela dobrovolná a SÚKL tudíž sám nemá přehled o tom, které všechny firmy lékařské a jim podobné softwary nabízejí.

Na absenci možnosti napsat recept na účinnou látku jsme se zeptali i výkonného ředitele České asociace farmaceutických firem Filipa Vrubela, který v minulosti působil na ministerstvu zdravotnictví coby náměstek a na starosti měl právě legislativu spojenou se systémem eRecept. „Je to začarovaný kruh, protože nikdo ty vývojáře softwarů nezaúkoloval, aby udělali tu možnost (generické preskripce, dopl. red.). A protože to nikdo nekontroluje a ty systémy nejsou certifikované, tak si nikdo nestěžuje,“ řekl.

Mohlo by vás zajímat

Lékárníci korektivem systému?

Proti předepisování konkrétního brandu se ve své závěrečné zprávě ze sektorového šetření v oblasti distribuce léčiv ohradil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). „Úřad doporučuje předepisování léčiv dle účinné látky, případně výraznější upřednostňování generických a biosimilárních léčiv při jejich preskripci a výdeji, např. zakotvením zákonné povinnosti pro lékárny přednostně nabízet či přímo vydávat levnější alternativy léčiv, podobně jako je zavedeno například v Německu,“ navrhuje v dokumentu ÚOHS.

O tom, že dokud nebude generická preskripce povinná, tak je prakticky mrtvá, je přesvědčen i Vrubel. Připomíná ovšem, že v Česku funguje velmi rozvinutá generická substituce, tedy náhrada předepsaného léku odpovídajícím generikem či biosimilarem. V některých skupinách léčiv má být tímto způsobem zaměněno i 80 procent přípravků.

„Lékař, když chce pacientovi předepsat nějaký lék, tak si vygeneruje jakýkoliv SÚKL kód odpovídající silou a velikostí balení – a nemusí to nutně brát jako brand,“ vysvětluje ředitel ČAFF pravděpodobnou podobu běžné praxe v ordinacích. „To, že se pak v lékárně vydá úplně něco jiného, je tomu lékaři vlastně nejspíš šuma fuk… Takže ona generická substituce možná i nahrazuje neschopnost to genericky předepisovat,“ uzavírá Vrubel téma generické preskripce.

Filip Krumphanzl