Novela zákoníku práce, do níž byla ve sněmovně v rámci pozměňovacího návrhu zařazena výjimka pro přesčasy lékařů a záchranářů, se ze Senátu vrátí zpět do rukou poslanců. Kontroverzní výjimku, proti níž se velmi vehementně stavějí odbory i Česká lékařská komora, ovšem senátoři vyřadit nechtějí – návrh na její vypuštění neschválili. Přijali nicméně doprovodné usnesení, v němž žádají ministerstvo zdravotnictví, aby v přechodném pětiletém období urychleně zahájilo kroky, které budou řešit dlouhodobě neuspokojivou personální situaci ve zdravotnictví.

Senát dnes řešil novelu zákoníku práce celé tři hodiny. Nakonec ji poslal zpět do Poslanecké sněmovny s návrhem na pružnější pravidla pro dohody o provedení práce a posunutí účinnost na 1. leden 2024. Velká část diskuze se přitom týkala poslaneckého pozměňovacího návrhu poslance Víta Kaňkovského, který umožňuje pětiletou výjimku na přesčasy pro lékaře a záchranáře v rozsahu osm a 12 hodin týdně. I když ale na senátory apelovali odboráři i lékařská komora s tím, aby výjimku neschvalovali, návrh na vynechání příslušného odstavce schválen nebyl. Z 64 přítomných senátorů pro něj hlasovalo 21.

„416 možných, případně dohodnutých hodin přesčasové práce nejsou hodiny navíc proti stávající situaci. Jde o legalizaci přesčasových hodin. Na jedné straně chráníme naše zdravotníky, ať už jsou to lékaři, nebo nelékařští zdravotničtí pracovníci, před vyčerpáním, možnými chybami z vyčerpání, ale na straně druhé poskytujeme zdravotní služby občanům, nemocným lidem. Ve chvíli, kdy by tento pozměňovací návrh nebyl schválen, tak mnoho menších zdravotnických zařízení nebude moci provozovat nepřetržitý provoz,“ uvádí předseda senátního zdravotnického výboru Roman Kraus.

Ten se ovšem s řadou dalších senátorů podepsal pod doprovodné usnesení, v němž žádá ministerstvo zdravotnictví, aby v pětiletém přechodném období začalo urychleně činit kroky, které budou řešit dlouhodobě neuspokojivou personální situaci ve zdravotnictví. Usnesení podpořilo 59 z 64 přítomných senátorů. „Není to jenom o navýšení množství zdravotníků, ale i o změně organizace práce, zcela jistě přechodu některých zdravotnických zařízení do provozu jenom takzvaně v pracovní době a o restrukturalizaci oborů v těch nemocnicích,“ dodává Kraus.

Ostatní státy přesčasy omezují

Další z těch, kdo doprovodné usnesení předložili, senátor Ivo Trešl, je ovšem velmi kritický už k samotné výjimce. „Chápu, že v režimu 24/7 poskytování nemocniční péče nelze v současných počtech lékařů zajistit chod bez velkého objemu přesčasové práce. Úkolem odpovědných ministerstev a nás zákonodárců by však především mělo být pracovat na tom, aby takový objem práce a přetěžování jedné skupiny zaměstnanců nebyly nutné, ne legalizovat stávající stav. To se bohužel neděje ani v náznacích,“ konstatuje Trešl.

Ten také připomíná, že přechodný stav s navýšením limitu přesčasové práce pro zdravotnictví platil už v letech 2008 až 2013 a i tenkrát vyvolal protesty zdravotníků. Ministerstvo mělo připravit způsob, jak nedostatek lékařů a velký objem přesčasové práce systémově řešit, což se ale nestalo. Zároveň ostatní evropské státy směřují k tomu, aby množství přesčasů snižovaly. Podle Trešla 12 států EU v současné době výjimku z maximálního limitu 48hodinové pracovní doby nepřipouští vůbec, ostatní ji pak podmiňují striktními věcnými i časovými omezeními.

Mohlo by vás zajímat

„Ano, v celkem 15 členských státech existuje možnost většího rozsahu přesčasové práce ve zdravotnictví než v průměru 8 hodin týdně. Obecným trendem v těchto zemích je však postupné omezování a ukončování těchto výjimek. Například v Německu je přesčasová práce dále regulována kolektivní smlouvou. Tyto smlouvy obvykle stanovují horní limit počtu hodin, které lékař může odpracovat, a existuje tím tak kolektivní ochrana jednotlivce. Časově limitovaná výjimka v Rakousku skončila již 30. června. Nyní je prodloužení pracovní doby v rámci opt-outu v Rakousku povoleno pouze na 52 hodin týdně, a to jen do 30. června 2028,“ poukazuje Ivo Trešl.

