Moderní medicína umí zázraky. Za obrovské peníze ale pouze částečně napravuje problémy, ke kterým u řady pacientů vůbec dojít nemusí. U kulatého stolu k představení publikace s názvem „Česko: přehled zdravotního systému 2023“ na to kriticky poukázal jeden z autorů Pavel Hroboň z Advance Healthcare Management Institute. Publikace, do které se tentokrát výrazně promítla krize spojená s pandemií covid-19, se pravidelně vydává každých pět let.
Průměrná délka života se mezi lety 2000 a 2019 v České republice prodloužila o více než čtyři roky. V roce 2021 poté o dva roky poklesla na 77,4 let. Vyplývá to z publikace o českém zdravotním systému, kterou vydalo Evropské středisko pro sledování zdravotnických systémů a politik ve spolupráci s Kanceláří Světové zdravotnické organizace a ministerstvem zdravotnictví.
Stárnutí populace s sebou pochopitelně ponese vyšší nemocnost, s čímž se pojí větší personální i finanční náklady. Podle Anne Sprangerové, jedné z autorek publikace, jsou čtvrtým nejčastějším důvodem úmrtí v Česku ischemické choroby srdeční a rakovina tlustého střeva a konečníku, které ovšem lze indikovat včas. „Zdravotní systém se musí proměnit, abychom dokázali lépe předcházet různým zdravotním stavům, které nám ubírají kvalitu života,“ zdůraznil u kulatého stolu Hroboň a dodal, že je třeba více cílit na prevenci, efektivitu, transparentnost a motivaci občanů udržovat si své zdraví.
Na problematické zaměření českého zdravotního systému spíše na léčení nemocí než na samotnou prevenci upozorňoval u kulatého stolu také náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček. „Jestliže nechceme být jenom ‚opraváři‘, musíme zdravotním pojišťovnám umožnit investice do předcházení toho, jakým způsobem se bude onemocnění u pacienta vyvíjet,“ řekl Dvořáček. „Náš systém je velmi dobrý v tom, že se snaží pomoci pacientům, kteří už nějaký problém mají, ale je otázka, jestli tohle má být jediný účel zdravotního systému,“ reagoval vzápětí Hroboň a dodal, že je nutné postupovat cestou pozitivní motivace, na čemž se oba řečníci shodli.
Šéfka Kanceláře Světové zdravotnické organizace v Česku Zsófia Pusztaiová u kulatého stolu uvedla, že je nutné dále posilovat oblast veřejného zdraví, což se pojí hlavně se zlepšením kvality monitoringu dat. „Na základě našich analýz se snažíme dále vytvářet nové strategie. WHO společně s ministerstvem zdravotnictví vytváří novou strategickou vizi, jak lépe vést novou zdravotnickou politiku,“ řekla během svého proslovu.
Lepší transparentnost služeb
Česko má jednu z nejvyšších úrovní veřejného financování v Evropě – 81 procent běžných výdajů na zdravotnictví v roce 2019 pocházelo z veřejných zdrojů, které jsou z většiny tvořeny odvody na zdravotní pojištění. Výdaje na soukromou zdravotní péči se v posledním desetiletí pohybovaly mezi 15 a 20 procenty současných výdajů na zdravotnictví. Jedná se o výdaje na některá léčiva, nadstandartní lékařské postupy a zubní péči.
Právě stomatologická péče je ale v České republice podle odborníků, kteří publikaci představovali, atypická. Polovinu plateb za stomatologická ošetření platí zdravotní pojišťovny a druhou polovinu tvoří soukromé výdaje. Podle další z autorek publikace Lenky Šlegerové byla ambulantní zubní péče v roce 2020 tvořena z 50 procent pouze přímými platbami.
„V zubní péči je jasné, že naše chování je tím nejvýznamnějším faktorem, jak moc budeme potřebovat zubaře,“ uvedl k tomu Hroboň a dodal, že řada zemí se proto rozhodla neproplácet některé výkony v zubních ordinacích, aby se lidé více věnovali prevenci. V České republice ale sám považuje platby u zubních lékařů spíše za dlouhodobý zvyk. „Českému zdravotnictví prospěje zvýšení transparentnosti – aby pacient věděl, co je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a co si musí uhradit sám,“ podtrhnul.
Nadbytečná péče?
Co se týče návštěv u ambulantních lékařů, Češi se podle další autorky publikace Jany Votápkové nacházejí na nejvyšších příčkách v Evropské unii. Stejně tak jsou vysoké i jejich výdaje na farmaceutické produkty. „Je otázka, zda je to výsledkem nadužívání zdravotní péče nebo se jedná o péči, která je nutná. Potřebujeme další analýzu a systematický sběr dat na všech možných úrovních,“ uvedla k tomu.
V České republice navíc ještě donedávna neexistovalo žádné systematické měření kvality zdravotní péče. „V současnosti existuje 18 indikátorů pro lůžkovou péči a 16 indikátorů pro ambulantní péči. Záměrem Kanceláře zdravotních pojišťoven je dále vyvinout indikátory tak, aby zahrnovaly například vykonané úkony zdravotní péče, aby se pacient mohl legitimně rozhodnout o tom, kde se nechá ošetřit,“ dodala na závěr Votápková.
Autory publikace „Česko: přehled zdravotního systému 2023“ jsou Lucie Bryndová, Anne Sprangerová, Nathan Shuftan, Lenka Šlegrová, Jana Votápková a Pavel Hroboň.
Nela Slivková
