Psychologové poskytují v Kyjevě okamžitou pomoc v krizi
Stálý strach o život svůj a své rodiny, smrt těch nejbližších při raketových útocích či ztráta domova – takový je život lidí v Kyjevě. Válka s sebou nese těžké otisky na duševním zdraví těch, kdo v ní žijí – pokud se jim ale včas dostane psychologické pomoci, lze tak předejít trvalým problémům. Proto od začátku ruského útoku na Ukrajinu působí v jejím hlavním městě v týmu záchranářů i psychologové, kteří dělají vše pro to, aby zmírnili utrpení místních obyvatel v krizových okamžicích. O jejich pomoci informoval deník The New York Times.
Na okraji díry uprostřed komplexu výškových obytných budov stojí žena a třesoucíma se rukama si zakrývá ústa. Vedle je 29letá Ivanka Davydenko v modré uniformě se žlutým nápisem “psycholog” a jemně drží ženu kolem zad. Podává jí papírový kelímek s vodou a ptá se, jak může pomoci. Ženin syn bydlel v 18. patře a nezvedá telefon. Většina tohoto podlaží je pryč.
“Pomáháme lidem, protože jsou v šoku a ne vždy chápou, co v danou chvíli potřebují,” říká Davydenko. „Nabízíme banální věci: vodu, kávu, deku,” dodává psycholožka, která je členkou malého týmu ukrajinských státních pohotovostních služeb, který poskytuje psychologickou první pomoc v krizových okamžicích v Kyjevě.
Dorazila brzy ráno 24. června, několik minut po ruském útoku, při kterém ukrajinská protivzdušná obrana zničila přilétající rakety, což způsobilo, že se úlomky dostaly do bytů.
Ruské útoky na Ukrajinu přinutily její pohotovostní posádky čelit nejen ohni, kouři a krvi, ale také psychologickým otřesům, které pociťují lidé prožívající válku. Experti na veřejné zdraví varují, že u milionů Ukrajinců se pravděpodobně kvůli invazi rozvine duševní onemocnění a jejich počet bude růst s tím, jak budou pokračovat dny bombardování, násilí a smutku.
Mohlo by vás zajímat
Posádky ukrajinské pohotovosti proto zahrnují nejen hasiče, záchranáře a policisty, ale také psychology. Podobné snahy jsou i v jiných městech, ale vzhledem k tomu, že ruské rakety vytrvale snášejí hrůzu na hlavní město, je kyjevský tým možná tím nejvytíženějším.
“Předtím jsme reagovali na vážné a rozsáhlé mimořádné události, jako je výbuch plynu, kde bylo potřeba evakuovat mnoho lidí,” popisuje Liubov Kirnosová, manažerka kyjevské jednotky. “Když začala válka, jsme celou dobu ve službě, neopustili jsme město.”
Stejně jako ostatní záchranáři jsou i psychologové v pohotovosti. Když dojde k útoku, koordinační centrum vyšle na místo tým. Psychologové tam často najdou lidi, kteří brečí, jsou v šoku nebo se hroutí.
„Když potkáme člověka poprvé, ptáme se: ‚Co právě teď potřebujete? Jak se cítíte?‘“ říká Kirnosová. Někteří lidé prostě požádají psychology, aby zůstali chvíli poblíž. “Možná očekávají, že jejich milovaní budou vytaženi z trosek,” dodává.
Podpora v nejtěžší chvíli
Tak tomu bylo 24. června v případě matky, které pomáhala Ivanka Davydenko. Měla u sebe psychologa, když nahlížela do seznamu lidí převezených do nemocnic nebo pohřešovaných. Jenže pak jeden hasič polohlasně řekl, že v 18. patře, kde bydlel její syn, už nic není.
Když úlomky střely ráno zasáhly budovu, obyvatelé spali. Těla nejméně dvou obětí byla vymrštěna z budovy spolu se zkrouceným kovem, izolací a kusy nábytku, a dopadla na parkoviště u domu. Desítky lidí zůstaly v šoku, včetně těch, kteří viděli mrtvá těla, a dalších, kteří byli zraněni, ale plně nechápali, že krvácejí. Ivanka Davydenko a její kolega na místě pomohli během 12 hodin asi 45 lidem.
62letá Iryna Kutsová přišla za psycholožkou se svou dcerou, stále se třásla šokem, požádala o trochu vody a možnost si promluvit. Popsala, jak byla ve svém bytě v 19. patře vytržena ze spánku a pak se její pokoj zaplnil kouřem.
“Jen jsme se objímaly, myslely jsme, že se udusíme,” popisovala. Nakonec s pomocí policistů sešly po schodech dolů, aby zjistily, co z jejich domu zbylo.
Další žena v bílém tílku vzlykala na parkovišti. Její otec zásah přežil, ale nemohl vyjít ven z domu. Davydenko ji vzala za paži, uklidnila ji a dodala, že jejímu otci pomohou hasiči. Počkala, až se otec konečně vynoří, a mladá žena se mu s pláčem vrhla kolem krku.
Ne každý měl takové štěstí. Později během dne doprovázela Ivanka Davydenko matku a jejího manžela, kteří hledali syna, aby se podívali na těžce zohavené pozůstatky těla. Stále čekali na oficiální potvrzení DNA, ale ostatky s největší pravděpodobností patřily jejich synovi. Druhý den bylo potvrzeno, že při zásahu zahynulo pět lidí.
Rychlá pomoc je dvojnásob důležitá
Odborníci na veřejné zdraví jako Jarno Habicht, vedoucí kanceláře Světové zdravotnické organizace (WHO) na Ukrajině, varovali před dlouhodobými a rozsáhlými dopady války na duševní zdraví. Odhadem u 10 milionů lidí se s největší pravděpodobností vyvine nějaká forma duševního onemocnění kvůli ruské invazi. Počty přitom budou růst podle toho, jestli se válka bude protahovat. Mezi nejčastější poruchy přitom spadají problémy způsobené stresem, deprese a úzkosti.
Klíčem k řešení problémů ohledně duševního zdraví na Ukrajině ovšem podle Habichta není čekání, až válka skončí. Několik programů včetně jednoho podporovaného první dámou Olenou Zelenskou se snaží pomoci Ukrajincům zpřístupnit kvalitní a dostupné služby v oblasti duševního zdraví po celé zemi. Ukrajinské ministerstvo zdravotnictví, WHO a více než tucet dalších partnerů také zahájilo program školení lékařů primární péče v tom, jak léčit pacienty s depresí, úzkostí, posttraumatickou stresovou poruchou, sebevražedným chováním a zneužíváním návykových látek.
Programy, jako je pohotovostní tým psychologů, se ale snaží poskytnout včasnou intervenci hned ve chvílích krize.
„Pokud se se stresem nevypořádáte hned, může se změnit v dlouhodobý stres, který se může změnit v posttraumatickou stresovou poruchu,“ podtrhává Kirnosová. “Cílem je, aby lidé přijali myšlenku, že sice byli v nebezpečí, ale teď jsou v bezpečí. Pokud to neuděláme hned, mohli by se v tomto stavu zaseknout.”
S velkou zátěží se ale musejí vyrovnávat i ti, kdo poskytují psychologickou péči. Ve dnech po raketovém útoku na Kyjev podle Ivanky Davydenko členové týmu pracovali se svými vlastními terapeuty na zpracování toho, co viděli. “I já jsem lidská bytost,” uzavírá.
-mk-
Michaela Koubová