Podaří se změny zavést během pěti let?

Senátor Marek Slabý, který zavedení výjimky podporuje, k tomu poznamenává, že sousední země jako Rakousko či Německo se na nová pravidla začaly připravovat již před více než deseti lety a přijímaly proto lékaře z Česka, Slovenska, Slovinska, Polska, Maďarska a dalších zemí.

„České zdravotnictví bylo bohužel happy a všichni doufali v další prodloužení výjimky. K tomu však nedošlo a nejdelší možná odpracovaná doba byla náhle 12 hodin a bylo nutno dodržovat striktně přestávky v práci. Najednou a „překvapivě“ vznikla potřeba navýšit počty zdravotníků minimálně o třetinu, ale nebylo kým. Takže až dodnes mnohde doplňujeme počty zaměstnanců, abychom aspoň zdánlivě vyhověli požadavkům stávajícího zákoníku práce. Současně však bohužel odchází obrovské množství zaměstnanců ze silných ročníků 90. let do starobního důchodu nebo mimo zdravotnictví a lékařské fakulty nejsou schopny vygenerovat dostatečný počet absolventů, stejně jako fakulty pro nelékařské pracovníky, kteří by je nahradili. Proto si, prosím, uvědomme, že bude-li navrhovaná úprava zákoníku práce schválena, a já doufám, že ano, jsou tato opatření jen dočasná a rozhodně nenavýší počty pracovníků ve zdravotnictví. Dělejme systémově vše pro to, aby vysoké a střední školství generovalo dostatek zdravotnických pracovníků a bylo možné udržet rozsah i kvalitu zdravotní péče. Abychom za pět let nebyli opět mile překvapeni, že pracovníci došli,“ podtrhává Slabý.

K tomu, že se během pěti let výjimky podaří něco změnit, je ovšem skeptická senátorka Věra Procházková, která se proto staví proti jejímu zavedení. Ta také poukazuje na pochybnost, že jsou přesčasy podle návrhu zcela dobrovolné.

„Dobrovolnost je obzvlášť u mladých lékařů velmi diskutabilní. Když nemají atestaci a odmítnou sloužit další přesčasy, tak je prostě primář nepustí k atestaci. Myslím si, že řešením je změnit systém vzdělávání lékařů a zdravotníků. Dnes lékař v okresní nemocnici, pokud nemá akreditaci, musí jít do fakultní nemocnice. V ní ho přemluví, aby tam zůstal. Fakultní nemocnice se naplní, ale okresní nemocnice lékaře nemají. To, co je úplně nepřijatelné, pak je ještě větší navýšení přesčasů pro záchranáře. Záchranáři jsou unavení, a přidáme jim další přesčasy. Jak to dopadne? Náš občan na tom nevydělá. Bude ho ošetřovat přepracovaný, nerudný zdravotník, který dává doma příklad svým dětem. A můžu vám říct, že z mé rodiny nikdo nešel studovat medicínu,“ poukazuje Procházková.

Z pohledu fakultní nemocnice

Na problém rozdílné situace ve fakultních a ostatních nemocnicích upozorňuje také senátor Ladislav Václavec. „Největší chybou našeho zdravotnictví, co ho sleduji od roku 91, bylo, že ministři zdravotnictví byli ředitelé nebo náměstci velkých fakultních nemocnic. Sledovali to pohledem té své fakultní nemocnice, kde péče byla zajištěna, protože lékařů je tam dostatek,“ domnívá se Václavec, podle kterého je řešením stanovit síť páteřních nemocnic, které v každém okrese zajistí nepřetržitou lékařskou službu s tím, že do pohotovostí se musí zapojit všichni lékaři včetně ambulantních. Vedle toho je třeba udělat změny vzdělávání lékařů a usnadnit aprobační zkoušky i pro zahraniční lékaře. „Samozřejmě v plné zodpovědnosti jednotlivých primariátů. S kolegy už připravujeme změnu zákona při aprobačních zkouškách pro ukrajinské stomatology, kteří jsou na území republiky,“ dodává Ladislav Václavec.

Zjednodušování vzdělávacího systému je prvním nezbytným krokem i podle senátora Lumíra Kantora. Ten zároveň poukazuje na to, že by nově přesčasy měly být monitorovány. „V současné době to není tak, že bychom věděli, kolik, kdo odpracuje. Jsou tady dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce, různé jiné formy. A výsledek je takový, že se nedopátráte, kolik který lékař pracuje. Pojišťovny dávají úvazek 1,2, který jsou ochotny zaplatit, ale to se dá obejít, takže vlastně nikdo neví, jak který lékař pracuje,“ dodává Kantor.

Michaela Koubová